togaf a její knihy (31. týden)
10:00
Stále panuje stejné počasí, tudíž se nezlepšilo ani moje čtenářské tempo. Ale abych vám přinesla alespoň nějaké knižní tipy, mám pro vás nápady na knižní ochlazení v duchu Cimrmanovy hry Dobytí Severního pólu. Pojďme si promluvit o knihách se sněhem, o mrazivých tématech, o knihách odehrávajících se v zimě a o knihách, jejichž obálku zdobí fotka ledu. Jistě nás to ochladí. A pokud máte nějakou zajímavou historku z bruslení, lyžování nebo jiné zimní radovánky - sem s ní!
Mrazení Maggie Stiefvaterové je taková ta klasická young adult emo romance. Oba se trýzní, protože jim Osud nepřeje, rodiče se naštěstí jen opodál starají o čisté prádlo a plnou lednici, aby si mladí skoro-milenci (sex je v YA velmi výjimečný) mohli oči vyplakat. Ale ten název ochladí pěkně, co? Navíc se v knize vlkodlaci proháněj zmrzlou krajinou a hlavní hrdina dělá tak výbornou ovesnou kaši a autorka ji tak skvěle popíše, že na ni dostanete chuť. Je to trapné, ale díky této knize jsem začala jíst ovesnou kaši. Pocitová teplota - 5 ⁰C.
Dash a Lily - Kniha přání je opět young adult (ona je totiž zima se sníh děsně romantická a tudíž se hodí jako kulisa mladé lásky) a opět nic moc kniha. Dash mi byl z dvojice sympatičtější. Lily se místy chovala až příliš pozérsky. Ale
vánoční New York, obří knihkupectví a duchaplné a vtipné rozhovory
Dashe s kýmkoli mi vynahradily místy nesympatickou Lily. Ale abych na
Lily jen nenadávala, měla i světlé chvilky. A hlavně se kniha odehrává v zimním New Yorku a je plná rukavic a sněhu a vánočního cukroví. Pocitová teplota - 8 ⁰C.
Sněhová královna Michaela Cunningham je jiný šálek kafe, ovšem od tohoto autora jsem zvyklá na lepší díla. Minimální děj, ale maximální atmosféra. Zasněžené město a
monology/dialogy...mohlo by se to hrát na divadle. Ale Cunningham to umí
líp. Zajímavé myšlenky u něj mají i zajímavý děj, a to ve Sněhové
královně chybí. Nicméně pocitová teplota - 10 ⁰C, takže za přečtení v tomto týdnu rozhodně stojí.
Doctor Who: Silueta je pro milovníky zimy a sci-fi. Sněhové vločky poletují vzduchem, mimozemské bytosti se procházejí po zemi, ještěří lidé vyšetřují a pak je tu Doktor a Clara. Parádní příběh z viktoriánského Lodnýna. A hlavně ze ZIMNÍHO viktoriánského Londýna! Pocitová teplota - 12 ⁰C.
Nedávno jsem vám doporučovala knihu Agnes Hannah Kentové. Příběh se odehrává na Islandu a už jen jméno tohoto ostrova ve mně vyvolává představu chladu. Drsná příroda ani drsní ostrované se s Agnes nemazlí a ta to ani neočekává. Očekává smrt. Celá kniha je prostoupená chladem, blátem, zmarem a záblesky lidskosti. Velmi silný a netradičně pojatý příběh o zločinu a trestu, který je možná až příliš tvrdý. Pocitová teplota - 15 ⁰C.
Vražda v Orient Expresu je velmi slavná nejen knižní detektivka Agathy Christie. Velmi důležitý je v příběhu sníh, který znemožní jízdu vlaku. Sníh v jedné z hlavních rolí dektivky? To je přesně to, co v těchto vedrech potřebujeme! Takže vzhůru za Herculem Poirotem! Pocitová teplota - 17 ⁰C.
A samozřejmě většina severských detektivek. Na ty já ale příliš nejsem, snad jen Milénium mě zaujalo, a to se zrovna neodehrává za mrazivého počasí. Ale ty názvy: Mráz (Bernard Minier), Krev na sněhu (Jo Nesbo) nebo třeba Sněhulák (Jo Nesbo)!
Z těch knih, které jsem nečetla, ale jejichž autoři zaručují kvalitu, mě svými ochlazujícími názvy nebo tématy zaujaly: Sníh Orhana Pamuka, Píseň ledu a ohně George R. R. Martina (protože "Winter is coming!"), Osvícení Stephena Kinga (hotel v zasněžených horách se mi vybaví hned po sekeře Jacka Nicholsona).
A pokud to nepomůže tak se rovnou podívejte na hru Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem:
A na závěr tedy knihu, kterou jsem v horkém týdnu skutečně četla.
Anotace z cbdb: Juliette zbožňuje knihy a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Se zaujetím pozoruje i lidi okolo, čtenáře v pařížském metru, které pravidelně potkává. Osudy na papíře jsou tak poutavé, zatímco její dny plynou v šedivém oparu! Jednou ráno se rozhodne udělat alespoň malý krok – vydá se do kanceláře jinou ulicí. A její život se navždycky změní. Mladá žena začne psát svůj vlastní příběh…
Věřím, že autorka je velká čtenářka a chtěla se o svoji vášeň podělit, ale moc se jí to nepovedlo. Jen vrší poetické metafory, které jsou spíše samoúčelné, než aby zdobily text, jak asi měla Christine v plánu. Postavy jsou neprokreslené, nedokázala jsem se do nich vžít, soucítit s nimi, nedejbože chápat jejich motivace. Naivita Juliette nepůsobila mile a nedržela jsem jí palce, jak jsem asi měla, spíš jsem nevěřícně zírala, jestli to autorka myslí vážně. Celá kniha na mě působila jaksi uměle a nuceně. Uměle proto, jak se Christine Féret-Fleury snaží nacpat čtenářům seznam knih, které by si (podle ní) měli přečíst - a činí to příliš okatě. Žádné nadšené debaty o knize, nebo kniha, která ovlivní nějakým zásadním způsobem život hrdinů, jen prosté jmenování seznamu knih. A nuceně kvůli těm metaforám, jako by to bylo stylistické cvičení z metafor a barvitosti jazyka a Christine si jako podklad pro něj vybrala "příběh" o knihách. Protože knihy přece zbožňuje. Ale zbožňovat knihy nestačí. Spisovatel taky musí umět psát.
Cítíte se osvěžení? Pokud ne, doporučuji nejbližší vodní zdroj - koupaliště, rybník, přehradu, sprchu. A pozor na včely! Dostat jejich žihadlo není žádný med. Haha...ach jo. I moje vtipy trpí vedrem.
0 Comments