O knižním cestování... Brno
10:00
Minulý týden jsme se podívali do Prahy a tenhle týden v České republice zůstaneme. Vezmu vás totiž na výlet do jednoho městečka na předalekém východě - podíváme se spolu do Brna.
Hodně dlouho jsem tohle město znala jen z kovové desetikoruny - ostatně stejně to má spousta Pražáků. Prostě Brno, že jo. Nejen že je nějakých dvě stě kilometrů daleko, ale žijou v něm zvláštní lidi, kteří mají vlastní jazyk, kterýmu nikdo nerozumí. Proč by se Pražanda harcovala do Brna, no ne?
No ale jednou se důvod pro cestu do Brna našel...Brno jsem poprvé navštívila, když jsem jela ve třiadvaceti za svým klukem, který tehdy v Brně studoval. Byla to láska jak trám a já Brno navštívila ještě spoustakrát. Dalo by se říct, že střed města a Královo Pole mám prochozený skrz naskrz. A díky milým vzpomínkám na fajn lidi mám Brno spojené se samými pozitivními zážitky. Je možná trochu zvláštní, že potom co jsme se s chlapcem rozešli, jsem se do Brna už nepodívala. Nepočítám-li internetovou kavárnu u Grandu, kam jsme si s togaf odskočily, když jsme před nějakou dobou jely z naší slovenské dovolené.
A letos to vypadá, že se do Brna na chvíli vrátím. Na den. No, spíš na pár hodin. A protože jsem tolik slyšela o Cejlu a přilehlých ulicích, rozhodla jsem se sáhnout po knize Brnox od Kateřiny Šedé. O knize jsem slyšela poprvé loni, když vyhrála cenu Magnesia Litera za publicistiku.
Anotace z cbdb: Děti v Brnoxu se bojí much. Mladý klavírista Radek Bagar vyhrál několik mezinárodních soutěží. Bezdomovci v parku u Alberta navrhují rozdělení laviček: na některých by oni spali, na jiných by se provozovaly sexuální služby. Jeden z mála způsobů, jak se z vyloučené lokality dostat, je vstup ke svědkům Jehovovým. Mule straší v mnoha barácích v Brnoxu. Obyvatelé ubytovny Pohoda, která je nejlevnější v Brně, si pochvalují vstřícný přístup majitele. Pokud nemají peníze na svačinu, nepošlou rodiče své děti raději do školy. V ulicích Brnoxu roste řada léčivých rostlin. Čínský zemědělec si na nevyužívaném pozemku zřídil pole, kde pěstuje zeleninu. Podle deratizátora je výskyt štěnic v Brnoxu vzhledem k jiným brněnským čtvrtím zcela průměrný. Také černý odběr plynu nevykazuje zvýšená čísla. V rodinách se zde vaří řada romských specialit, romská restaurace však chybí. Při hraní fotbalu na ulici je třeba mít se na pozoru před projíždějícími auty.
Kniha je pojatá jako průvodce. Nabízí desítku tras, které jsou pojmenovány podle barev a které vás provedou celou touhle částí Brna. Pokud byste ale čekali zastavení u jednotlivých domů, budete možná trochu zklamaní, protože Kateřina Šedá se spíš snažila vymámit z místních, co se kde vlastně děje a jak. Kniha je tak sestavená z několika desítek kratičkých dialogů Romů, kteří zde žijí. Kromě těchto rozhovorů je tu několik odvyprávěných příběhů (povětšinou vyprávějí sami Romové) a celá řada drobných postřehů, pár fotografií a spousta grafických hrátek. Grafické pojetí celé knihy je naprosto mimořádné a strašně se mi líbí.
Díky tomu, že je celá kniha (na pár drobných výjimek) černobílá, působí to velmi dobře. Navíc je to natolik pestré, že to nenudí. A díky rozhovorům s místními kniha nepůsobí jako katalog obrázků z Brna. Po grafické stránce jsem z knihy opravdu nadšená.
Co mi ale přišlo zvláštní, jsou právě rozhovory s místními. Někdy mi přijde, že se jimi autorka snaží ukázat na (ne)inteligenci místních obyvatel. Kateřina Šedá tu balancuje na hraně a je si toho vědoma. Například v recenzi Kateřina Šedá a její varieté: jsou to lidi, nebo zvířata? to vyznívá tak, že autorka to celé pojala jako exkurzi do zakázané zóny, kam se každý bojí jít, ale všichni o tom chtějí číst.
V části o náboženství se to zvrhlo v to, jak všichni věří v duchy, v další kapitole všichni jedí v KFC a v další ukradnou vše, co není zamčené/přibetonované/neviditelné. Jenže pak jsou tu kapitoly o historii, holocaustu a o tom, že Brnox (Cejl) je vlastně vesnice ve městě, které by měly být přesahem toho stereotypního vnímání Romů. Vidím to tedy tak, že autorka začíná se stereotypem, který se ale postupně snaží překonat.
Brnox tak není o brněnské čtvrti, kde žijí Romové, ale o Romech, kteří žijí v Brně. Je to jako sociologická sonda do života lidí, kteří žijí na okraji, a přitom v samém srdci města. A díky grafickému pojetí je to velmi zajímavá kniha a rozumím tomu, proč dostala Magnesii Literu.
 |
| Součástí knihy je i mapa, kde najdete to nejlepší z Cejlu |
A moje tipy na brněnskou literaturu?
Rozhodně cokoli od Kateřiny Tučkové, jejíž srdce tepe v rytmu brněnském. Za sebe doporučuju Vyhnání Gerty Schnirch, které nabízí trochu jiný pohled na odsun Němců po druhé světové válce.
Stejně tak je s Brnem neodmyslitelně spjat básník Jan Skácel nebo Rudolf Těsnohlídek, který svou Lišku Bystroušku situoval do brněnské Líšně.
O brněnských zločinech a zločincích si můžete přečíst v Hříšných lidech města brněnského, které napsal Jiří Sequens.
Pokud vás baví knihy z virtuální reality (litRPG) a hraní na hrdiny, pak vám vřele doporučuji Léky smutných, které se odehrávají v Brně.
V současné době vychází v nakladatelství Host kniha Brno okupované, která pojednává o brněnském Pražském jaru a příchodu vojsk varšavské smlouvy do Brna.
0 Comments