O knižním cestování... Praha
11:00
Minulý týden jsme se v našem letním speciálu o knižním cestování ocitli až v předalekém New Yorku, takže je zase čas vrátit se nohama na zem a podíváme se opět do staré dobré Evropy. A tentokrát zamíříme přímo do jejího srdce - budeme se líbat v Praze!
Martina Riebauerová je česká novinářka, která si čas od času odskočí napsat nějakou knihu. A tak kromě Osmi múz mého života nebo Osmi barev lásky napsala i knihu Kde se líbat v Praze, o které bude v dnešním článku řeč.
Hned na deskách nás autorka se svou knihou stručně seznamuje: „Našla jsem 18 míst, která pro mě mají duši", říká Martina Riebauerová o své nové, půvabné knížce a dodává, „jsou to místa více - častěji - méně známá; místa, která mají svůj příběh nebo ho teprve hledají nebo ten příběh mají, ale nechávají si ho pro sebe; místa, kde se můžete líbat nebo jen držet za ruku s někým, koho máte rádi, nebo na něj jen myslet a jít tudy jen tak samotní..."
Hned na začátku musím říct, že jsem čekala brak. Že k jednotlivým místům bude autorka vymýšlet nějaké lehce erotické povídky, aby je jakože okořenila. S tím jsem ke knize přistupovala a nebýt tohohle našeho letního speciálu, tak bych do knihy asi ani nenahlédla. A to by byla chyba!
Těch osmnáct míst je vybráno fakt skvěle a jde o jakýchsi osmnáct procházek nebo chcete-li schůzek. Schůzek s Prahou. A s tou já randím tuze ráda!
Podle togaf je tenhle obrázek kýč, mně tady Praha barevně připomíná jednorožce, takže... Iaháááá (jakože řehtání koně... s rohem... chápete) |
K jednotlivým místům se vážou příběhy skutečných lidí, a tak třeba u Lennonovy zdi potkáme Helenu Třeštíkovou a na Baráčnické rychtě se u piva setkáme s pražským undergroundem. Hrdinové tu jemně načrtávají své osudy spojené s daným místem a většinou je to právě láska, která je k danému místu pojí. Na konci knihy je rozsáhlý doslov Josefa Kroutvora.
Zatím jsem nerozklíčovala metodu, podle které autorka místa vybírala, ale všechna mě okouzlila. Píše o nich s takovou chutí, že pak budete mít potřebu zajít se na daná místa přesvědčit, jestli to opravdu sedí a jestli například u albertovského ústavu patologie ta lampa stále nesvítí. Nebo zda ulička Ve Stínadlech je tak maličká, jak autorka popisuje. A jestli náhodou třeba neuslyšíte cinkat kov, jak někdo bude protáčet ježka v kleci...
Ach, takovouhle formu cestopisu já teda opravdu můžu a strašně mě ta knížka baví. Dostala jsem ji od svého milého a - krom knížek, o které jsem ho požádala - je tohle ta nejlepší, kterou mi kdy dal. Navíc teď už budu vědět, která pražská zákoutí jsou nejlepší na líbání, že jo.
No a taky se těším na podzim, až Praha trochu vychladne z letních horeček, že se budu moct na daná místa podívat. Pěkně ve svetru si někde dám s togaf kávu (nebo pivo) a budem debatit, jak je ta Praha krásná.
A pokud jde o knižní tipy, tak mám pro vás dneska tři kousky:
Jaroslav Foglar: Stínadla se bouří - o Stínadlech, která jsou Stínadly ne proto, že je tam stín (jak jsem si myslela), ale protože tohle místo souvisí se stínáním hlav.
Jitka Hladká, Marek Hladký: Causa Mortis - o patologickém ústavu, kde mizí mrtvoly a dějí se tam záhadné a záludné věci.
Pavel Kosatík: Sběrná kniha - když si zajdete na kafe s Helenou, ale ona nedorazí, je fajn vzít si s sebou tenhle rozhovor a nad kávou si ho alespoň prolistovat.
0 Comments