Dočteno podle hous.enky (45. týden)
10:00
Podle kalendáře by měl přijet v neděli Martin na bílém koni. No zatím to vypadá, že v neděli k nám na návštěvu nikdo nepřijede a že budeme moct zůstat v klidu doma, popíjet svatomartinské víno a jíst svatomartinské rohlíčky, na které se každý rok těším snad ještě o trochu víc než na cukroví.
Ne, to asi kecám. Cukroví zbožňuju. Ale svatomartinské rohlíčky jsou novou krásnou tradicí, kterou jsem se naučila od togaf. Nejradši mám makové, takže vlastně dělám jen a pouze makové. M. včera projevil touhu po rohlíčcích s marmeládou, tak jsem zkusila ostružinovou marmeládu a džem z hroznového vína. Nejsem moc marmeládová, takže tyhle čtyři kousky (od každé marmelády jsem udělala jen dva) jsou čistě jen pro M. Zbytek - zbylých třicet - bylo makových.
Nicméně tahle várka nebyla určena přímo mně, ale donesla jsem podstatnou část našim, aby měli k huse a svatomartinskému vínu taky něco sladkého. Dnes mě čeká další várka a ta už bude skoro celá pro nás... Pro mě. Myslím, že mi o víkendu poleze mák i z uší. Což mi neva, protože ho mám fakt ráda.
Na fotce výše vidíte moje svatomartinské rohlíčky a na fotce dole jsou pondělní bramboráky. Dávám do nich mrkev (jednu), takže olej tolik neprská, a v těchto je i pořádný kus točeňáku, takže jsou to spíš salámoráky.
Víc fotek jídla nemám. A vlastně ani jiných fotek. Jsem s fotodokumentací uplynulých dnů úplně marná. Radši si dané věci užívám, než abych se je snažila zachytit.
A co jsem si tedy tenhle týden užívala? V neděli to byl výlet do Ikey a následně oběd u našich. Mamka vařila výborný segedínský guláš. V pondělí jsme s M., togaf a jejím M. byli na další porci laser game zábavy. Nevyhrávala jsem, ale i tak mě to bavilo. Střílení je zkrátka super. Budu muset zase oživit nějakou hru na xboxu, abych se dostala do své střílecí formy, protože jsem se trefovala až na takový třetí čtvrtý pokus. Což je tristní výkon. V úterý jsem měla angličtinu, ale domů jsem přišla včas - k večeři byly salámoráky. Ve středu jsme s togaf byly na pětihodinové procházce Prahou, o které vám chystáme samostatný článek. Bylo to super! A včera jsem uklízela a pekla svatomartinské rohlíčky. To je můj týden v jednom odstavci.
A knihy? Inu tentokrát to zase bylo jen o cestování... O víkendu musím se čtením trochu pohnout, mám ještě pár recenzních restů z října, tak abych to do konce listopadu měla hotové. Bohužel teď vychází dost zajímavých knih, tak musím zvýšit své čtenářské tempo, abych si co nejvíc knih mohla zrecenzovat, když u nás v knihovně se k nim nedostanu.
A proto ať žije čtení! A Martin! A koně! Aspoň houpací!
Dočteno
Manel Loureiro: Temné dny
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Apokalypsa Z.
Nadešel konec civilizace. Pryč jsou internet, televize i mobilní telefony. Není nic, co by člověku připomínalo, že je stále lidským tvorem. Apokalypsa začala. Zbývá už jen jediný cíl: PŘEŽÍT! Španělsko se zmítá se v osidlech globální pandemie měnící lidstvo v nenasytné zástupy krvelačných monster. Ze slibovaných bezpečných úkrytů se staly smrtící pasti, bezpráví a chaos pohltily zbytky dřívějších symbolů autority, občanská válka zničila byť jen stíny zaniklé civilizace. Snad jediným dosud bezpečným místem jsou odlehlé Kanárské ostrovy, kde se ukrývají uprchlíci před běsnícím virem. Jakýkoli jejich pokus o zvrácení situace však hrozí navždy zmařit neúnavně narůstající zástupy nemrtvých spolu s neméně osudovou lidskou zbabělostí a zradou…
Nadešel konec civilizace. Pryč jsou internet, televize i mobilní telefony. Není nic, co by člověku připomínalo, že je stále lidským tvorem. Apokalypsa začala. Zbývá už jen jediný cíl: PŘEŽÍT! Španělsko se zmítá se v osidlech globální pandemie měnící lidstvo v nenasytné zástupy krvelačných monster. Ze slibovaných bezpečných úkrytů se staly smrtící pasti, bezpráví a chaos pohltily zbytky dřívějších symbolů autority, občanská válka zničila byť jen stíny zaniklé civilizace. Snad jediným dosud bezpečným místem jsou odlehlé Kanárské ostrovy, kde se ukrývají uprchlíci před běsnícím virem. Jakýkoli jejich pokus o zvrácení situace však hrozí navždy zmařit neúnavně narůstající zástupy nemrtvých spolu s neméně osudovou lidskou zbabělostí a zradou…
Po dvou letech vyšlo pokračování Apokalypsy Z. Je to ještě temnější než první díl, protože je jasné, že celá Evropa zmizela. Respektive zemřela, aby mohla znovu ožít - ožít zemřelými, kteří se procházejí ulicí jakoby nic a vrhají se na všechno, čemu ještě tepe krev v čerstvém mase... Toliko k úvodu ke knize.
Apokalypsa Z má skvělého ústředního hrdinu. Je jím právník, jehož jméno se nedozvíme ani ze druhého dílu, který pobíhá po ulicích v neoprenové kombinéze, kterou neprokousne ani žralok, a střílí harpunou. V tomhle díle je tahle jeho divokost trochu usměrněna a k řeči se dostávají i nové hlavní postavy, se kterými jsme se seznámili v průběhu prvního dílu.
Baví mě španělské reálie (Madrid!), politikaření a moc se mi líbilo zakomponování vysvětlení, odkud vlastně nákaza vzešla. Jasně, nemuselo by být v textu tolik chyb a překlepů a nahradila bych i vulgarismy, ale já si čtení užívala do poslední stránky. A doufám, že ten konec se ve trojce logicky vysvětlí, protože z tohohle zakončení bych byla hodně smutná.
Právě čtu
Vasilij Mahaněnko: Tajemství Temného hvozdu
Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Cesta šamana.
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Hvězda Mahana, hackera odsouzeného k tomu, aby si v Barlioně odpykával svůj trest, mezi nimi rychle stoupá. Po převratu v herním systému se barlionské klany předhánějí v tom, kdo si urve větší kus moci a kdo přejde na stranu nového císařství. Mahan je rázem středem pozornosti, o to víc, když ho Korporace, která hru provozuje, pevně spojí s celým novým rozsáhlým scénářem, na jehož pokoření si brousí zuby všichni špičkoví hráči serveru. Na výpravu do Temného hvozdu je potřeba silný tým, ale v něm si nejdřív Mahan musí vybojovat patřičný respekt a právo velet. Jinak totiž hrozí, že jeho instinktům šamana nikdo nebude věřit – a že místo odhalování tajemství skončí největší hrdinové Malabaru jen jako upíří večeře…
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Hvězda Mahana, hackera odsouzeného k tomu, aby si v Barlioně odpykával svůj trest, mezi nimi rychle stoupá. Po převratu v herním systému se barlionské klany předhánějí v tom, kdo si urve větší kus moci a kdo přejde na stranu nového císařství. Mahan je rázem středem pozornosti, o to víc, když ho Korporace, která hru provozuje, pevně spojí s celým novým rozsáhlým scénářem, na jehož pokoření si brousí zuby všichni špičkoví hráči serveru. Na výpravu do Temného hvozdu je potřeba silný tým, ale v něm si nejdřív Mahan musí vybojovat patřičný respekt a právo velet. Jinak totiž hrozí, že jeho instinktům šamana nikdo nebude věřit – a že místo odhalování tajemství skončí největší hrdinové Malabaru jen jako upíří večeře…
Já tenhle žánr miluju a zbožňuju i ústředního hrdinu Mahana. Je to týpek, co se z ničeho jen tak... ehm ehm... nebojí a jde si za svým. Naprosto mi vyhovuje absence romantické linky a je mi sympatická postava Vtrenkáchmravenci. Ať žije litRPG!
Milo Manara: Vůne neviditelného
Anotace z cbdb: Ani tenhle rok nebude chybět komiks od Mila Manary - tentokrát jsme sáhli po jeho další klasice, dvojdílném příběhu Parfém neviditelného!
Který z mužů nechtěl mít v pubertě schopnost být neviditelný? Aby se dostal do dámských sprch a jiných fascinujících lokací? Pokud do této skupiny patříte, je tenhle komiks přesně pro vás!
Který z mužů nechtěl mít v pubertě schopnost být neviditelný? Aby se dostal do dámských sprch a jiných fascinujících lokací? Pokud do této skupiny patříte, je tenhle komiks přesně pro vás!
Mám pocit, že jsem dlouho nesáhla po žádném komiksu, tak proč rovnou nevybrat jednoho z mistrů v daném oboru. Jsem zvědavá na Manarovy pin-up girls a na celý komiks.
Další raport zas čekejte přesně za sedm dnů. Do té doby si můžete zatím přečíst nějakou pěknou knížku. Nebo vypít sedmičku svatomartinského.
0 Comments