Dočteno podle hous.enky (46. týden)
9:14
Někdy mám pocit, že týden nemá sedm dnů, ale jen tři. Takový pocit mám z toho uplynulého týdne. Tak krátký se mi zdá. Tak doufám, že článek nebude působit stejně krátce a že u něj pár minut strávíte. Vítám vás u svého Dočtena!
Tentokrát vás pozvu do Bretaně, Barliony a do komiksového světa (proto ta kreslená liška v úvodním obrázku). Tak tedy pojďme na to!
Ve středu jsem byla s mamkou na přednášce k výstavě Bonjour, Monsieur Gauguin, která je od pátku k vidění v Národní galerii. Přednáška se jmenovala Bretaň - země umění zaslíbená a byla o slovanských umělcích, kteří jezdili od poloviny 19. století do poloviny 20. století malovat do Bretaně. Přednášejícími byli ředitel Musée départemental breton Philipp Le Stuma a kurátorka Margareth Le Guellec-Dabrowské. Zatímco Margareth mluvila o polských malířích v Bretani, Philipp se zaměřil na Rusy. Přednáška trvala devadesát minut a ke konci už jsem měla problém udržet pozornost (začínalo se v 18 hodin), ale bylo super vidět Bretaň zase jinýma očima. Tentokrát polským a ruským pohledem. Překvapilo mě, kolik lidí na přednášku dorazilo. Takhle hojnou účast jsem nečekala. Těším se na výstavu, na kterou určitě už brzy zavítám.
Jinak jsem v uplynulém týdnu přečetla dva komiksy, takže se o tomhle týdnu dá říct, že byl komiksový, muhehe. Jo, dalo by se jich přečíst i víc, ale naporoučela jsem si teď hodně knížek k recenzím, takže spíš ležím v románech, než že bych si listovala obrázky. Ale jakmile dočtu poslední tlustou bichli, která mě teď na poličce čeká (zdravím Margaret Atwoodovou a její Alias Grace, uf!), tak se na nějakej nerecenzní komiks rozhodně vrhnu. Ještě mi jich doma pár nepřečtených zbývá. A není nic smutnějšího než mít doma nepřečtené knihy. No nebo alespoň komiksy.
Mimochodem tohle je fotka z úterního večera, kdy jsem si četla v DC SuperHrdinkách. Za mě je to už asi ta čára, kam už bych asi neměla brouzdat, protože si na podobný typ komiksů přijdu stará. Až moc mi to připomíná časopis Kačer Donald, nebo jak se ten časák jmenoval. Jakože neurazí, ale tohle čtivo prostě není pro starý.
Ve středu jsem byla s mamkou na přednášce k výstavě Bonjour, Monsieur Gauguin, která je od pátku k vidění v Národní galerii. Přednáška se jmenovala Bretaň - země umění zaslíbená a byla o slovanských umělcích, kteří jezdili od poloviny 19. století do poloviny 20. století malovat do Bretaně. Přednášejícími byli ředitel Musée départemental breton Philipp Le Stuma a kurátorka Margareth Le Guellec-Dabrowské. Zatímco Margareth mluvila o polských malířích v Bretani, Philipp se zaměřil na Rusy. Přednáška trvala devadesát minut a ke konci už jsem měla problém udržet pozornost (začínalo se v 18 hodin), ale bylo super vidět Bretaň zase jinýma očima. Tentokrát polským a ruským pohledem. Překvapilo mě, kolik lidí na přednášku dorazilo. Takhle hojnou účast jsem nečekala. Těším se na výstavu, na kterou určitě už brzy zavítám. |
| Čekáme na přednášející a na zbytek účastníků. Nakonec bylo opravdu skoro plné kino. |
Jinak jsem v uplynulém týdnu přečetla dva komiksy, takže se o tomhle týdnu dá říct, že byl komiksový, muhehe. Jo, dalo by se jich přečíst i víc, ale naporoučela jsem si teď hodně knížek k recenzím, takže spíš ležím v románech, než že bych si listovala obrázky. Ale jakmile dočtu poslední tlustou bichli, která mě teď na poličce čeká (zdravím Margaret Atwoodovou a její Alias Grace, uf!), tak se na nějakej nerecenzní komiks rozhodně vrhnu. Ještě mi jich doma pár nepřečtených zbývá. A není nic smutnějšího než mít doma nepřečtené knihy. No nebo alespoň komiksy.Mimochodem tohle je fotka z úterního večera, kdy jsem si četla v DC SuperHrdinkách. Za mě je to už asi ta čára, kam už bych asi neměla brouzdat, protože si na podobný typ komiksů přijdu stará. Až moc mi to připomíná časopis Kačer Donald, nebo jak se ten časák jmenoval. Jakože neurazí, ale tohle čtivo prostě není pro starý.
Dočteno
Milo Manara: Vůně neviditelného
Anotace z cbdb: Ani tenhle rok nebude chybět komiks od Mila Manary - tentokrát jsme sáhli po jeho další klasice, dvojdílném příběhu Parfém neviditelného!
Který z mužů nechtěl mít v pubertě schopnost být neviditelný? Aby se dostal do dámských sprch a jiných fascinujících lokací? Pokud do této skupiny patříte, je tenhle komiks přesně pro vás!
Který z mužů nechtěl mít v pubertě schopnost být neviditelný? Aby se dostal do dámských sprch a jiných fascinujících lokací? Pokud do této skupiny patříte, je tenhle komiks přesně pro vás!
Je zvláštní, že ačkoli jsem v dětství nehltala Čtyřlístky, tak ve stáří komiksy miluju. Více méně se vyhýbám těm superhrdinským, ale moc mě baví evropský komiks. Ano, může za to Persepolis (a Catherine Deneuve, díky které jsem se k Persepolisu - filmu dostala) a já to klidně přiznám. Jsem proto ráda, že Crew i Argo evropský komiks vydávají.
Samostatným žánrem je pak erotický komiks, který mě strašně baví. To, jak si autoři poradí s tím, aby to nebylo prvoplánovitě vulgární, ale aby to mělo myšlenku. A v případě Manary ještě platí: hlavně aby to bylo hravé. A je. Obě části téhle knihy jsou lechtivé a zábavné. Zároveň se ale autor dokázal vyhnout vulgaritám, takže za mě je to stravitelnější než leckterá současná bestselerová záležitost.
Líbí se mi Manarova kresba i jeho nápady, které víří kolem krému, který hrdinům umožňuje být neviditelný. Bravo, bravo!
Vasilij Mahaněnko: Prokletí Temného hvozdu
Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Cesta šamana.
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Hvězda Mahana, hackera odsouzeného k tomu, aby si v Barlioně odpykával svůj trest, mezi nimi rychle stoupá. Po převratu v herním systému se barlionské klany předhánějí v tom, kdo si urve větší kus moci a kdo přejde na stranu nového císařství. Mahan je rázem středem pozornosti, o to víc, když ho Korporace, která hru provozuje, pevně spojí s celým novým rozsáhlým scénářem, na jehož pokoření si brousí zuby všichni špičkoví hráči serveru. Na výpravu do Temného hvozdu je potřeba silný tým, ale v něm si nejdřív Mahan musí vybojovat patřičný respekt a právo velet. Jinak totiž hrozí, že jeho instinktům šamana nikdo nebude věřit – a že místo odhalování tajemství skončí největší hrdinové Malabaru jen jako upíří večeře…
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Hvězda Mahana, hackera odsouzeného k tomu, aby si v Barlioně odpykával svůj trest, mezi nimi rychle stoupá. Po převratu v herním systému se barlionské klany předhánějí v tom, kdo si urve větší kus moci a kdo přejde na stranu nového císařství. Mahan je rázem středem pozornosti, o to víc, když ho Korporace, která hru provozuje, pevně spojí s celým novým rozsáhlým scénářem, na jehož pokoření si brousí zuby všichni špičkoví hráči serveru. Na výpravu do Temného hvozdu je potřeba silný tým, ale v něm si nejdřív Mahan musí vybojovat patřičný respekt a právo velet. Jinak totiž hrozí, že jeho instinktům šamana nikdo nebude věřit – a že místo odhalování tajemství skončí největší hrdinové Malabaru jen jako upíří večeře…
Asi už víte, že miluju litRPG žánr a že Cesta šamana patří k mým nejoblíbenějším sériím, které u nás letos začaly vycházet.
V prvním díle si Mahan odpykává svůj trest v dolech (za mě zatím nejlepší díl), ve druhém se rozkoukává po svobodném světě (druhý nejlepší) a v Tajemství Temného hvozdu zakládá vlastní klan a snaží se zorientovat v klanové politice. Třetí díl ode mě dostal jen čtyři hvězdičky, protože mi přišlo, že se v něm vlastně nic moc neděje a jen se tu hodně povídá. Závěrečná bitva byla zmatená a já si musela psát u čtení poznámky. Nejsem moc bojový tip, takže mě ten konec moc nebavil.
Doufám, že ve čtvrtém díle se Mahan opět vrátí k plnění nějakých zajímavých úkolů a že narazí na nové výzvy.
V prvním díle si Mahan odpykává svůj trest v dolech (za mě zatím nejlepší díl), ve druhém se rozkoukává po svobodném světě (druhý nejlepší) a v Tajemství Temného hvozdu zakládá vlastní klan a snaží se zorientovat v klanové politice. Třetí díl ode mě dostal jen čtyři hvězdičky, protože mi přišlo, že se v něm vlastně nic moc neděje a jen se tu hodně povídá. Závěrečná bitva byla zmatená a já si musela psát u čtení poznámky. Nejsem moc bojový tip, takže mě ten konec moc nebavil.
Doufám, že ve čtvrtém díle se Mahan opět vrátí k plnění nějakých zajímavých úkolů a že narazí na nové výzvy.
Bonjour, Monsieur Gauguin
Anotace z cbdb: Bretaň odjakživa přitahovala výtvarné umělce a na přelomu 19. a20. století se díky pontavenské škole stala významným centrem moderního umění, kam se sjížděli nejprogresivnější malíři tehdejší doby. Publikace podrobně mapuje přítomnost českých umělců v Bretani v letech 1850–1950, zhodnocuje, jakým způsobem zachycovali její drsnou krajinu či tradiční tamější motivy, a rovněž reflektuje vliv pontavenské školy na jejich tvorbu či naopak její jedinečnost. Představuje kolem dvaceti autorů od Jaroslava Čermáka, Antonína Chittussiho přes Alfonse Muchu a Františka Kupku po Jana Zrzavého, Aléna Diviše, Toyen a Jana Křížka a jejich díla, která vznikla v Bretani či se k ní tematicky váží.
Letošní rok jsem svou dovolenou zasvětila Bretani, protože když se v Praze začala mluvit o téhle výstavě, věděla jsem, že ji musím vidět. A než se otevřou dveře Paláce Kinských (v době psaní tohoto článku tomu tak již je), rozhodla jsem se přečíst si tuhle knihu, která je jakýmsi katalogem k výstavě. Nebo předmluvou. Nebo tak.
Kniha zahrnuje několik desítek českých umělců, kteří tvořili v Bretani od roku 1850 do roku 1950. Najdete tu Brožíka, Muchu, Toyen i Kupku a samozřejmostí jsou reprodukce jejich bretaňských děl. Krásná publikace s nádhernými obrázky tajuplné Bretaně. Ach.
Nejvíc se mi asi líbily Muchovy plakáty k sušenkám LU - ty se totiž vyráběly v Nantes, kde jsem letos na jaře byla. Krásně se to celé propojilo.
Kniha zahrnuje několik desítek českých umělců, kteří tvořili v Bretani od roku 1850 do roku 1950. Najdete tu Brožíka, Muchu, Toyen i Kupku a samozřejmostí jsou reprodukce jejich bretaňských děl. Krásná publikace s nádhernými obrázky tajuplné Bretaně. Ach.
Nejvíc se mi asi líbily Muchovy plakáty k sušenkám LU - ty se totiž vyráběly v Nantes, kde jsem letos na jaře byla. Krásně se to celé propojilo.
DC superhrdinky: Zkouškové peklo
Anotace z cbdb: Představte si střední školu. Máte to? Tak teď si představte střední školu, na kterou chodí superhrdinky.
Wonder Woman, Supergirl, Batgirl, Harley Quinnová, Poison Ivy a další a další. Učí se tam nejen běžné předměty, ale i jak pomáhat lidem, jak být kamarádkami... a samozřejmě, občas musí svést i nějaký ten epický zápas se supermizery a s dospíváním!
Wonder Woman, Supergirl, Batgirl, Harley Quinnová, Poison Ivy a další a další. Učí se tam nejen běžné předměty, ale i jak pomáhat lidem, jak být kamarádkami... a samozřejmě, občas musí svést i nějaký ten epický zápas se supermizery a s dospíváním!
Tohle byla komiksová jednohubka na jeden večer. Kresba je hodně zjednodušená a už na první pohled je jasné, že tenhle komiks je určen spíš mladším ročníkům. Čekala jsem trochu jinou pointu (jak si odškrtával jména), takže z výsledku - který byl po odchodu Ivy už jasný - jsem trochu zklamaná.
Být mi tak deset, jsem nadšená. Takže pokud se kniha dostane do ruky své cílové čtenářce, věřím, že to bude jízda. Já jsem spokojená jen s tím pozlátkem na povrchu (krásná kresba, charaktery ústředních hrdinek), myšlenka a pozadí celého příběhu mi přijde nevěrohodná. Asi jsem už na takové komiksy stará nebo co.
Právě čtu
Becky Chambers: Dvě místa na slunci
Host konečně vydal pokračování Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu. Těšila jsem se na to od dočtení prvního dílu a konečně je to tady!
Díky bohu to úplně nenavazuje na první díl, protože jsem samozřejmě zapomněla detaily o životě posádky i jejich osud. Ale je tu Lovelace, jedna z postav, které jsem v prvním díle měla nejradši, UI vesmírné lodi, která se na začátku druhého dílu ocitá v novém těle. A ja mám po přečtení třiceti stran, že to bude mít stejně skvělou atmosféru, kterou měl díl předcházející. Doufám, že se do Dvou míst na slunci začtu trochu rychleji, než to bylo s prvním dílem, kdy mi to trvalo nějakých sto padesát stran.
Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale strašně mě baví číst tyhle knížky z vesmíru, o mimozemšťanech a tak. Když si vzpomenu, co jsem četla před pár lety, asi bych nad tímhle kroutila očima. I to mě na čtení baví - jak se pořád mění to, co mám ráda.
Tak a to je k tomuto týdnu vše. Tak zas za pár dnů na čtenou!
Tak a to je k tomuto týdnu vše. Tak zas za pár dnů na čtenou!
0 Comments