Víkend už je minulostí, pondělí krutou realitou, tak se pojďme aspoň na chvíli schovat před povinnostmi všedních dní do světa literatury. Minulý týden jsem se překvapivě rochnila v české literatuře. Proč překvapivě? Nejsem moc velký fanda současné české prózy (ani poezie). Magnesii literu sleduji jen s odstupem (od toho tu máme hous.enku a její články), ale výjimky se najdou. Tak třeba česká fantastika mě poslední dobou mile překvapuje.

Jaroslav Beznoska:Epos o panáčkovi

anotace z cbdb: Pondělí většina lidí oprávněně nenávidí. Tohle ale budou nenávidět úplně všichni. Začíná den plný zločinu a násilí, na jehož konci bude prolita krev vinných i nevinných a duše města bude navždy pošpiněna. V ulicích totiž vypuká válka mezi speciální zásahovou jednotkou rytířů a podsvětím. Především se ale vrací krvavý přízrak, kterým byly kdysi strašeny děti i dospělí - panáček.
Panáček dočten. Byla to opravdu epochální jízda. Novinářka Andrea bohužel přežila. A zůstala dokonce i blonďatá (a prsatá). Takže happy-end podle togaf se nekonal. Nu což i tak jsem si čtení užila, a to je to hlavní, že? O panáčkovi jsem tu už psala vícekrát (proč je sakra "panáček" psán v knize s malým písmenem?) a navíc píšu i obsáhlejší recenzi pro Vaši literaturu, takže tímto se s Davidem, Robertem a rytíři loučím. Až mi recenze vyjde, určitě se tu pochlubím.

Miloš Urban: Závěrka
anotace z cbdb: Závěrka je milostná novela o prokletí doby, kdy se každý může stát fotografem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost – svou krásu „na druhý pohled“. Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jejich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí. Závěrka je ilustrovaná autorovými fotografiemi. Díky ní se stává fotografem.

Miloš zklamal. A nejen ten na Hradě. Pro starší Urbanova díla mám velkou slabost, Sedmikostelí jsem četla opakovaně a Santiniho jazyk je moje srdeční záležitost (zdravím do Žďáru!). Závěrka je ovšem prostá všech těch věcí, díky kterým se Urban proslavil a byl originální. Žádné tajuplné místo, které by se řadilo co do důležitosti po bok hlavním postavám. Žádné tajemství k odhalení (nějaké to tajemství tu je, ale ve výrazných uvozovkách). Nechápejte mě špatně, knížka se čte výborně. Za dva večery jsem s ní byla hotová, a kdyby ji napsal kdokoli jiný, zřejmě jsem i spokojená, ale Urban má na víc. Opět jde o knihu, na kterou píši recenzi, tentokrát pro web Československé bibliografické databáze a tady je. 

Jan Borna: Krajina nad parapetem
anotace z cbdb: Krajina nad parapetem se v autorových básních proměňuje v přirozené a citlivé obrazy situací běžného dne, které nezanechávají jen lyrický dojem, ale často s sebou nesou i hořkou osobní výpověď. Neděje se tak ovšem v posmutnělé atmosféře, naopak, básníkova krajina se může chlubit smířlivostí, nadhledem, existenční vyrovnaností a jemným humorem.

Básně Jana Borny mám moc ráda, zvláště pro jejich humor. Borna je ironický, ale není krutý. Vysmívá se (obvykle sám sobě), ale není při tom zlý. Tato sbírka je melancholická i vtipná. A mě tak nadchla, že jsem Bornovi a jeho dílům (nejen těm na básnickém poli) věnovala celý zítřejší článek. Můžete se těšit i na fotografie úžasného Jaroslava Milfajta. Jo a Borna má rád kočky…takže tím se moje obliba jeho poezie asi vysvětluje.

Zdeněk Jirotka: Saturnin
anotace z cbdb: Na stránkách knížky se dozvíte, co se stane, když vás věrný sluha Saturnin přestěhuje z pohodlného bytu na loď, kde vás navštíví teta Kateřina plná přísloví se svým synem Miloušem, a co se přihodí u dědečka, jehož dům je povodní načas odříznut od civilizace. Všem nepříjemnostem, katastrofám i přetvářce tety Kateřiny naštěstí umí s jiskřivým vtipem čelit Saturnin. Jeho schopnosti jsou téměř geniální, a přitom je to tak prosté, jak píše o Saturninovi v dopise dědeček: "V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poezie, jeho humor, fantazie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu a člověk cítí, že nemusil tak zestárnout, kdyby si byl nezapomněl hrát."

K Saturninovi už nemám co dodat. Poslouchala jsem ho s radostí a velmi pravděpodobně si to někdy zopakuji. Možná takové čtení/ poslouchání před spaním…