Čekání na Citlivého člověka
10:00
Besedu moderoval šéfredaktor Literárek Petr Bílek a hosty
byli literární kritik Jiří Peňás a Andrea Králíková z Ústavu české
literatury a komparatistiky FF UK. Začátek byl jak z Cimrmanova Hamleta
bez Hamleta. Jáchym Topol nedorazil. A chvíli to vypadalo, že příchodem nás
dvou se počet diváků zdvojnásobil. Nakonec byl diváků dobrý tucet. Možná i
čtrnáct!
V první půl hodině jsem si libovala, jak je fajn
poslouchat debatu na literární téma mezi dvěma erudovanými lidmi. Topolovo dílo
nemám moc načtené, na škole jsem přečetla Anděla a Noční práci, na Sestru jsem nikdy
nesebrala odvahu. Hous.enka je na tom podobně. Čímž nechci říct, že nemáme jeho
tvorbu rády. Jen to není četba do metra a já osobně potřebuji silný impulz,
abych podobný typ literatury četla (např. nutnost napsat na knihu esej).
Citlivého člověka jsme (zatím) nečetly. Takže
zprostředkovaně o čem tento román je? Podle debatní dvojice je nekoherentní,
jistým způsobem jej lze charakterizovat jako vesnický román (Peňáz), groteskní až bizarní. Důležitou roli v románu hraje mytologie krajiny
(Posázaví). Pokud vám to nic neříká, tak tady máte
detailnější anotaci z cbdb: Hrdinové
nového Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma
synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích
Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá
kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v
zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný
román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo
odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska,
rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická
korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik
nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka,
plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce
na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře
chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené
strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších
brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích
oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.
Čím víc večer postupoval, tím víc klesalo moje nadšení. Ne
nadšení z románu, ale z debaty. Dvojice diskutérů začala používat
sofistikovanější a nabubřelejší mluvu, zvláště paní Králíková sklouzávala k intelektuálnímu
snobismu. To, že je tvorba Michala Viewegha brak a literární kritici a
historici ji berou za směšnou hříčku přírody, je známý fakt. Ale pohrdat Kateřinou
Tučkovou a přirovnávat její tvorbu k tzv. čtení pro služky, je už příliš
arogantní.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/2086494-jachym-topol-vyrazil-na-sazavu-po-osmi-letech-vydava-novy-roman-citlivy-clovek |
Koncem večera jsem měla pocit, že tyto akademické diskuze
jsou svým pozérstvím odtržené od literatury a snaží se z knih dělat něco
elitářského. Ano, Topolův nejslavnější román Sestra byl v devadesátých letech
zjevení, ale nemyslím, že je nutné odsuzovat současnou generaci k youtube a
aplikacím. Celý večer pro nás zachraňoval Petr Bílek, který se dokázal
vyjadřovat erudovaně a bez pocitu, že se musí svým názorem vyvyšovat nad
mainstreamovou literaturu. Jen díky němu mám chuť zajít i na další debatu. A
tentokrát chceme jít připravené. Přečteme si knihu, o které se bude debatovat a
možná se strhne i nějaká literární hádka. Určitě vás budeme včas informovat.
0 Comments