Znáte básníka a divadelního režiséra Jana Bornu? Pokud ne, tak čtěte dál, protože Jan Borna měl velmi osobitý styl a byla by škoda, kdyby vám unikly jeho básně a ještě větší škoda by byla nevidět žádnou hru, kterou zrežíroval.

Já sama jsem toho básníka, který zemřel letos v lednu, poznala díky Divadlu v Dlouhé. Toto divadlo je jedním z mým oblíbených. A právě hry režírované panem Bornou patří k těm nejlepším, co divadlo v Dlouhé může nabídnout. Tedy kromě proslavených adaptací Terryho Pratchetta, které už stejně nejsou na programu. To hry od Borny ano. A která hra mě tak okouzlila? Jde o netradiční formu text appealu, název je kouzelný sám osobě – S úsměvy idiotů.

Tex appeal je typ divadelního představení, které vymysleli a proslavili pánové Suchý a Vyskočil v divadle Reduta. Text appealy měly na diváky apelovat, přitáhnout je k divadlu pomocí scének, písniček a povídek. Zkrátka literární kabaret.

Hra S úsměvy idiotů je složena z básní Jana Borny, které herci důsledně recitují v sedě. Borna totiž trpěl roztroušenou sklerózou a byl upoután na invalidní vozík. Jeho básně jsou nedílně spjaty s ilustracemi Jaroslava Milfajta. Milfajtovy kresby jsou jednoduché črty, které ale mají myšlenku. 

Drobnosti kreseb jsou okouzlující zvláště ve spojení s konkrétní básní. Další složkou hry S úsměvy idiotů jsou písně Jana Vodňanského a Petra Skoumala. Všechna čest hercům Divadla v Dlouhé. Nejen, že úžasně procítěně a vtipně přednášejí básně, ale i výborně zpívají a hrají na hudební nástroje. Někteří ovládají dokonce i víc než jeden nástroj. To pro mě, hudebního analfabeta, hraničí se zázrakem. Poslední součástí hry jsou texty nasbírané ze zdí činžáků a veřejných záchodů, tuto záslužnou sběratelskou činnost mají na svědomí básníci Zdeněk Troup a Miroslav Holub. 

Ale zpět k Janu Bornovi, básníkovi. Jeho básně jsou krátké, ale výstižné. Mají pointu i vtip a nadhled. Občas šibeniční humor, občas (sebe)ironický a občas jsou až mrazivé. Borna měl slabost pro kočky (jako já), takže i tyto královny říše domácích mazlíčků se v básních a ilustracích často ukazují.

Malá ukázka z knihy Krajina nad parapetem:

(záznamník)

Prosím,

po vzlyknutí si můžete zanechat vzkaz,

slibuji,

že vám ho vyřídím.

Pokud máte rádi poezii, doporučuji vám Bornu všema deseti. Pokud ne, tak zkuste některou z „jeho“ her v Divadle v Dlouhé. Má na svědomí takové klenoty jako je adaptace knihy Oněgin byl Rusák od Ireny Douskové nebo 407 gramů z Bohumila Hrabala. Obě hry jsem viděla, Oněgina dokonce dvakrát a opravdu nešlápnete vedle. Já osobně se ještě chystám na Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách a na hru U Hitlerů v kuchyni. A pokud tyto dvě hry nestihnu, tak Kabaret Kainar-Kainar mi utéct nesmí!