Dočteno podle hous.enky (33. - 34. týden 2019)
14:05
Moc se o tom nemluví, ale prázdniny se blíží se ke svému konci. Již brzy nás opět čekají přeplněné vlaky, autobusy a metra... Děti se vrátí do školních lavic. Dobře jim tak, já mám září ráda a čeká mě spousta zajímavých akcí. Ale o těch vám povím víc až v průběhu prvních podzimních dnů.
Teď totiž ještě chvíli zůstaneme u léta a prázdninových zážitků. Minulý týden jsem konečně měla dovolenou. Trvala týden a já ji strávila prací. Žádné lenošní nad knihou nebo s myší u monitoru, abych konečně dohrála tu postapo hru, na kterou běžně nemám čas! Já jsem měla na rukách rukavice a v nich jsem neohroženě svírala motyčku nebo lopatku - dělali jsme na zahrádce na chatě. A musím říct, že výsledek je krásný. Zahrada je vyčištěná a může přijít podzim. Dokonce jsme naštípali i nějaké dříví na sychravé dny, takže teď bude pobyt na chatě mnohem příjemnější. Já jsem měla ráda tohle místo i před proměnou, ale teď se ráda kochám i venku. A to jinak nejsem moc venkovní typ.
O víkendu před dovolenou jsme jeli popřát babičce k narozeninám a cestou jsme se stavili na zámku Hrádek u Nechanic.
Na zámku dopoledne probíhaly svatby, takže měli přístupný jen jeden okruh. Škoda, aspoň máme důvod se sem vrátit. Mimochodem svatby na zámku: opravdu se tu lidi berou proto, aby nestáli ve frontě na obřad na radnici? Protože tady je ta fronta naprosto stejná, jen má obřad možná hezčí kulisy. Ano, mluví ze mě svatební skeptik.
Zámek ale splnil má očekávání a fakt se mi tu líbilo. Mám ráda zámky z přelomu 19. a 20. století, což Hrádek naprosto splňuje. Chutnala mi i klobása, kterou jsme měli u stánku dole při vchodu do areálu golfového hřiště. A taky jsem si tu koupila pexeso. Tušila jsem, že už jsem na něj někde koukala a taky že jo - přivezla jsem si to samé z Grabštejna. Tak mám teď dvě. Což nevadí, protože je sbírám.
Tenhle týden jsem začala švestkovými hody. Dělala jsem švestkové knedlíky a švestkový koláč s mákem. Miluju švestky a mák.
Švestkové knedlíky jsou z bramborového těsta a sypala jsem je pak mákem a polévala máslem. Jo, nebylo to sice sádlo, ale bylo to báječný i tak. Jednu porci mám ještě na mrazáku, tak až na mě padne splín a budu doma sama, ohřeju si druhou porci. Koláč jsme snědli během dvou dnů. Sypala jsem ho řádně moučkou se skořicí, protože do těsta jsem záměrně dala míň cukru. Obecně koláče míň sladím, ale nakonec mi švestky přišly malinko kyselejší, tak jsem to vyřešila takhle.
No a když zrovna nejím, tak piju. Aperol. To je má letošní letní neřest.
Ledově vychlazený v poctivé porci hezky navečer. Takhle se tedy letos chladím a tak by například mohla vypadat vaše fotka, kterou byste nám mohli poslat do naší soutěže, která už koncem tohoto týdne končí.
A co jsem v uplynulých dnech dočetla? Nebylo toho mnoho a většinu jsem dočetla opravdu až tenhle týden, protože po fyzické práci jsem zvládala maximálně pustit počítač a koukat na filmy.
Dočteno
P. D. James: Holčička, která milovala hřbitovy
Anotace z cbdb: V detektivkách obvykle odhalíme neblahý osud oběti i vraha. Co ale ta hrstka mazaných zločinců, kterým se podaří dokonalý zločin? Jak žijí ti, kteří nebyli nikdy odhaleni? Soubor šesti povídek, které vychází poprvé knižně, představuje příběhy plné tajemné atmosféry, napětí a zločinu. Hvězda britské detektivky v nich vzdává poctu svým předchůdcům a odhaluje temná tajemství, která číhají pod rouškou typicky anglického prostředí.
Nemám načtené klasické detektivky, ale letos se mi nějak dostávají pod ruku. A musím říct, že mě tenhle žánr velmi mile překvapuje. Chybí tu nespolehlivý vypravěč, krvavé detaily, ale kouzlo tohoto žánru je v momentu překvapí. Ať už jde o to, proč kdo koho zavraždil, anebo o jakýsi šok, jak vražda proběhla.
Tentokrát jsem navštívila deštivou Anglii a hned první povídkou si mě autorka naprosto získala. Vlastně po týdnu mám v hlavě nejlíp uhnízděné právě Jojo, jak se ona první povídka jmenuje.
Zbytek povídek mi poměrně splývá, což je asi docela škoda. Přitom postavy tu byly různé a motivy vražd se taky lišily. V každém případě nemám problém si tuhle knihu přečíst znovu a povídky si tak oživit. Líbil se mi ten kousavý humor, kterým jsou povídky prodchnuty.
Border teriér
Anotace z cbdb: Z prapůvodního předka všech psů vlka bylo během tisíciletí jeho domestikace vyšlechtěno bezpočtu plemen k nejrůznějším účelům a s odlišnými vlastnostmi. Leckterá z nich zavál čas a nezájem, jiná naopak přitahují pozornost a stoupají v oblibě. Do druhé kategorie patří i nenápadný BORDER TERIÉR, zástupce početné rodiny teriérů, jejichž pravlastí je Anglie.
Teriéři byli původně vyšlechtěni k lovu, pro potřeby myslivců, dnes se často uplatňují i jako psi tzv. společenští či rodinní. Oběma kritériím dokáže plně vyhovět čtyřnohý přítel člověka, který do českých lesů i domácností pronikl teprve nedávno – před čtvrtstoletím a získává si čím dál více příznivců. Je malý a mrštný, inteligentní a přátelský, pracovitý a vytrvalý. Rád loví, nahání, aportuje, ale též se nadšeně účastní psích sportů – agility, coursingu apod., dokáže být trpělivým terapeutickým pomocníkem handicapovaných lidí. Jeho vzhled není efektní, kouzlo jeho psí osobnosti tkví v osobitosti, která z něj přímo vyzařuje.
Tato knížka, kterou napsala pětice zkušených kynologů: V. Tichá, A. Divišová, A. Syslová, A. Palmová a V. Kučera, je první českou publikací o border teriérovi. Autoři v ní shromáždili množství praktických informací a rad, čerpaných především z vlastních zkušeností s tímto plemenem, a doprovodili je množstvím původních fotografií.
Teriéři byli původně vyšlechtěni k lovu, pro potřeby myslivců, dnes se často uplatňují i jako psi tzv. společenští či rodinní. Oběma kritériím dokáže plně vyhovět čtyřnohý přítel člověka, který do českých lesů i domácností pronikl teprve nedávno – před čtvrtstoletím a získává si čím dál více příznivců. Je malý a mrštný, inteligentní a přátelský, pracovitý a vytrvalý. Rád loví, nahání, aportuje, ale též se nadšeně účastní psích sportů – agility, coursingu apod., dokáže být trpělivým terapeutickým pomocníkem handicapovaných lidí. Jeho vzhled není efektní, kouzlo jeho psí osobnosti tkví v osobitosti, která z něj přímo vyzařuje.
Tato knížka, kterou napsala pětice zkušených kynologů: V. Tichá, A. Divišová, A. Syslová, A. Palmová a V. Kučera, je první českou publikací o border teriérovi. Autoři v ní shromáždili množství praktických informací a rad, čerpaných především z vlastních zkušeností s tímto plemenem, a doprovodili je množstvím původních fotografií.
Psí příručky jsem četla naposled před čtrnácti lety, když jsme se zamilovali do jedné psí uličnice, která mi dělala společnost do loňského podzimu. Říkala jsem, že už nikdy žádného psa nechci, ale pak jsem někde na ulici zahlédla border teriéra a zjistila jsem, že bych se možná ještě jednou zamilovat zvládla.
Právě s tím prvním setkáním s bordíkem se pojí ona úsměvná historka, kdy jsem se v centru Prahy rozběhla k paní s dotazem, co je to za psí rasu, protože mě naprosto okouzlili svým vzhledem (paní měla dva psy). Záhy jsem zjistila, že paní není zdejší, že je z Francie, a tak jsme si anglicky popovídali o tom, jací border teriéři jsou.
Jsou společenští, veselí, používají se k lovu i ke canisterapii a jsou to ti nejlepší kámoši, které můžete mít. No nebudu to protahovat, za čtrnáct dnů si jedeme pro psí holčičku a moc se na ni těšíme.
Kniha nabízí profesionální pohled na border teriéry a hlavně se mi na ní líbilo, že v knize autoři poskytují přehled toho, co se svým border teriérem můžete podnikat. Ať už jde o lov, dog dancing, agility nebo právě zmíněnou canisterapii.
Kniha je doplněna několika barevnými i černobílými fotografiemi a poměrně dost prostoru je věnováno myslivosti v souvislosti s touto rasou.
The Art of Kingdom Come: Deliverance
Anotace z cbdb: Pronikněte do propracovaného světa úspěšné hry Kingdom Come: Deliverance v knize The Art of Kingdom Come: Deliverance. Kniha přináší exkluzivní pohled do zákulisí vývoje největšího českého herního projektu všech dob. Skrze nespočet náčrtků, vývojových konceptů a krásných screenshotů se čtenář dozví, jak vznikal autentický herní svět roku 1403. Vše doplňují zasvěcené komentáře tvůrců hry. TAJNÁ ZÁKOUTÍ KRÁSNÉ HRY Pokud vás zajímá, jak vznikaly jednotlivé lokace ve hře, navrhoval se systém oblečení či kreslily mapy, kniha The Art of Kingdom Come: Deliverance vám na vše odpoví. Součástí jsou i exkluzivní rozhovory se samotnými tvůrci, kteří poodhalí procesy, jenž vedly k vydání oceňované hry českého studia Warhorse.
Miluju tyhle středověký RPG hry od časů Gothica a Zaklínače. Na Kingdom Come jsem se chystala od doby jeho vydání, protože nejen že to je středověké RPG, ale odehrává se v prostředí mé milované Sázavy a jejím blízkém okolí.
Čekala jsem, až vyjde GOTY edice (vyšla v červnu, tuším) a teď ke hře navíc vyšel tenhle nádherný Art book. Ach.
V knize jsou návrhy a skici ke hře a celé je to rozdělené do několika kapitol: prostředí, postavy, uživatelské rozhraní a datadisky. Strašně se mi líbí pojetí celé knihy, její grafická úprava a díky i za těch pár zmínek o tom, jak to doopravdy ve středověku vypadalo. Tím je totiž hra specifická: nevyužívá fantastické prvky typu magie a draci, ale vše se odehrává s reálnými podklady.
Nevím, jestli se ke hře dostanu ještě na podzim, ale každopádně vím, co budu hrát letos o Vánocích (vždycky hraju o Vánocích nějakou hru, na kterou jsem se dlouho těšila).
Čekala jsem, až vyjde GOTY edice (vyšla v červnu, tuším) a teď ke hře navíc vyšel tenhle nádherný Art book. Ach.
V knize jsou návrhy a skici ke hře a celé je to rozdělené do několika kapitol: prostředí, postavy, uživatelské rozhraní a datadisky. Strašně se mi líbí pojetí celé knihy, její grafická úprava a díky i za těch pár zmínek o tom, jak to doopravdy ve středověku vypadalo. Tím je totiž hra specifická: nevyužívá fantastické prvky typu magie a draci, ale vše se odehrává s reálnými podklady.
Nevím, jestli se ke hře dostanu ještě na podzim, ale každopádně vím, co budu hrát letos o Vánocích (vždycky hraju o Vánocích nějakou hru, na kterou jsem se dlouho těšila).
Timo Parvela, Björn Sortland, Pasi Pitkänen: Virus
Anotace z cbdb: 5. kniha v sérii Kepler62.
Expediční tým se zabydluje na planetě Kepler62e. Ari tráví hodně času s bráškou Jonim na základně, Marie na vlastní pěst podniká průzkumné cesty po okolí. Po nedávné tragédii, která postihla travní lid, si ani jeden není jistý, zda může ostatním věřit. A co má za lubem vedoucí expedice Olivia? Proč není zděšená, že mezi dětmi opět řádí neznámý virus? Nová planeta navíc výpravu zaskočí náhlou změnou počasí, Marie přesto odmítá zůstat na základně. Spolu s Arim objeví jeskyni a v ní nedobytnou sondu. Skrývá se v ní klíč ke všem záhadám, se kterými si už od výcviku lámou hlavu?
Expediční tým se zabydluje na planetě Kepler62e. Ari tráví hodně času s bráškou Jonim na základně, Marie na vlastní pěst podniká průzkumné cesty po okolí. Po nedávné tragédii, která postihla travní lid, si ani jeden není jistý, zda může ostatním věřit. A co má za lubem vedoucí expedice Olivia? Proč není zděšená, že mezi dětmi opět řádí neznámý virus? Nová planeta navíc výpravu zaskočí náhlou změnou počasí, Marie přesto odmítá zůstat na základně. Spolu s Arim objeví jeskyni a v ní nedobytnou sondu. Skrývá se v ní klíč ke všem záhadám, se kterými si už od výcviku lámou hlavu?
Předposlední díl série Kepler62 mě bavil tak nějak ve vlnách. Na začátku nic moc (-), pak objeví raketu (+), pak přijde podzim (+) a zima (++) a pak se to celé zkomplikuje (?). Mám pocit, že některé věci jsem asi nepochytila (co bylo s raketou? Kdo je král?), a tak si budu muset celou sérii přečíst znova.
Ale jsou tu skvělé postavy, které jsem si zamilovala. Ať už jde o Ariho mladšího brášku Joniho nebo Marii, která se snaží pochopit svůj vztah s otcem. Fascinuje mě postava Olivie, kterou nejsem schopná rozluštit, a jsem zvědavá, kdo za tím vším stojí. Co je v pozadí, už po pátém díle víme, a je to pěkně mrazivé prozření...
Právě čtu
Snažím se dočíst své resty, takže 451 stupňů Fahrenheita, Černobyl a Clayův most - to jsou teď tři kousky, se kterými se snažím pohnout.
2 Comments
The Art of Kingdom Come jsem obdivovala u bráchy, který si ji pořídil a musím uznat, že je udělaná opravdu skvěle a ty ulostrace jsou nádherné. :-)
OdpovědětVymazatJe to fakt krásná knížka, která stojí za prolistování. A třeba se pak čtenář odhodlá i ke hře :)
Vymazat