Barbara Demicková: Není co závidět (obyčejné životy v Severní Koreji)
Anotace z cbdb (zkráceno):  Novinářka Barbara Demicková odhaluje nevídané skutečnosti ze země a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné dělnice milující Kim Ir-Sena víc než svou rodinu a její vzdorovité dcery. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videa. Kniha popisuje chaos způsobený smrtí Kim Ir-Sena, po němž následoval suverénní nástup jeho syna Kim Čong-Ila, zničující hladomor, na jehož následky zemřelo odhadem dvacet procent populace a vzedmula se vlna ilegálních útěků ze země.

Barbara Demicková si vybrala k průzkumu každodenního života v KLDR město v odlehlých horských končinách. Dost daleko od hlavního města Pchongjangu, aby tam nedolehla hra na šťastný život, který v hlavním městě obyvatelé předvádějí před hrstkou turistů. Sama tento kraj navštívit nemohla. Američtí novináři jsou v KLDR nevítané osoby. Pečlivě ale vyslechla desítky uprchlíků z města Čchongdžinu, který si ke svému průzkumu vybrala. Na osobních příbězích ukazuje drsný život a jeho propagandistická pravidla jedné z nejuzavřenějších zemí.

V knize se autorka nevěnuje jen osudu lidí, ale i historii, na které ukazuje, jak se režim založený na komunismu a zbožštění vůdců dostal k moci. Historické pozadí japonské okupace a mocenských bojů USA a SSSR je důležitý pro pochopení, proč byli Korejci ochotni uvěřit Velkému vůdci Kim Ir-senovi.

Uprchlíci popisují smrt Kim Ir-sena velmi expresivně. Zármutek obyvatel Severní Koreje byl upřímný, Kim Ir-sen byl pro ně Bůh, který jim reálně zajistil lepší život. Sice bez svobody, ale s dostatkem jídla. To ale mělo brzy skončit. V devadesátých letech KLDR přišla díky pádu komunismu ve východní Evropě o pomoc v oblasti obchodu. Spolu se záplavami to v zemi vyvolalo hladomor. Země na záplavy svedla celou katastrofální situaci země. Ale i pomoc přijímala s arogancí a za vlastních podmínek.  

Katastrofální nedostatek potravy spolu s přísnou kontrolou všech aspektů života donutily šestici Severokorejců, které si Demicková zvolila za hrdiny své knihy, k útěku. Všichni unikli přes severní hranici do Číny, z které se opět nelegálně dostali až do Jižní Koreje. Přístup Číny a Jižní Koreje se dramaticky liší. Čínské úřady vrací uprchlíky zpět do KLDR i přesto, že za útěk ze země hrozí smrt. Jižní Korea naopak uprchlíkům udělí občanství, pošle je na kurz jak přežít v 21. století a vybaví je určitou sumou peněz do začátku. 

I přes absolvování kurzu moderního života mají uprchlíci ve svobodném světě problémy. Nejen, že neumějí používat moderní techniku, ale nezvládají ani mezilidské vztahy. Začátky ve svobodném světě jsou kruté.