Život na severu KLDR

7:00

Barbara Demicková: Není co závidět (obyčejné životy v Severní Koreji)
Anotace z cbdb (zkráceno):  Novinářka Barbara Demicková odhaluje nevídané skutečnosti ze země a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné dělnice milující Kim Ir-Sena víc než svou rodinu a její vzdorovité dcery. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videa. Kniha popisuje chaos způsobený smrtí Kim Ir-Sena, po němž následoval suverénní nástup jeho syna Kim Čong-Ila, zničující hladomor, na jehož následky zemřelo odhadem dvacet procent populace a vzedmula se vlna ilegálních útěků ze země.

Barbara Demicková si vybrala k průzkumu každodenního života v KLDR město v odlehlých horských končinách. Dost daleko od hlavního města Pchongjangu, aby tam nedolehla hra na šťastný život, který v hlavním městě obyvatelé předvádějí před hrstkou turistů. Sama tento kraj navštívit nemohla. Američtí novináři jsou v KLDR nevítané osoby. Pečlivě ale vyslechla desítky uprchlíků z města Čchongdžinu, který si ke svému průzkumu vybrala. Na osobních příbězích ukazuje drsný život a jeho propagandistická pravidla jedné z nejuzavřenějších zemí.

V knize se autorka nevěnuje jen osudu lidí, ale i historii, na které ukazuje, jak se režim založený na komunismu a zbožštění vůdců dostal k moci. Historické pozadí japonské okupace a mocenských bojů USA a SSSR je důležitý pro pochopení, proč byli Korejci ochotni uvěřit Velkému vůdci Kim Ir-senovi.

Uprchlíci popisují smrt Kim Ir-sena velmi expresivně. Zármutek obyvatel Severní Koreje byl upřímný, Kim Ir-sen byl pro ně Bůh, který jim reálně zajistil lepší život. Sice bez svobody, ale s dostatkem jídla. To ale mělo brzy skončit. V devadesátých letech KLDR přišla díky pádu komunismu ve východní Evropě o pomoc v oblasti obchodu. Spolu se záplavami to v zemi vyvolalo hladomor. Země na záplavy svedla celou katastrofální situaci země. Ale i pomoc přijímala s arogancí a za vlastních podmínek.  


Katastrofální nedostatek potravy spolu s přísnou kontrolou všech aspektů života donutily šestici Severokorejců, které si Demicková zvolila za hrdiny své knihy, k útěku. Všichni unikli přes severní hranici do Číny, z které se opět nelegálně dostali až do Jižní Koreje. Přístup Číny a Jižní Koreje se dramaticky liší. Čínské úřady vrací uprchlíky zpět do KLDR i přesto, že za útěk ze země hrozí smrt. Jižní Korea naopak uprchlíkům udělí občanství, pošle je na kurz jak přežít v 21. století a vybaví je určitou sumou peněz do začátku. 

I přes absolvování kurzu moderního života mají uprchlíci ve svobodném světě problémy. Nejen, že neumějí používat moderní techniku, ale nezvládají ani mezilidské vztahy. Začátky ve svobodném světě jsou kruté. 

Není co závidět je pozoruhodná knihy na pomezí beletrie a literatury faktu. Čtivá je jako napínavý román, pravdivá a poučná jako literatura faktu. V závěru se nachází přesné vysvětlení, kde autorka své informace získala a ověřovala. Výbornou práci v závěru oceňuje i český koranista Vladimír Pucek.

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz