Korejská lidově demokratická republika je uzavřený totalitní stát s neskutečně propracovanou propagandou. Česká studentka měla to štěstí, že se jí tam podařilo dvakrát vyjet na studijní pobyt.

Poprvé se do země podívala v roce 2011, kdy KLDR vedl Drahý vůdce Kim Čong-Il. Podruhé o rok později, kdy už vládl současný vůdce Kim Čong-un. Autorka tak měla možnost porovnat změny ve vedení země a proměnu hlavního města Pchjongjangu. Naprosto chápu fascinaci touto zemí. Asijská totalita je postavena na jiných základech, než jaké známe z Evropy. Nina Špitálníková si všímá a popisuje život obyčejných lidí a zároveň velmi nenásilně popisuje historii země a její ideologii.

KLDR ve své uzavřené paranoii staví cestovatelům do cesty překážky: nejen omezený přístup do země, ale i tajnou policii a potěmkinovsky upravenou realitu. V případě Niny to jsou vysokoškolské ubytovny a zákazy navštívit některá místa v Pchjongjangu. Absurdní na tom je fakt, že luxus, který jí jako zahraniční studentce nabízejí, je pro západního člověka méně než minimum. Teplá voda tekoucí jen pár hodin několikrát týdně je skvělá ukázka bídy, která se tváří jako luxus. Zákazy a příkazy jsou mnohdy úsměvné, v zemi je nedostatek papíru na balení velmi populárních cigaret, proto se využívá novinový papír. Je ovšem zakázané balit si cigaretu z útržku papíru, na kterém je vyobrazen jeden z vůdců země. Je možné fotografovat megalomanské sochy vůdců, ale pouze celé, zachytit na fotografii jen část sochy je trestný čin. Cizinci nesmí cestovat metrem do určitých zastávek. Ženy v hlavním městě nesmí jezdit na kole. Kniha je opravdu nabyta zajímavostmi. Dozvíte se odpovědi na nejrůznější otázky, například proč jsou v zemi zakázané (a tudíž je tu nenajde) sakury. Nebo kdo vynalezl hamburger a neděli.

Fotografování v KLDR je ošemetné a jako všechno podléhá kontrole, tudíž fotek v knize mnoho není. Což ovšem nevadí, Nina zvládá popisovat korejskou realitu velmi barvitě.  Ocenila jsem velmi důkladný vhled do ideologie země, byť je těžké si představit, že Velký a Drahý vůdce (Kim Il-song a Kim Čong-Il) můžou být pro někoho tak zázrační muži. Kult osobnosti podporují fráze, které do omrzení vysílá korejská televize, hesla, která Korejci neustále vidí na propagandistických plakátech, a oslavné písně, které se nesou éterem, jsou pro člověka z demokratické země patetické a nesmyslené.

Kniha začíná příletem Niny do země a končí popisem osudů uprchlíků z KLDR. Poněkud neuzavřený konec knihy lehce kazí dojem ze čtení. Stejně tak i zbytečné překlepy v knize. Koncepce knihy je poněkud divoká. Popis studia je často přerušen vysvětlením té které události, která se váže k příběhu, ale občas není jasné, kdy se příhoda stala. Zda za první či druhé cesty do země. Nicméně Mezi dvěma Kimy  je velmi čtivá kniha a dýchá z ní zaujetí zemí, čímž ve čtenáři vyvolává chuť prozkoumat další knihy s touto tematikou. Ve mně tuto chuť probudila, proto se můžete těšit na další články o KLDR.

Mezi dvěma Kimy: na studiích v KLDR je moje první kniha o této zemi a Nině se podařilo na mě přenést její zaujetí touto zemí. Proto velmi oceňuj skvělý poznámkový aparát. Jsou v něm totiž odkazy na další knihy s touto tematikou.

Anotace z cbdb: Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.