togaf a její knihy (31. týden 2019)
14:35
Uplynulý týden byl pro mě ve znamení výstav a knih. Stihla jsem pět výstav ve třech objektech. Začala jsem v Respektu doporučovanou výstavou Cool breeze v Rudolfinu. Jde o výstavu různých umělců a jejich ztvárnění lidského těla. Kreativitě se meze nekladly a na vystavovaných objektech je to vidět. Drobné upozornění, nahá mužská tělo jsou velmi (VELMI) realisticky zobrazená. Další výstavy jsem si prohlédla v Muzeu Kampa. Výstava věnovaná Medě Mládkové mi hezky doplnila zážitek z divadelního představení, které jsem nedávno zhlédla. Vystavují se osobní i umělecké předměty z domácnosti Mládkových, atmosféru americké sběratelské rodiny dokreslují i fotografie a domácí videa. Druhá výstava, která právě na Kampě probíhá, jsou fotografie Helmuta Newtona. A jsou opravdu výborné! Hodně ženských aktů, přičemž dámy jsou zachyceny velmi vkusně. A v závěru týdne jsem se zastavila na Betlémském náměstí v domě u Halánků, kde sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Právě tam probíhá výstava Vlastním hlasem, která oslavuje sto let od udělení volebního práva českým ženám. Výstava je hodně textová, ale nápaditě sestavená. Kromě textových medailonků 25 žen jsou vystaveny i jejich osobní předměty a můžete si poslechnout jejich myšlenky ve sluchátkách. Přijde mi ohromě stylové, že je výstava o emancipaci žen umístěna v domě a muzeu předního českého feministy Vojty Náprstka. Druhá výstava v Náprstkově muzeu se jmenuje Na březích Nilu a je plná artefaktů z Egypta. I tato výstava je velmi povedená a hodně textová. Dát si obě Náprstkovy výstavy v jeden den moc nedoporučuji, já byla vysloveně vyčerpaná.
Malý mořský... víl z Rudolfina |
Žena z fotky Helmuta Newtona (viz píseň Richarda Müllera) |
Mumifikované kočky z Náprstkova muzea |
Socialistická žena se čtyřma rukama. |
A ač tomu sama nevěřím, měla jsem čas i na čtení. Vymyslela jsem pro vás další sérii článků na dané téma. První z nich si budete moci přečíst už ve středu. A pak tu jsou moje dočtené kousky, naprostou náhodou jsou všechny od ženských autorek:
Mellisa Keillová: Kráska a geek
Anotace z cbdb: Sam Kinnison je geek a vůbec mu to nepřekáží. Má svoje hororové filmy,
svoje potrhlé kámoše a taky World of Warcraft. Pokud se u jeho dveří
neobjeví samotná princezna Leia, nepovažuje za nutné existenci ženského
pohlaví jakkoliv řešit. Pak ale potká Camillu. Je krásná, přátelská a do
jeho světa vůbec nezapadá. Sam je přesvědčený, že nejlepší bude ji
ignorovat. Jenže Camilla se rozhodne, že Sam se stane součástí jejího
života, ať on chce, nebo nechce…
Je to předvídatelné? Ano. Vadí to? Ne. Kráska a geek je totiž plná
milých a vtipných situací. Nadšení hlavních hrdinů pro popkulturu,
zvláště pro film, je pro každého filmového fanouška potěšení číst.
Knihám pro mládež hodně sluší humor, vynahradí tak ne příliš originální
zápletku, kterou ovšem snad nikdo od tohoto typu literatury nečeká. Čas
od času si ráda nějakou milou romantiku přečtu a Sam s Camillou jsou
dvojice, s kterou jsem čas trávila ráda. Navíc tu je záhada Samova gay
kamaráda - proč přestal s karatem? Ostatně všichni (tři) Samovi kámoši
jsou skvělí. Kromě karatisty se tu seznámíte s praštěným asociálem a
milovnicí japonské mangy. Kdo by takové partě odolal, že?
Alena Mornštajnová: Slepá mapa
Anotace z cbdb (zkráceno): Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho
životních zvratů, traumat a tajemství. Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u
nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí
být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě
takovým ojedinělým případem.
Vyhovuje mi Mornštajnové odtažitý styl psaní. Nesnaží se ze
čtenářů ždímat emoce a slzy. A mohla by, její témata jsou velmi
emocionální - války, odsun Němců, emigrace, totalitní režimy, udávání,
strach, smrt. Tři ženy, z nichž nejmladší Anežka je rámcovou
vypravěčkou, si moc podobné nejsou, přestože jde o babičku, matku a
dceru. Nedá se říci, čí osud mě zaujal nejvíce, protože by to nebylo
fér. Babička Anna má mnohem méně prostoru než matka Alžběta, a ta ho má zase méně než dcera Anežka. Možná i proto na mě nejvíce zapůsobila
postava nejmladší Anežky. Ta ženská mi pila krev. Unylá, zbabělá,
naivní. Knížka je to ale moc dobrá a vážně se hodně dobře (rychle) čte.
P. D. Jamesová: Holčička, která milovala hřbitovy
Anotace z cbdb: V detektivkách obvykle odhalíme neblahý osud oběti i vraha. Co ale ta
hrstka mazaných zločinců, kterým se podaří dokonalý zločin? Jak žijí ti,
kteří nebyli nikdy odhaleni? Soubor šesti povídek, které vychází poprvé
knižně, představuje příběhy plné tajemné atmosféry, napětí a zločinu.
Hvězda britské detektivky v nich vzdává poctu svým předchůdcům a
odhaluje temná tajemství, která číhají pod rouškou typicky anglického
prostředí.
Zapojila jsem se do čtenářského klubu na cbdb.cz a tuto knížku jsme si vybrali na měsí srpen. Mám P. D. Jamesovou ráda, takže jsem se po letech sentimentálně vrátila k četbě její knihy. Pozorní čtenáři našeho blogu si mohli všimnout, že jsem letos poslouchala detektivku od této autorky.
Na povídky moc nejsem, ale tohle bylo parádní. Líbily se mi pointy
a nelíbilo se mi, že je to tak krátké. U některých povídek (Vražda
Santa Clause) jsem pointu odhalila dřív, než jsem měla, u Holčičky
milující hřibitovy skoro a u zbytku jsem se ráda nechala překvapit.
Narozeniny pana Millcrofta byly parádním uzavřením povídkové sbírky.
Nina Špitálníková: Mezi dvěma Kimy
Anotace z cbdb: Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl
všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.
všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.
Naprosto chápu fascinaci touto zemí. Asijská totalita je postavena
na jiných základech, než jaké známe z Evropy. Nina Špitálníková si
všímá a popisuje život obyčejných lidí a zároveň velmi nenásilně
popisuje historii země a její ideologii. Koncepce knihy je poněkud
divoká. Popis studia je často přerušen vysvětlením té které události,
která se váže k příběhu, ale občas není jasné, kdy se příhoda stala. Zda
za první či druhé cesty do země. Nicméně Mezi dvěma Kimy je velmi
čtivá kniha a dýchá z ní zaujetí zemí. Právě tato kniha mě inspirovala k založení další série tématických článků. Takže se v příštích týdnech můžete těšit na recenze knih o KLDR.
A to je pro tento týden vše. Užívejte si srpen a
nezapomeňte na naši soutěž o balíček knih.
0 Comments