Dočteno podle hous.enky (32. týden 2019)
11:00
Tak se po týdnu opět vidíme. A protože minule jsem měla článek bez fotek a dočtených knih, tentokrát to napravím a uvidíte oboje.
Bohužel trpím nějakou čtecí krizí, protože teď čtu nějak míň a nějak pomalu. Nevydržím u knížky déle než nějakých dvacet minut a pak jdu dělat něco smysluplnějšího. Chápete to? Smysluplnějšího? Ano, tohle je zkrátka krize. Naštěstí mě teď čeká týdenní dovolená, kterou budu trávit mimo dosah internetu, takže očekávám, že se ke čtení vrátím. Samozřejmě s sebou beru pár kousků, muhehe. Ještě že jedeme autem... Mám v kufříku připravené tři komiksy, jednu bichli a ještě o jedné knize se rozhoduju. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, ale věřím, že tam fakt pár knih přečtu.
Kromě knih si s sebou beru i noťas, abych se mohla koukat na filmy. A na seriál! Konečně jsem se tenhle týden dostala k první půlce třetí série Příběhu služebnice. Hned v pondělí jsem si naordinovala dovolenkový den a (místo čtení) jsem proseděla sedm hodin u monitoru s Offred. A mně se to líbí. Ano, děj je tu minimální, dost se to začíná točit kolem mezinárodní politiky, ale stále si to drží tu napínavost, která vás od monitoru jen těžko odvádí. I třetí sérii se pro sebe naprosto suverénně ukradla postava Sereny. Na první pohled bezcitná mrcha, která se nebojí jít přes mrtvoly. Přesto jsou chvíle, kdy máte pocit, že jste zahlédli v jejích očích něco jako melancholii, stesk a odvahu změnit věci, aby fungovaly jinak. No zkrátka o dovolené bych se ráda dostala ke dvanáctému dílu a pak už mě bude čekat jen velké finále. Už teď se mi po holkách bude stýskat.
 |
| Zdroj |
Pokud jde o mé osobní zážitky z uplynulých sedmi dnů, zcela jistě nic nepřebije úterní (pro mě bylo hnusný jako pondělní) ráno. Jela jsem jako obvykle do práce vlakem, kde jsem si sedla na oblíbené místo. Na hlavním nádraží jsem přestoupila na metro a jela několik stanic a až u nás na Staroměstské mi na schodech z metra nějaký pán řekl, že mám špinavé šaty. Mé nové světlounce modrobílé šaty měly obrovský hnědý flek na zadní části. Asi je jasné, co mě jako první napadlo, takže jsem na flek opatrně sáhla prsty. Flek byl poměrně tvrdý a lepil po cukru. Neptejte se mě, proč jsem si napřed nečichla nebo cokoli jiného... Karamela! Rozblemacaná karamela se uhnízdila na mých šatech. Tak kdyby se vám to někdy stalo, tak nejhorší je ten první moment, kdy vidíte hnědkavý flek, protože karamel jde naštěstí z látky velmi dobře vyprat teplou vodou a mýdlem. Uf. Ale řeknu vám, že takový šok po ránu mi rozpumpoval krev do závratného tempa.
Jinak si frčím na Aperolu Spritz, které jsme poctivě od soboty každý večer srkali před televizní obrazovkou (a u knih - protože akorát během dvaceti minut tu skleničku vypiju a pak knihu zaklapávám a jdu spát). Je to hezký zvyk, a protože už jsme láhev Aperolu vypili, nedalo se nic dělat a museli jsme koupit druhou. Je to jako čokoládový adventní kalendář, ale v letní dospělácké variantě.
Na zahradě se skvěle daří rajčatům, takže teď jedem na vlně lečo-šopák-maso pečené na rajčatech a jiné zelenině, kterou najdu v lednici. Což mi jako večerní vaření naprosto vyhovuje. Letos asi nebudou ostružiny, protože hnijou ještě na větvičkách. Což mi až tak neva, protože nejím žádné černé (a červivé - což většinou černé ovoce není) ovoce.
A kromě rajčat nám letos krásně vyšly slunečnice. Vyfotila jsem je dnes ráno těsně před odchodem do práce.
Pod slunečnicemi vidíte ostříhanou levanduli, která - doufám - letos ještě jednou v září vykvete. V popředí jsou dva starší keříky a u popelnice je jeden mlaďoch z loňska, který ještě musí nabrat hodně sil, aby se taky rozrostl až k chodníčku. Miluju vůni a barvu levandule. Každoročně si na chatě suším levandulové kytice a jak je pod střechou teplo, silice se prostorem krásně rozvoní. Takhle pro mě voní léto.
A teď už hurá ke knihám!
Dočteno
Tedy vlastně k jediné knize...
Barbora Gero: Symbol smrti
Anotace z cbdb: Historická detektívka „Symbol smrti“ sa odohráva v roku 1865 a zavedie nás do uličiek krásnej starobylej Nitry.
Ústrednou postavou románu je lekár s výnimočnou inteligenciou - Leopold Sanitas, ktorého požiada generálny vikár nitrianskeho biskupstva Ladislav Záboyský o pomoc pri objasnení náročného prípadu. V chráme Božom v Bazilike svätého Emeráma sa našla mŕtvola kňaza - archivára Jána Boršického. Muž bol zavraždený krutým a záhadným spôsobom. Mladý lekár prijíma tento ťažký prípad a púšťa sa do neľahkého vyšetrovania v zmesi nejasností a uzavretého prostredia cirkvi.
Obetí však pribúda. Je zavraždený starý kňaz, ktorý dožíva v starobinci na Mariánskom vrchu a neskôr profesor v kňazskom seminári.
Čo spája tieto obete? Kto mohol vykonať tak ohavné činy? Aký je dôvod vrážd kňazov? Prečo vrah kreslí pri mŕtvolách ich krvou neznámy symbol? A čo tento znak znamená?
Vyšetrovanie prináša nové svetlo do prípadov a odhaľuje hriechy minulosti.
Ústrednou postavou románu je lekár s výnimočnou inteligenciou - Leopold Sanitas, ktorého požiada generálny vikár nitrianskeho biskupstva Ladislav Záboyský o pomoc pri objasnení náročného prípadu. V chráme Božom v Bazilike svätého Emeráma sa našla mŕtvola kňaza - archivára Jána Boršického. Muž bol zavraždený krutým a záhadným spôsobom. Mladý lekár prijíma tento ťažký prípad a púšťa sa do neľahkého vyšetrovania v zmesi nejasností a uzavretého prostredia cirkvi.
Obetí však pribúda. Je zavraždený starý kňaz, ktorý dožíva v starobinci na Mariánskom vrchu a neskôr profesor v kňazskom seminári.
Čo spája tieto obete? Kto mohol vykonať tak ohavné činy? Aký je dôvod vrážd kňazov? Prečo vrah kreslí pri mŕtvolách ich krvou neznámy symbol? A čo tento znak znamená?
Vyšetrovanie prináša nové svetlo do prípadov a odhaľuje hriechy minulosti.
Předně musím říct, že detektivky prakticky nečtu. Sem tam si dám nějaký mrazivý thriller, ale klasická detektivka stojí mimo mou komfortní zónu. Natož slovenská detektivka! Ale já ráda svou komfortní zónu čas od času opustím a pustím se do něčeho nového. Občas to nevyjde a jindy z toho mám velmi pěkný pocit. Hned v úvodu musím říct, že Symbol smrti si mé srdce získal velmi záhy.
Nitranský lékař Leopold Sanitas je generálním vikářem požádán, aby vyšetřil vraždu mrtvého kněze. Oběť je podříznuta, zneuctěna a vedle těla je nakreslený tajuplný symbol. To, co na začátku vypadá jak Šifra mistra Leonarda, se brzy změní na pozvolné pozvání nitranského kraje, tamních obyvatel a slovenské kuchyně druhé poloviny 19. století. Obětí přibývá, Leopold se dostává vrahovi na stopu a už to vypadá, že je vše jasné, když v tom... No znáte to.
Finální rozhovor s vrahem mi připomněl styl vyšetřování Hercula Poirota, líčení restauračních zařízení a nevěstince mi zas vyvolaly ze vzpomínek Stančíkův Mlýn na mumie. Postav bylo přiměřené množství, jediná výtka tak putuje jen za všemi těmi vyšetřovateli kolem vyšetřování, kde jsem si někdy nebyla úplně jistá, o koho přesně jde. Vraha jsem neodhalila při jeho příchodu na scénu a nechala jsem se zmást falešnou stopou. Za užití jistého detektivkového klišé dávám body navíc, protože si s tím autorka skvěle poradila. Pointa dává smysl, kniha je skvěle napsána. Jop, Symbol smrti vám k přečtení rozhodně doporučuju a už se těším, až narazím na autorčin další román.
Právě čtu
Inu právě čtu stále to samé a nějak nejsem schopná s tím pohnout. Ragtime asi pošlu dočista k ledu, protože jsem se k němu už několik měsíců nevrátila. Clayův most mě baví, ale potřebuju víc času, abych se do něj dokázala začíst. Teď mě čekají nějaké komiksy, na které jsem se dlouho těšila, tak se snad konečně rozečtu. A taky jsem si v poslední době nakoupila nějaké nové knihy, takže se chystám i na ty. Čekejte článek o tipech na nákupy!
A to je pro tenhle týden vše. Připomínám, že stále běží naše velká letní soutěž (tady je link na článek k soutěži - stačí kliknout) o balík knih a posezení s námi dvěma. Takže pokud plánujete třeba výlet do Prahy a rády byste nás poznali/viděli, máte možnost, protože výherci knihy osobně předáme a pozveme ho na kafe/pivo/víno.
0 Comments