Druhým článkem ze série o knihách zabývajících se životem v  Korejské lidově demokratické republice je autobiografie amerického vojáka Charlese Roberta Jenkinse. Kniha má velmi emociální název, ale sám příběh je vyprávěn chladnou (vojenskou) hlavou. Jenkins zažil v Severní Koreji totéž, co o několik desetiletí později Nina Špitálníková, jejíž knihu jsem vám představila před týdnem. Propaganda, nedostatek základního zboží a život v hmotné nouzi se ovšem jinak snáší na několikatýdenní stáži s vyhlídnou návratu domů a jinak po čtyřicet let bez naděje na návrat.

Robert Charles Jenkins, Jim Fredericks: Komunistou z donucení (Skutečný příběh amerického zběha v Severní Koreji)
Anotace z cbdb: V lednu roku 1965 čtyřiadvacetiletý seržant americké armády Charles Robert Jenkins opustil své stanoviště v Jižní Koreji, překročil Demilitarizovanou zónu a vzdal se severokorejským vojákům. Věřil, že se takto i za cenu uvěznění dostane zpět do Spojených států. Místo toho se ale na čtyřicet let ocitl v úplně jiném vězení - v jednom z nejbrutálnějších a nejrepresivnějších režimů, jaké svět poznal. Tento čtivý i drásavý příběh, který Jenkins (za pomoci novináře Jima Fredericka) vypráví prostým a jednoduchým jazykem, zavede čtenáře do zákulisí Severní Koreje a odhalí před ním zrůdnost tohoto režimu, ale i sílu lidského ducha.
Charles Robert Jenkins je bývalý americký voják, který v letech 1965 až 2004 pobýval v Severní Koreji. Nyní žije v Japonsku. Jim Fredericks byl vedoucím tokijské redakce časopisu Time a nyní je hlavním editorem tohoto časopisu v Londýně.

 
Kniha začíná obsáhlým úvodem, ve kterém americký novinář Jim Fredericks popisuje svoji cestku ke spoluautorství knihy Komunistou z donucení. Charles Robert Jenkins začíná své vyprávění stručným popisem velmi chudého dětství v poválečném městečku na americkém Jihu. Díky podvodu s rodným listem se v patnácti dostává do gardy a poté do armády. A odtud už je jen krůček k umístění v Asii.

Jenkins nechtěl být nasazen na zbytečně riskantní úkol a v kombinaci s možností přeložení do Vietnamu, kde se právě rozebíhala brutální válka, toho na mladého seržanta bylo hodně a začal pít. Řešení našel v nedomyšlené dezerci přes Severní Koreu a Sovětský svaz. Pro čtenáře nepřekvapivě tato cesta nevyšla, ale započalo věznění v KLDR. Dezerce byla tak amatérská, až máte chuť se Jenkinsovi smát, kdyby ovšem následky nebyly tak tragické. V Severní Koreji žije jako speciální vězeň.

Spolu s ostatními derertéry (protože Jenkins nebyl jediný pomatený, kdo utíkal do komunistické Koree) žije separovaně od civilního obyvatelstva, dostává příděly jídla a občas musí učit angličtinu. Pak se strana rozhodne zajatce oženit. Po několika nezdařených pokusech se Jenkins opravdu ožení s japonskou zajatkyní a manželství je to kupodivu šťastné. Jenkinsovým se narodí dvě dcery, jsou devadesátá léta, a to pro KLDR znamená především hladomor a ještě větší nedostatek všeho než obvykle. Popis nedostatku vody a tepla, šmelinářství a bídy zní jak z jiného století. Když Kim Čong-Il přizná, že Severní Korea unesla několik Japonců, znamená to pro rodinu Jenkinsových naději. Nebyla by to ale KLDR, aby návrat nezkomplikovala. Diplomatické tahanice a vojenský soud popisuje Jenkins tak, aby byla vidět jeho vděčnost Japonsku. Kniha končí popisem běžných dní v novém životě.