togaf a její knihy
11:00Uplynulý týden byl pro mne
čtenářsky plodný. Asi jsem se podvědomě připravovala na třináctý (legendární)
sraz čbdb. Kromě toho jsem se opět nechala hous.enkou zlákat na Festival
francouzského filmu. Takže o zábavu nouze nebyla. Jsem na sebe pyšná, že i přes
nabytý program vám můžu napsat o svých přečtených knížkách. Taky jsou.
Matt Haig: Radleyovi
Anotace z cbdb (zkrácená): Zdá se, že manželé Radleyovi, lékař Peter a
jeho žena Helen, žijí naprosto normálně - bydlí na poklidném anglickém
předměstí v krásném domě, klábosí se sousedy, navštěvují pravidelný čtenářský
kroužek a zažívají obvyklé krize manželského páru středního věku. Jejich
dospívající děti, Klára a Rowan, prožívají své teenagerské bolístky, stud a
zlobu stejně jako většina jejich vrstevníků. Ale přece je na Radleyových něco
zvláštního. Proč kolem jejich domu utichá zpěv ptáků a bzukot hmyzu? Proč se
všichni členové rodiny pečlivě mažou opalovacím krémem 60+? Radleyovi jsou
upíři. Manželé se snaží žít naprosto obyčejně, aby ani jejich děti neodhalily
tohle strašné tajemství. Bez krve se totiž klidně obejdou - je to pro ně jen
silná a lákavá droga umocňující jejich nadpřirozené schopnosti, jíž se snaží
vyhýbat stejně jako lidé alkoholu nebo kávě.
Dočetla jsem druhou knížku na
naši čtenářskou výzvu, další důvod být na sebe pyšná. Radleyovi se mi líbili,
ale mám k nim výhrady. Pozitivní na těchto upírech je, že se nejsou
žádnými přeslazenými romantickými stvořeními, ani si nehrají na hodné sousedy.
Na druhou stranu píše Haig místy dost rozvlekle a používá epické popisy tam,
kde by měly být krátké hutné věty, protože děj si to žádá. Více podrobností se
dozvíte v článku první středu v prosinci.
Anotace z cbdb: Autorka ve své próze otevírá působivý a
šokující příběh. Ač je neobyčejně dramatický, před čtenářem se vynořuje nepřímo
- prostřednictvím dopisů, které si vyměňují dva přátelé. Dopis po dopise
sledujeme přerod jednoho z hrdinů, obchodníka s uměním a liberála amerického
typu, v nadšeného nacistu. Silný námět, neobvyklá forma a dokonalá pointa.
Pointa je v tomto krátkém
dopisovém příběhu zásadní, proto ji nebudu prozrazovat, jen řeknu, že je to
právě závěr, který dělá z této knihy skvost. Proměna amerického obchodníka
v nacistu byla na můj vkus příliš rychlá a v dopisech neospravedlněná.
Je to škoda dvojnásobná, protože jeden dopis od Martina, Němce, který se vrací
do vlasti a propadá národnímu socialismu, je velmi sugestivní a neurvalý. I
dopisy Maxe, židovského společníka Martina, mají svá negativa. Je příliš
dojímavý, jako by dopisy psala stará rodinná chůva, a ne muž v nejlepších letech
s dobrou platební morálkou. Nicméně na tyto drobné nedostatky jsem při
četbě jejich vzájemné korespondence zapomínala. Adresát neznámý je opravdu
zajímavý počin zvláště proto, že vyšel ještě před koncem války. Kressemann
Taylorová byla velmi předvídavá.
Evžen Boček: Aristokratka na koni
Anotace z cbdb: Mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky
opět řeší nezáviděníhodné problémy. „Nejchudší zámek v Čechách“ zůstává věrný
svému označení, a tak tu hraběcí rodinka ani personál rozhodně nemají ustláno
na růžích. Místo davů návštěvníků se na zámku kupí neproplacené faktury za vodu
a hrozí, že záhy bude největší atrakcí každodenní koupel obyvatel zámku v kašně
s dešťovkou. Chce to nějaký nápad… Projekt nazvaný Aristokratka před smrtí se
zdá být skvělým řešením. Smrt přitáhne senzacechtivé turisty, bulvární tisk jim
udělá reklamu… a budou mít vyhráno. Jenomže všechno je opět jinak — projekt
Aristokratka před smrtí je mrtvý. A zabil ho kníže Schwarzenberg. Nikdy ale
není tak zle, aby nemohlo být hůř. O tom nás s nevyčerpatelnou dávkou humoru
přesvědčuje pokračování úspěšných knih Poslední aristokratka a Aristokratka ve
varu.
První dva díly Aristokratky jsem
četla v těsném závěsu po sobě a nebyl to dobrý nápad. Před třetím dílem
jsem si dala větší pauzu a jsem ráda, že jsem to udělala. Aristokratka na koni
se mi díky tomu líbila, vtipy prvních dílů jsem pozapomněla a tak jsem se jimi
mohla bavit znovu. Bočkův humor je spíše situační než intelektuální a
promyšlený, ale funguje. Místy je znát, že až příliš tlačí na pilu humoru, ale
vtipy přicházejí v takové kadenci, že se na jeden nepodařený rychle
zapomene. Pokud bude i čtvrtý díl, opět si udělám delší pauzu, než si ho přečtu.
0 Comments