Čtenářská výzva: říjen

10:00

Tento měsíc jsme se s hous.enkou vzácně shodly na čtení té samé knihy. A u druhého zadání - kniha v cizím jazyce - jsme ne až tak překvapivě zvolily stejný cizí jazyk. Tak se podívejte, od koho máme podpis a jaký cizí jazyk nás zaujal.


 
Margaret Atwoodová: Přežívá nejsmutnější
Anotace z cbdb: Román uznávané kanadské spisovatelky se odehrává v blízké budoucnosti. Hlavní hrdina je možná posledním člověkem na zničené planetě. Mezi opuštěnými domy, rozbitými počítači a horami prázdných obalů od náhražkových potravin vzpomíná na svého nejlepšího přítele, který svými biologickými pokusy přivedl lidstvo do záhuby. Margaret Atwoodová se zamýšlí nad možnými důsledky nezodpovědného zavádění nových biotechnologií a na pozadí dalších nám tak známých hrozeb, jakými jsou dětská pornografie, citová prázdnota, kriminalita či sociální polarizace, líčí příšernou, avšak představitelnou budoucnost.
Melancholická a vlastně hodně smutná knížka. Sněžný muž je sám ve světě, který zasáhla neznámá nákaza. Na pláži je jakýsi nový druh lidí, který je odolnější a zároveň nevinnější než původní lidstvo. Co se stalo a jak ke katastrofě došlo, se čtenář dozvídá postupně ze vzpomínek Sněžného muže. Líbí se mi, jak Atwoodová dokáže popsat hrozby, které dnešní svět za nebezpečí ani nepovažuje. Biologické pokusy dovedené do konce, člověk hrající si na Boha a zkáza a zmar. Postapokalyptický svět je pro Sněžného muže vražedný, sám byl zvyklý na umělý ráj a všudypřítomnou techniku. Hlavní motiv románu je pro mě samota. Jimmy/Sněžný muž byl osamělý vždycky - odtažitý vztah s otcem, matka, která ho opustila, jediný přítel je psychicky narušený magor s božským komplexem a žena, do které se zamiloval, je z velké části výplodem jeho touhy. Příběh služebnice tato kniha nepřekoná, ale je v jejím těsném závěsu. Náladou a atmosférou mi Přežívá nejsmutnější připomíná Mitchellův Atlas mraků. A obdivuju fantazii Margaret Atwoodové. Počítačové hry, které vymyslela pro svůj román, jsou chytré, promyšlené a z fleku bych si je zahrála (tedy až poté, co by mi někdo vysvětlil, jak se PC hry hrají). Překvapilo mě, jak dobře si pamatuji děj románu, knihu jsem četla před asi osmi lety a všechny detaily mi uvízly v hlavě. I emoce vyvolal román stejné. 
/togaf/


Margaret Atwood: Přežívá nejsmutnější
Anotace z cbdb: Román uznávané kanadské spisovatelky se odehrává v blízké budoucnosti. Hlavní hrdina je možná posledním člověkem na zničené planetě. Mezi opuštěnými domy, rozbitými počítači a horami. prázdných obalů od náhražkových potravin vzpomíná na svého nejlepšího přítele, který svými biologickými pokusy přivedl lidstvo do záhuby. Margaret Atwoodová se zamýšlí nad možnými důsledky nezodpovědného zavádění nových biotechnologií a na pozadí dalších nám tak známých hrozeb, jakými jsou dětská pornografie, citová prázdnota, kriminalita či sociální polarizace, líčí příšernou, avšak představitelnou budoucnost.
Tenhle román mám ve své knihovně už celou řadu let. No, minimálně deset. Jeho přečtení jsem dlouho odkládala. Zaprvé: ten název? Přežívá nejsmutnější? Zní to strašně. A pak ta ohyzdná česká obálka... Horší už je snad jen obálka Proč? Třináctkrát proto... Jenže pak přišla říjnová knižní výzva a s ní zadání "kniha autora, kterého máte podepsaného". A já jich doma zase tolik podepsaných nemám... Takže jsem byla ráda, když jsem v listopadu získala autorčin podpis a román si mohla přečíst v rámci čtenářské výzvy.
Jsem na začátku. A tím myslím opravdu velmi velmi (sic!) na začátku. Děj se teprve rozbíhá, s postavami se teprve seznamuju. Zatím je to tedy zvláštní. Ne zvláštní tím divným způsobem, jako je divná obálka. Na pláži se seznamuje s mužem, kterému autorka říká Sněžný muž. Kolem pobíhají zvědavé děti, kterým muž vypráví o světě Předtím. To vůbec není špatný začátek postapokalyptického románu. Dokonce - a je mi jasné, že tak to nebude - mám z toho románu zatím podobný pocit, jako z Příběhu služebnice. Autorka to na vás nevybalí na prvních deseti stranách, ale to podivno vám dávkuje postupně. Nechává vás, abyste si sami uvědomili, že tady něco nehraje. Jo, tyhle hry autora se čtenářem mě - nejen v říjnu - baví.
Co mě na čtení okouzluje, jsou názvy jednotlivých kapitol. Je to tak jednoduché a výstižné, až mě to samotnou překvapuje.
/hous.enka/
 
 
 
Jane Austenová: Pýcha a predsudok
Anotace z cbdb: Příběh z prostředí vyšších vrstev anglické venkovské společnosti 19. století líčí osudy rodiny Bennetových, jejíž pět dcer na vdávání nutí matku k horečnému shánění ženichů. Hlavní hrdinkou je pak druhorozená Elizabeth, která bojuje o právo sama rozhodnout o svém životě.
Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.
Proč jsem si vybrala knížku, kterou znám téměř zpaměti? Protože jsem nevěřila žádném cizím jazyku natolik, abych si vybrala neznámou knížku. A moje sebedůvěra je tak nízká, že za cizí jazyk považuji i slovenštinu. Naštěstí je slovenský překlad velmi podobný tomu českému. Překlad se prakticky liší jen v užití slovenských ekvivalentů k českým slovům. A tak to mám ráda. Čtu stále dokola český překlad …. Takže jiný český překlad by mě velmi rušil. Slovenština má tu výhodu, že ji neberu jako jiný překlad, ale jako cizí jazyk. A musím říct, že mi spojení Austenové a slovenštiny přijde roztomilé. Slovenština je takový měkký, mazlivý jazyk (než dojde na sprostá slova, pak je to sakra tvrdá, hnusná řeč) a k regentské Anglii a jejímu gentlemanskému stylu se hodí. Takže já jsem spokojená, možná si o některých Vánocích přečtu pro změnu Pýchu a předsudek ve slovenštině.
/togaf/
 
 
Jozef Karika: Trhlina
Anotace z cbdb: Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné zistenia a spracoval do knihy, ktorú máte pred sebou. Na jej stránkach rozmotáva veľmi tajomný, tragický a hrôzostrašný prípad. Zároveň poodhaľuje jednu z najväčších záhad Slovenska – nevysvetliteľné miznutie ľudí v pohorí Tribeč.
Legenda, zámerná mystifikácia alebo desivá skutočnosť? Túto otázku si kladie aj autor, predkladá strhujúci hororový príbeh a necháva na čitateľovi, aby našiel odpoveď.
Se slovenskou literaturou nemám příliš velkou zkušenost. Nečtu ji zpravidla ani v originále, ani v překladech - jak už jsem naznačila ve článku z minulého pátku. Ale čas od času se objeví v mém výběru četby slovenská kniha, která stojí zato. A Trhlina takovou knihou bezesporu je.
Jde o temný thriller ze současnosti, kdy si v textu nemůžete být ničím doopravdy jistí. Jozef Karika si se čtenářem hraje, vysvětlování odsouvá a neustále máte pocit, že vám něco uniká. A to je něco, co mě na Trhlině baví. Není to thriller, jako byly knihy Dívka ve vlaku nebo Manželé odvedle. Je to mnohem hlubší, temnější a strašidelnější. Myslím, že je to tím, že se Karika nesnaží za každou cenu šokovat násilím. Z jeho psaní cítím, že ho ta hra se čtenářem baví.
A protože čtu knihu v originále a zadání tohoto měsíce znělo "Kniha v jiném než českém jazyce", chci se zastavit u jazykové stránky knihy. Znám spoustu lidí, kteří by slovenskou knížku odmítli číst a počkali by si na překlad, protože mají dojem, že by textu nerozuměli. Karika mě překvapil i v tomhle směru: jeho text je čtenářsky velmi přívětivý a mám neustále pocit, jako bych poslouchala audioknihu, a ne četla obyčejnou knihu. Struktura Karikových vět je jednoduchá, nenajdete v ní zbytečná parazitická slovíčka, která by věty komplikovaly. Pokud přemýšlíte o knize ve slovenštině a máte rádi temný styl Stephna Kinga, doporučuju vám Jozefa Kariku.
/hous.enka/
 
 
Shrnutí naší čtenářské výzvy:

1. Kniha přečtená za jediný den







 






2. Kniha, která byla vydaná v roce, kdy jsem se narodil/a



 













 
3. Kniha básní



 









4. Kniha – drama





 







5. Kniha od autora mladšího 30 let



 












6. Kniha z 19. století







 







7. Kniha, která je nominovaná na významnou literární cenu





                








8. Autobiografie/životopis



 









9. Kreslená kniha







 
 
 
 
 
  10. Kniha s barvou v názvu














11. Kniha psaná jako deník











 


12. Kniha v dopisech

 
















13. Kniha s vánoční tematikou













14. Knížka od mistra žánru

 














15. Kniha, jejímž hlavní hrdinou není člověk














16. Kniha o psovi/kočce













17. Kniha, která se neodehrává v tomto světě
















18. Kniha, podle které byl natočen film

 
















19. Knížka od autora, kterého osobně znám/mám od něj autogram
20. Přečíst knihu v jiném jazyce než v češtině
21. Dočíst knihu, kterou jsem odložila jako nedočtenou
22. Kniha, kterou mi doporučila togaf/hous.enka
23. Kniha, kterou napsal autor, který má křestní jméno jako já
24. Kniha, která má reklamu na plakátech v metru, v autobusech nebo v časopisech
+ bonusová 25. Kniha maďarského autora/o Maďarsku

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz