Anotace z cbdb: Román uznávané kanadské spisovatelky se odehrává v blízké budoucnosti. Hlavní hrdina je možná posledním člověkem na zničené planetě. Mezi opuštěnými domy, rozbitými počítači a horami prázdných obalů od náhražkových potravin vzpomíná na svého nejlepšího přítele, který svými biologickými pokusy přivedl lidstvo do záhuby. Margaret Atwoodová se zamýšlí nad možnými důsledky nezodpovědného zavádění nových biotechnologií a na pozadí dalších nám tak známých hrozeb, jakými jsou dětská pornografie, citová prázdnota, kriminalita či sociální polarizace, líčí příšernou, avšak představitelnou budoucnost.

Melancholická a vlastně hodně smutná knížka. Sněžný muž je sám ve světě, který zasáhla neznámá nákaza. Na pláži je jakýsi nový druh lidí, který je odolnější a zároveň nevinnější než původní lidstvo. Co se stalo a jak ke katastrofě došlo, se čtenář dozvídá postupně ze vzpomínek Sněžného muže. Líbí se mi, jak Atwoodová dokáže popsat hrozby, které dnešní svět za nebezpečí ani nepovažuje. Biologické pokusy dovedené do konce, člověk hrající si na Boha a zkáza a zmar. Postapokalyptický svět je pro Sněžného muže vražedný, sám byl zvyklý na umělý ráj a všudypřítomnou techniku. Hlavní motiv románu je pro mě samota. Jimmy/Sněžný muž byl osamělý vždycky - odtažitý vztah s otcem, matka, která ho opustila, jediný přítel je psychicky narušený magor s božským komplexem a žena, do které se zamiloval, je z velké části výplodem jeho touhy. Příběh služebnice tato kniha nepřekoná, ale je v jejím těsném závěsu. Náladou a atmosférou mi Přežívá nejsmutnější připomíná Mitchellův Atlas mraků. A obdivuju fantazii Margaret Atwoodové. Počítačové hry, které vymyslela pro svůj román, jsou chytré, promyšlené a z fleku bych si je zahrála (tedy až poté, co by mi někdo vysvětlil, jak se PC hry hrají). Překvapilo mě, jak dobře si pamatuji děj románu, knihu jsem četla před asi osmi lety a všechny detaily mi uvízly v hlavě. I emoce vyvolal román stejné.