togaf a její knihy (8. týden 2019)
12:43
Obě členky našeho dua Memento Libri
bojují s viry a bacily. Já už načínám krásný třetí týden s kašlem a
pomalu se začínám smiřovat s tím, že nikdy neodejde. Už mě z kašlání
bolí i svaly, o kterých jsem nevěděla, že je mám. Vážně mě to šve, musím
rušit svoje úžasně naplánované akce. A to věčné polehávání už mě taky
nebaví. Tímto tempem přijde dřív jaro, než se zbavím kašle. #milujuZimu
Tak tedy konec fňukání a hurá na knihy, protože ač nemocná, čtu stále a nechodlám přestat.
Ester Geislerová, Josefina Bokošová: Terapie sdílením
Anotace z cbdb: Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí
kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika
měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň
cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich
kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů
jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag „terapie
sdilenim“ se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem
autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak
často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty opravdu fungují jako
svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že
tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou
autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami,
vzkazy a dalšími materiály.
Úvodní text je opravdu příšerný, divně napsaný, plný chyb a
nesrozumitelností. Naopak zbytek knihy je fajn. I doprovodné fotky se mi
líbily. Rozchodové věty, resp. konverzace byly jako mikromilostné
příběhy. Občas smutné, občas zoufalé, občas kruté, některé jsou cynicky
vtipné, jiné absurdní a některé úplně pitomé. Občas jsem si (ne)příjemně
zavzpomínala na svoje přečtené a napsané rozchodové věty a doufám, že
jsem nikdy nebyla tak zoufalá nebo bezcitná. Rozdělení do tematických
kapitol se mi taky líbilo, snad jen překlepy mi přišly zbytečné a
nevtipné. Souhlasím, že bylo zbytečné mít jednu rozchodovou větu na
stránce, resp. na tak velké stránce. Jiný formát by knize prospěl. A
obálka je krásná.
Francesca Zappia: Uvnitř mé hlavy
Anotace z cbdb: Alex je dost „divná“ – alespoň tak ji vnímá její okolí –; přitom má jen
vlasy od přírody rudé jako kečup, trpí paranoiou, že ji pronásledují
komunisté nebo že jí někdo otrávil jídlo. Je totiž – tak trochu –
schizofrenička a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí
od sebe jen těžko rozlišit, a tak ji často doprovází její mladší sestra
Charlie, která za ní stojí za každých okolností. Pro jistotu má Alex u
sebe taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, jestli
nejsou náhodou jen jejím přeludem. Za přelud má nejdřív i Milese,
nejdrsnějšího týpka ze školy, dost uzavřeného a taky dost „divného“!
Nevymyslela si ho náhodou?
Alex a Miles nejsou romantickou dvojicí, ona má svoje halucinace a Miles se bezdůvodně chová jako kretén. Ale Alex je sympatická a moc se mi líbilo, jak přistupuje ke svému handicapu. Její ověřování reality bylo zoufalé, ale ona se tak moc snažila... Tahle knížka mi přišla k chuti a přečetla jsem ji rychle. Ostatně jak moc se mi líbila, jste si mohli přečíst v sobotu, kdy na blogu vyšla recenze právě na tuto knihu.
Karel Čapek: Výlet do Španěl
Anotace z cbdb: Výlet do Španěl je soubor cestopisných črt a fejetonů Karla Čapka o španělské zemi
, jejím lidu, kultuře a přírodě.
Karel Čapek podnikl výlet do Španěl vlakem a cestopis poprvé vyšel v
roce 1930. Podobně jako u ostatních cestopisných črtů a fejetonů autor
přibližuje místní způsob života, zvyky a podobu země. Ve Španělsku se
zabýval především architekturou, zamýšlel se i nad politickým významem
této země a s tím spojeným míšením kultur (například v Toledu). Dalšími
městy, o kterých se rozepsal, byla Barcelona nebo Madrid.
Španělsko moc procestované nemám, byla jsem jen v Barceloně a Madridu. Čapek mě nalákal na další místa této jižanské země. Třeba Toledo! Sevilla! Moc bych chtěla vidět okna protkaná mřížovým jako krajkou a všechny ty majolikové dlaždice. Na Čapkových cestpisných fejetonech miluju jejich rozsah. Nedozvíte se jen o městech a stavbách, ale i zajímavosti o umělcích dané země. O jídle a povaze lidí. O tom, jak se chovají ke zvířatům a jak a při jakých příležitostech slaví. Čapek píše velmi čtivě, poeticky a optimisticky. Vždycky najde nějaký detail, který může pochválit a zdůraznit. Už se těším na svoji příští cestu do Španělska.
Robbie Morrison: Plačící andělé z Monsu
Anotace z cbdb: Desátý doktor se vrací v té nejlepší formě… a do jedné z nejhorších
válek. Píše se rok 1914 a většina Evropy uvízla v zákopech, v
nemilosrdné první světové válce. A bude to ještě horší, protože na
bitevním poli se začínají objevovat sochy andělů, kteří si zakrývají
oči…
Sochy plačících andělů jsou známé už ze seriálu. Tyto sochy jsou
nehybné, když se na ně díváte, když ale mrknete, pohybují se neskutečně
rychle a stejně tak rychle vás připraví o život. Nezabijí vás, jen vás
připraví o budoucnost, vaše tělo se posune do libovolného místa v
minulosti a návrat není možný. A takového sochy se objevily na jednom z
bojišť první světové války. Kromě vražedných soch se objevil i Doktor a
jeho společnice Gabriela. Kromě boje s plačícími anděly se pozornosti
dostává i vedlejším postavám a jejich osudu poté, co je andělé přenesou
no minulosti. Vše je logicky vysvětleno, a tak ani nevadí mírný
sentiment, který se v těchto odbočkách vyskytuje. Zneklidňující poslední
strip příběhu je už jen poslední detail do výborného příběhu. Druhý
příběh je kraťoučký a jmenuje se Echo. Doktor s Gabby se vracejí do New
Yorku, Gabriella chce po hrůzách války vidět své blízké a pak s Doktorem
vyrazit na další výpravu. Ale chce totéž i Doktor? Než to Gabby zjistí,
objeví se podivní mimozemšťané způsobující ohavný hluk. A Doktor je
musí zastavit.
A to je z uplynulého týdne vše. Za týden se můžete těšit na náš raport z knižního festivalu v Ostravě, kam se hous.enkou chystáme. Hezké slunečné pondělí.
0 Comments