Občas mám chuť přečíst si něco romantického. Problém je, že mi většina young adult knih přijde dějově předvídatelná, vadí mi ploché a stereotypní charaktery a naprosto vytáčí hloupost hlavních hrdinů. Ale občas narazím na anotaci, která mě zaujme a takovou knihu si pak uložím do seznamu Chci si přečíst na chvíli, kdy budu toužit po romantice. Takto se mi do seznamu dostala i kniha Uvnitř mé hlavy.

 Francesca Zappa: Uvnitř mé hlavy

anotace z cbdb: Alex je zvyklá žít ve vlastním světě. Zvládne i ten náš?
Alex je dost „divná“ – alespoň tak ji vnímá její okolí –; přitom má jen vlasy od přírody rudé jako kečup, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisté nebo že jí někdo otrávil jídlo. Je totiž – tak trochu – schizofrenička a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, a tak ji často doprovází její mladší sestra Charlie, která za ní stojí za každých okolností. Pro jistotu má Alex u sebe taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, jestli nejsou náhodou jen jejím přeludem. Za přelud má nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy, dost uzavřeného a taky dost „divného“! Nevymyslela si ho náhodou?

Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá schizofrenička Alex. Alex má vlasy barvy kečupu, toto přirovnání z anotace mě hodně zaujalo a moc se mi líbí. Alex má také malou geniální sestru, matku tak trochu diktátora a otce stále na cestách. A také má halucinace. Barevné, nápadité, k nerozeznání od reality a občas dost nebezpečné. Aby odlišila realitu od halucinací, nosí u sebe Alex foťák a vše si fotí. Alex také miluje historii, a to se odráží i v její nemoci, všude vidí komunistické špehy a v jídle hledá jedy. Kvůli jednomu incidentu musí změnit střední školu. A tady se dostane do skupiny poškoláků, které vede geniální Miles. Miles, který je tak trochu kretén, umí perfektně německy a moc to neumí s city.

První polovinu knihy sledujeme Alex a její svět uprostřed šílenství. Knížka je výborně napsaná a Alex je sympatická hrdinka, která se nebojí oplácet Milesovi jeho kanadské žertíky se stejně nápaditou zvrhlostí. I Miles je dobře prokreslená postava, jeho chování je nevyzpytatelné, ale uvěřitelné. Milostná linka je velmi upozaděna a milostné problémy se v této knize naštěstí moc neřeší. Tato dvojice má totiž mnohem větší problémy než nějaké milostné trojúhelníky či jiná nedorozumění. Alexiny halucinace se postupně odhalují v druhé části knihy a musím říct, že mě opravdu překvapilo, co všechno není skutečné. Vypravěčem příběhu je právě Alex a jak je patrné, není spolehlivým vypravěčem. To, že se jejich ulicí neprohání fénix, bylo celkem jasné, ale co a kdo všechno neexistuje, bylo pro mě opravdu napínavé odhalování.

Právě nevěrohodnost Alex je pikantním kořením zápletky této knihy. Alex má pocit, že ředitel jejich školy je divný. Chce ublížit Milesovi a tajně se domlouvá s matkou jejich spolužačky na odstranění problému jménem Miles. Ale opravdu se děje něco takhle přitaženého za vlasy? Alex nad hlavou stále visí hrozba uvěznění v psychiatrické léčebně, což dobře vysvětluje, proč se svými podezřeními nesvěří rodičům či učitelům. Nemůže riskovat, že se plete a zavřou ji do blázince.

Zápletka se školou byla trochu překombinovaná, chápu proč, bylo třeba vytvořit bláznivé zvraty, aby čtenář pochyboval, co je halucinace a co ne, ale podle mě to bylo zbytečné. Alexin běžný život byl zajímavý sám o sobě. Stejně tak zápletka s Milesovými rodiči byla už trochu moc přitažená za vlasy. Nicméně jde o výbornou knihu, která vysoce převyšuje průměr ve své kategorii young adult. Takže pokud máte chuť na romantiku a nechcete nic přeslazeného, ale originálního a milého, Uvnitř mé hlavy vám vřele doporučuju.