Dočteno podle hous.enky (10. týden 2019)
10:27
Kašel? Co to je? Konečně mě přešel. Naštěstí se tak stalo ještě před výletem do Ostravy, takže jsem na východě byla za tu zdravější z nás dvou. Dokonce jsem togaf přenechala své hallsky, tak dobře jsem na tom s kašlem byla. Aleluja. Fakt mě to štvalo.
Výlet do Ostravy byl fajn a myslím, že se dá říct, že jsme si to užily. Viděly jsme město i přilehlé Vítkovice, které někteří označují jako centrum Ostravy. Ne, fakt to centrum není, musíte tam dojet tramvají. Vyšehrad taky není v centru Prahy. Vítkovice se mi ale moc líbily. Mám ráda industriální památky a svět techniky mě svým způsobem fascinuje. Všechny ty páčky, madla, šrouby, ocel, železo, rez... No však víte jak to myslím.
 |
| Vítkovice a Memento Libri |
Fakt jsem si prohlídku vítkovického areálu užila do mrtě. Měla jsem soukromou prohlídku většiny objektů s paní Marií a rozhodně se sem chci vrátit a doprohlídnout si vše blíž. Colours of Ostrava mě nelákají a neláká mě ani město samotné. Narazily jsme na samé divné hospody, kde buď můžete platit stravenkami jen ve všední dny, nebo vám jídlo přinesou po hodině nedopečené. Gastronomicky mě Ostrava dost zklamala. Vylepšily to jen katowicke rurky.
Jo, na waflové těsto s pařížskou šlehačkou mě utáhnete na první dobrou. Jsem ráda, že jsem rurku stihla vyfotit, protože tohle byl rozhodně gastronomický vrchol našeho ostravského pobytu.
Pokud jde o knižní festival, kvůli kterému jsme do Ostravy jely, čekala jsem trochu větší akci srovnatelnou s havlíčkobrodským knižním festivalem. Ten ostravský je mnohem menší a za mě tu nebylo moc nakladatelů, jejichž knížky bych četla nebo si je dokonce chtěla koupit. Nakonec jsem si koupila u Hosta novou sbírku Jiřího Hájička, na kterou pěju všude ódy. Líbil se mi stánek ostravské knihovny, kde jsme si koupily tašky a odznáčky, které jste mohly vidět u nás na Facebooku.
Další akcí, na kterou jsem tenhle týden šla, byla přednáška Chtěj Bretaň. Tentokrát jsem nemusela jezdit daleko, přednáška se konala ve Francouzském institutu nedaleko pražského Václaváku. Líbil se mi animovaný krátký film na začátku přednášky o bretaňských babkách a palačinkách. Následoval bretaňský díl pořadu Bedekr České televize a v závěru večera následovala diskuse s čedokovou průvodkyní v Bretani, ředitelem bretaňské turistické organizace a s cukrářem, který peče sladkosti pro cukrárnu St. Tropez a pochází z Bretaně. Po přednášce jsme měli sklenku bretaňského cideru a ochutnali jsme bretaňský koláč a paštiku. Už se těším, až se zas do Bretaně podívám. Ach. Ještě tam toho musím tolik vidět.
Mezitím mě čekají zážitky z Čech. Jako například západ slunce na fotce níž, kterou jsem pořídila před Institutem.
No a konečně přichází jaro, které je tak fotogenické, že se mi mobil začíná zaplňovat fotkami rozkvetlých stromů. Mám jaro ráda, je takové plné naděje.
Právě čtu
Tenhle týden jsem domů chodila pozdě, takže jsem kolem deváté odpadla jak švestka. Neměla jsem vůbec chuť číst. Ve středu večer jsem na chvíli vzala do ruky komiks Sunstone, ale to se zkrátka nedalo a po čtyřech stránkách jsem u komiksu usnula. A tak jsem v uplynulých sedmi dnech přečetla jen dvě knihy, což znamená, že jsem ve své statistice tzv. mínus jedna. Snad to vyrovnám o víkendu, kdy chci dočíst již zmíněný komiks a snad i pohnu s Hastrmanem, se kterým se crcám už snad tři neděle. Nějak mě nevtáhl, nevím. A pak mám rozečtenou poměrně netradiční detektivku Ďáblovo opatství, kdy najdou matku představenou zavražděnou v zamčeném pokoji, kde není žádné okno ani jiná cesta ven. Miluju takovýhle typ záhad a jsem zvědavá, která z jeptišek to byla. Sázím na tu silnou, ale vypadá to, že to bude mnohem zvrácenější, než se mi zezačátku zdálo.
Dočteno
Gary D. Schmidt: Pod vlivem Jupiteru
Anotace z cbdb: Je mu čtrnáct let a hledá svou dceru… Joseph toho má na svůj věk poměrně dost za sebou. Říká se o něm, že byl ve vězení pro mladistvé za pokus o zabití učitele. Má násilnického otce, a také má dceru. Jmenuje se Jupiter a narodila se, když mu bylo třináct. Nikdy ji neviděl a i přesto ji miluje a touží se s ní setkat. A udělá proto cokoliv. Klidně znovu poruší všechna pravidla... Když přijde do pěstounské rodiny, jeho do té doby pochmurný život začne měnit své temné kontury. Nová rodina poznává Josephovu kladnou stránku, vnímá to, co ostatní nikdy neviděli. Ale bude stát za ním i ve chvíli, kdy plánuje udělat něco, co zákony nedovolují?
Mistrně, citlivě a čtivě napsaný příběh o kontroverzních tématech. O tom, že každá mince má dvě strany a svět není černobílý.
Mistrně, citlivě a čtivě napsaný příběh o kontroverzních tématech. O tom, že každá mince má dvě strany a svět není černobílý.
Tahle kniha by si rozhodně zasloužila větší rozsah. Na dvou stech stranách těžko pochopíme psychologii postav a jemné nuance v jejich chování. Mám pořád pocit, že mi alespoň stovka stran informací chybí, a přitom nepostrádám nic zásadního.
Joseph s sebou vláčí pověst sígra, kterému není nic svaté, a informaci o tom, že někde má maličkou dcerku Jupiter. Což by nebylo tak zvláštní, kdyby mu nebylo čtrnáct. Když se dostane do rodiny o rok mladšího Jacka, chvíli se vším bojuje, ale nakonec pochopí, že svět je mnohem barevnější, než se zdálo.
Líbilo se mi, jak Schmidt píše o rodině a o tom, jak rodina nemusí být jen biologicky daná, ale že rodinou se může stát i někdo, kdo jednoho dne dorazí k našim dveřím. Ač je to hodně smutná knížka, tak v sobě má něco ohromně (americky, přiznávám) pozitivního. Kdyby to bylo víc propracované, určitě bych ji hodnotila lépe, ale mně tahle instantní verze na dvou stech stranách nestačila.
Ester Geislerová, Josefina Bakošová: Terapie sdílením vol. 2
Anotace z cbdb: Ester Geislerová a Josefina Bakošová zahájily na sociálních sítích revoluci. Zveřejnily několik mrazivých a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty. Hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním a rozčísl poklidnou českou hladinku sociálních sítí naprosto nečekaným způsobem. Miliony lidí najednou získaly pocit, že nejsou ve virtuálním světě na reálné vztahy samy a že někteří jsou na tom vlastně ještě mnohem hůř než oni. Terapie zabrala. Netrvalo dlouho a vznikla kniha, která byla naprosto věrným obrazem autentického prostředí chatů a messengerů, kde se často odehrávají začátky, ale také konce vztahů. Kniha zaznamenala tak velký úspěch, že její pokračovaní bylo jen otázkou času. Terapie sdílením: Valentýnská edice je na světě! Tentokrát nejen o trpkém rozcházení, ale také o vztazích jako takových – někdy úsměvných a někdy až krutě smutných.
Hodně podobné předchozímu dílu, protože kromě další porce rozchodů holky nepřinesly mnoho nového. Vlastně ještě fotky tu mají úplně jiné - tentokrát jsou pojaté jako zachycení našeho vztahu s mobilem, kdy s ním spíme/jíme/žijeme a neustále vše fotíme - zejména sebe. Pokud na knihu náhodou natrefíte, tak vám ji k prolistování (a k přečtení) doporučuju. Nicméně to asi není nic, co by člověk chtěl mít doma. Už pro tu depresivnost, kolik blbců kolem sebe máme a že někdy pravdu o člověku zjistíme až ve chvíli, když se život láme.
No a to je pro tenhle týden vše. Tak na čtenou zas příští pátek!
0 Comments