Více méně jsem se zbavila kašle, takže nastal čas vrhnout se do víru velkoměstského života. Navštívila jsem dvě výstavy. Jednu výbornou v Umělecko-průmyslovém paláci, jmenuje se Šílený hedvábník a můžete si na ní prohlédnout látky a šaty z dílny Zikyho a Lídy Ascherových. Látky vymýšleli a vyráběli opravdu nádherné a nápadité. Občas se sice netrefili do mého vkusu, ale občas mě nepříliš lákavá látka překvapila - šaty z ní ušité byly skvělé. Mnoho modelů je nadčasových a nebála bych se je nosit i nyní. Druhá výstava se nachází hned naproti Umprumu, v Rudolfinu. Černošský umělec Jaffa se vyjadřuje k životu Afroameričanů za pomoci fotografií, filmu, koláží i zvukových záznamů. Velmi originální, ale dost se s Jaffou míjíme v tom, jak vnímat a pochopit umění. Nebýt průvodních textů u exponátů, tak netuším, co tím chtěl umělec říci.

Kromě výstav jsem zašla i na křest knihy, kterou spoluvytvářela moje spolužačka z vysoké. V zajímavém prostoru CAMP - centrum architektury a městského plánování pokřtili knihu jménem "2000: o místech a lidech - Literárně vizuální dokument o současné architektuře malých českých měst a obcí", moravskou slivovicí. Pokud vás zajímají nové stavby zajímavě začleněné do krajiny, mohla by vás tato kniha zaujmout.

Poslední akcí, nikoli ovšem významem, byla návštěva filmu z cyklu Festival otrlého diváka. Už se nám s hous.enkou stalo tradicí, že chodíme na poslední film tohoto festivalu. Tentokrát jsme se pobavily u filmu Sliz. Kouzelně předvídatelný béčkový film o mimozemské invazi byl díky členům kina Aero interaktivní. Sálem pobíhali vědci v ochranných oblecích, svítily nám do očí reflektory a dokonce se v sále objevil i sám sliz. Závěrečný raut byl nechutně slizký a já jsem moc ráda, že mě (vlastně nás obě) čekají ještě Ozvěny otrlého diváka v Hradci Králové. 

A taky jsem tento týden četla!

Ester Geislerová, Josefina Bakošová: Terapie sdílením vol. 2

Anotace z cbdb: Ester Geislerová a Josefina Bakošová zahájily na sociálních sítích revoluci.
Zveřejnily několik mrazivých a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty. Hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním a rozčísl poklidnou českou hladinku sociálních sítí naprosto nečekaným způsobem. Miliony lidí najednou získaly pocit, že nejsou ve virtuálním světě na reálné vztahy samy a že někteří jsou na tom vlastně ještě mnohem hůř než oni. Terapie zabrala. Netrvalo dlouho a vznikla kniha, která byla naprosto věrným obrazem autentického prostředí chatů a messengerů, kde se často odehrávají začátky, ale také konce vztahů. Kniha zaznamenala tak velký úspěch, že její pokračovaní bylo jen otázkou času. Terapie sdílením: Valentýnská edice je na světě! Tentokrát nejen o trpkém rozcházení, ale také o vztazích jako takových – někdy úsměvných a někdy až krutě smutných.