Dočteno podle hous.enky (4. týden)

10:30

Čtvrtý týden tohoto roku se blíží ke svému konci, takže je na čase sepsat další týdenní statistiku. Oproti togaf, která podlehla kouzlu audioknih, se věnuji čistě knihám papírovým a digitálním. A které kousky převládaly v uplynulém týdnu?
 
 




Inu souhrn hovoří jasně: tři papírové knihy. Ale musím taky zohlednit, že čtu osmi set stránkovou knížku v mobilu, takže bych to viděla spíš padesát na padesát.
A jaký byl ten můj čtvrtý týden? V pondělí jsme se zúčastnili velkolepé laserové přestřelky na Andělu. Ač jsem střílečku pěkných pár pátků nehrála, musím neskromně říct, že mi to fakt šlo. A hlavně: ohromně mě to bavilo. Myslím, že to nebylo naposledy, kdy jsme byli na laser game. Snad to bavilo i M., protože mi dělal doprovod.
Další důležitou událostí tohoto týdne je vyhlášení nominací na cenu Oscars 2018! Byly vyhlášeny v úterý a já mám teď měsíc na to, abych ty filmy nakoukala. Protože koncem února je slavnostní vyhlášení a já mám v plánu sledovat to v živém přenosu. Bude to velká výzva, protože většinou před vyhlášením hlavních kategorií usnu... Možná bych si mohla v průběhu reklam číst (přenos je prošpikován reklamními bloky - reklamy tam běží snad každých pět minut). Ale u toho bych taky usnula. No ještě uvidím, čím nakonec vyplním reklamní bloky. V minulých letech to byl spánek. Což se mi samozřejmě vymstilo.
No a co jsem tedy v uplynulém týdnu dočetla?
 

Dočteno

Janet Hall: Jíst. Spát. Jít. Jíst. Spát. Jít.

Anotace z cbdb: Jako poutník se člověk stává „chodcem ve dvou světech“ – jde na průsečíku viditelného, fyzického světa před svýma očima a neviditelného, netělesného světa za svýma očima, a celou dobu se snaží udržet sám sebe v rovnováze přesně na hraně, kde se oba tyto světy překrývají. Pouť je cesta plná nebezpečí, nároků, nalézání a náhod, cesta obnovující a odměňující, a během ní je třeba kráčet odhodlaně, soustředěně a cituplně po obou stezkách zároveň.
Janet Hallová ušla v průběhu deseti let na poutních cestách tisíce kilometrů. Není vyznavačkou žádného konkrétního náboženství ani stoupenkyní nějakého určitého učení, směru nebo ideologie. Je obyčejný člověk, který náhodou narazil na cosi, co mu změnilo celý život. V této knize najdete shrnutí všeho, co na svých poutích zažila a pochopila.
 Pouť je závažná a náročná cesta, při níž se poutník pěšky přesouvá na určité místo a při níž žádá a přijímá cosi, co je pro něj důležité. Účelem této cesty je fyzická a duchovní obroda, ozdravení, oživení, omlazení a načerpání nových sil. Už od dávných dob byla cesta pro poutníky prostředkem jak dojít uzdravení, požehnání, odpuštění, řešení problému, jak získat materiální či duchovní prospěch nebo dospět k takové či onaké změně – pokaždé šlo o hluboce procítěné podněty, které poutník zoufale potřeboval vyřešit, aby „napravil“ svůj život, ale protože sám neměl dostatek sil, musel se obrátit na jakéhosi Prostředníka, který by se za něj přimluvil a donesl jeho modlitby příslušné Vyšší moci na nebesích. Poutnictví je tedy současně fyzická a duchovní cesta podnikaná za tímto účelem na dvou souběžných rovinách – vnější, horizontální, fyzické pouti „s nohama na zemi“ a současně vnitřní, vertikální, nefyzické, neviditelné cestě uvnitř naší mysli, v níž se snažíme vytvořit a udržet ideální obraz štěstí a zdaru.
Téma poutnictví mě láká od dob vysokoškolských studií a utvrdily mě v něm knihy Ladislava Zibury nebo třeba Jakubův cestovní deník Jakuba Čecha. Nevím, jestli se někdy někam pěšky opravdu podívám, ale moc ráda o poutnictví čtu.
Janet Hall ve své motivační knize píše o tom, že cesta je přechodový rituál, který váš život změní. Ale nepíše o tom takovým tím americkým způsobem. Píše o přípravě na cestu, o jejím průběhu i zakončení.
Víc si přečtěte v mém středečním článku o lednové čtenářské výzvě.
 

Swen Harder: Rytíř temné slunce

Anotace z cbdb: Probouzíš se bez jediné vzpomínky na svůj původ a svou minulost. Víš jen to, že jsi právě spáchal hrůzný čin. Musíš uniknout svým pronásledovatelům a vydobýt si právo na svobodu a na život. Když postupně zjišťuješ, kým vlastně jsi, znovu objevíš své nadpřirozené síly...
 Zda tvůj osud dospěje ke šťastnému či temnému konci záleží jen na tvých rozhodnutích. Nedržíš totiž v rukou obyčejný román, nýbrž gamebook, v němž ty sám řídíš svůj příběh!
 Rytíř temného slunce s více než 1350 samostatnými sekcemi představuje světově nejobsáhlejší gamebook všech dob a díky svému inovativnímu řešení odkazů a možnostem vícenásobného hraní nastavuje svému žánru zcela nová měřítka. Kniha obsahuje ukryté bonusové sekce, velkolepé souboje v samostatných kapitolách a složité hádanky a hlavolamy.
 Vyznamenáno cenou poroty RPC FANTASY AWARDS a oceněním DEUTSCHER ROLLENSPIELPREIS.
Rytíř temného slunce je můj první gamebook po dvaceti letech. Kdysi jsem hrála asi dva gamebooky z dílny Iana Livingstonea, ale ke hraní byly zapotřebí kostky a celé to bylo hodně o bojích a to mě, přiznávám, až tak nebaví.
I v Rytíři temného slunce se dost bojuje, ale přece jen převažuje cesta hrdiny za šťastným cílem. A s tím mám právě problém. Asi jsem vůbec nepochopila, za čím se celou tu dobu pachtím a proč. Začátek byl supr: po probuzení zjišťujete, že jste utrpěli ztrátu paměti. Perfektní výchozí situace. Jenže jak začnou přibývat předměty a kapitoly, začala jsem se v tom ztrácet.
Došlo to tak daleko, že od třetí kapitoly jsem přestala bojovat a jakýkoli boj jsem považovala předem za vyhraný.
Systém hraní je skvěle promyšlený: tajné bonusy, velká možnost volby, drak, na kterém létáte, interakce s jinými postavami. Jen jakmile ztratíte v příběhu nit, jde to celé do háje. Navíc - jak už to tak ve fantasy knihách bývá - postavy se divně jmenují a já si nepamatovala, kdo je kdo.
Dám gamebookům ale ještě jednu šanci. V blízké době mě čeká Alenčina noční můra v říši divů. Jsem zvědavá, jaké to bude a zda to bude trochu míň o bojích.
 

Petra Soukupová, Tomáš Hodan, Ondřej Nezbeda: Totální nasazení

Anotace z cbdb: Tři komiksové příběhy podle skutečných událostí. Tři příběhy žen, které se nikdy nesetkaly, a přece jejich životy spojuje podobná zkušenost – pracovní lágr. Franciska se během nuceného nasazení narodila. Její polská matka a český otec se do sebe zamilovali na tom nejpodivnějším místě — v továrně na munici, kde byli oba nuceně nasazeni. Jarmila se chtěla otrocké práci pro nacistickou říši vyhnout, ale nakonec do Německa odjela, aby se v táboře Sackisch skryla před gestapem. Spolupracovala totiž jako spojka s odbojovou skupinou, kterou nacisté odhalili. A Helena musela na otrocké práce nastoupit poté, co ji s rodiči, sourozenci a babičkou uvěznili v židovském ghettu ve volyňském Ostrožci. Z rodiny přežila jediná.
Kniha ale nevypráví jen o ubíjejících dnech, které tyto ženy a jejich rodiny trávily v továrnách, na polích pod dohledem strážných. Vypráví i o tom, co jim válka vzala, s jakými vzpomínkami a s jakou bolestí je vrhla zpět do světa. A spolu s nimi zhruba dalších 400 až 450 tisíc Čechů, českých Židů a Romů, kteří museli odjet do nacistické říše jako levná pracovní síla a jako vězni zajateckých a koncentračních táborů.
Totální nasazení není zrovna téma, o kterém by se moc mluvilo, natož aby se o něm psalo. Když se mluví o utrpení lidí za druhé světové války, jsou tu v první řadě koncentrační tábory a utrpení lidí za války obecně. Proto je velmi záslužné, že tohle téma bylo rozvedeno do formy komiksu, která by měla oslovit lidi napříč čtenářským spektrem.
Komiksy jsou tu celkem tři a každý vypráví o jiné hrdince. Každý komiks nakreslil jiný ilustrátor a scénář ke komiksu psal pokaždé jiný autor. Proto ve výsledku máme tandem dvou umělců, kteří zachytili kus života jedné ze tří žen.
Právě ta variabilita tvoří jednotlivé příběhy dobře zapamatovatelné.
Nejvíc mě asi zaujal prostřední komiks o Jarmile, protože Jarmila byla z Úročnice na Benešovsku, kde to trochu znám. Proto mi její příběh přišel blízký. Navíc mě nejsilněji oslovila kresba tohoto komiksu (první o Heleně je tónovaný do sépiové kosti a celé je to hodně ponuré a temné; třetí o Frantisce je pak jakoby malovaný dětskou rukou). Příběhově jsou všechny tři komiksy vyvážené, ač každý vypráví o něčem jiné a každý se odehrává v jiné době války.
Asi tenhle komentář nedává moc smysl, ale zatím vjemy z komiksu v sobě zpracovávám, protože jsem ho dočetla teprve včera. Už teď ale vím, že Totální nasazení je jeden z těch nejlepších českých komiksů, které jsem v poslední době četla.
 
 

Právě čtu

Marissa Meyer: Winter

Stále bojuju s touhle kráskou, která má více než 800 stran. Ano, musím to sama sobě pořád opakovat, protože jsem místo toho mohla přečíst tři jiné knihy. Ale tak zase chci tuhle sérii dočíst kompletně. A čtu ji v mobilu, takže ničemu nelámu hřbet a neničím si záda.
Winter je zvláštní. Jsem v půlce a pořád si touhle postavou nejsem jistá. Jsem ráda, že je tu hodně prostoru pro Cinder a Jacina a Iko, což jsou asi postavy, které mi nejvíc přirostly k srdci.
Chci víc vědět i o Levaně, takže už teď je mi jasné, že po prequelu Nejkrásnější šáhnu hodně brzy. Asi bych si potřebovala vzít nějakou dovolenou, abych dohnala svý knižní resty. Ach jo.
 

Becky Chambers: Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Já sci-fi moc nečtu. Ale čas od času se objeví knížka, o které se všude mluví. A takové knihy čtu (čas od času) ráda. A Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je prý kniha, kterou by si měl přečíst úplně každý. I ten, kdo sci-fi zrovna neholduje.
Hooodně dlouho (skoro 150 stran) mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Je tam celá řada mimozemských postav, které se divně jmenují a ještě divněji se chovají. Ale dobrý, už to pomalu zvládám.
Celé je to o tom, že postava Rosmary získá práci účetní na lodi, která vytváří cesty vesmírem skrz černé díry (snad jsem to pochopila správně, já na tyhle vesmírný věci moc nejsem). Na lodi žije posádka, která loď obsluhuje, a Rosemary se s posádkou sžívá. Jednou loď přijme zajímavou zakázku na ražení cesty skrze nějakou velmi nebezpečnou oblast. No a to je zrovna část, kde jsem teď. Posádka dostala úkol, nakupuje vybavení a uvidíme, co přijde dál.
Všechny postavy jsou trochu tajemné. Nejtajemnější je Rosmary, protože čtenář čte její vnitřní monology (ač nejde o ich formu).
Je to zatím poměrně dost zvláštní. Je tam i trochu filosofie ohledně ras a životu ve vesmíru.
Uvidíme, co z románu nakonec vyleze... Ještě mi zbývá víc než dvě stě stran, tak má pořád ještě šanci se vyšvihnout.
 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz