Dočteno podle hous.enky (51.-52. týden)
8:00
Předvánoční, vánoční a silvestrovské přečteno. Přesně tak by se mohl jmenovat dnešní článek. Ke konci roku jsem si totiž zkusila vylepšit čtenářskou statistiku za prosinec.
Nakonec se mi to úplně nepodařilo, protože prostě za dva týdny měsíc nedoženete. Jo, kdybyste se mě ptali na životní moudro, řeknu vám asi tohle.
Tak to nebudeme moc zdržovat, pojďme se rovnou vrhnout do víru přečtených knih.
Dočteno
Jules Verne, Petr Kopal: Tajemný hrad v Karpatech
Anotace z cbdb: Klasický dobrodružný příběh Julese Verna v novém provedení. Kreslíř Petr Kopl převedl známý příběh hraběte Teleka, geniálního vynálezce Orfanika a zlověstného barona Gortze do výpravného barevného komiksu. Postavy a děj příběhu tak dostávají svou grafickou podobu, která si nijak nezadá s uměním slavného autora vědeckofantastických dobrodružných příběhů z konce 19. století. Ale tato kniha je víc než pouze překreslený příběh – Petr Kopl ve svých komiksech propojuje řadu příběhů, které vznikly na přelomu 19. a 20. století, a to nejen těch, jimiž se proslavil Jules Verne. Tato doba plná úžasných vynálezů, objevů a dobrodružných cest okouzlila spisovatele jako Jules Verne nebo Sir Arthur Conan Doyle, ale oslovuje i Petra Kopla, jenž na kostře událostí, které tito velikáni evropské literatury popsali ve svých knihách, odkrývá daleko fantastičtější skutečnosti. Nechejte se zavést do světa plného technických vynálezů, ale i vzrušujících lidských osudů v barvitém podání skvělého kreslíře a poznejte, že se vše, o čem jste si mysleli, že dobře znáte, mohlo odehrát trochu jinak.
Kdo by neznal Tajemný hrad v Karpatech, že? No... tak třeba já. Trpím fobií z těch ztřeštěných komedií ze 70. a 80. let, takže jsem Tajemství hradu v Karpatech neviděla. A od Julesa Vernea jsem četla snad jen Ocelové město, takže jsem nepolíbená knižní předlohou. Po přečtení komiksu musím říct, že mě láká zejména právě druhé zmíněné: Verneova kniha. Wau! Tohle je tak šílené, že si vůbec neumím představit, jak to pojal Verne.
Petr Kopal se silně inspiroval u filmového pojetí (co se zobrazení charakterů týče). Cítím z toho i tzv. transylvánské prvky, jestli víte, co tím myslím. Kresba komiksu je trochu přehnaná, dramatická, ale hrabě Teleke tohle snese.
Pokud jde o podstatu děje, tak tam jsem po dočtení komiksu trochu zmatená - asi jsem moc dobře nepochopila, o čem to celé je. O pátrání po Salse? O hraběti Teleke a jeho nemoci? Fakt si nejsem jistá.
Jaroslav Seifert: Ruka a plamen
Jde o výbor básní věnovaným významných českým umělcům: malířů, sochařům a spisovatelům.
Tahle sbírka básní je vlastně sešit plný ohlédnutí za nejvýznamnějšími českými umělci první poloviny 20. století. Některá jména jsou notoricky známá (Šalda, Bezruč, Aleš, Josef Čapek), některá jsem slyšela poprvé (zejména jména výtvarných umělců).
 |
| Zdroj |
Těžko se mi vybírá, která z básní se mi líbila nejvíc. Asi to bude ta, která je věnovaná Toyen, protože je taková hravá, metaforická a představovala jsem si při čtení její obraz Spící, který už hezkých pár let nedokážu dostat z hlavy (je to tenhle obrázek).
Na Ruce a plamenu se mi líbí, že ačkoli Seifert opěvuje známé umělce - všechny znal určitě osobně - dokázal se ubránit patosu. Nebývá to časté a díky tomu mají tyto básně šanci oslovit (a oslovují) i čtenáře o sedmdesát let později.
Seifertovu poezii mám moc ráda a opakovaně se k ní vracím. Mám ráda jeho poetiku, lyričnost, melodičnost a líbí se mi, jak na sebe vrství obrazy. Zároveň je pro mě Seifertova poezie srozumitelná, a přesto není sladkobolná a naivní. Zkrátka Jaroslav Seifert asi bude básník mého srdce.
František Halas: Kohout plaší smrt
Anotace z cbdb: Kniha teskně a chmurně vyznívající lyriky, zachvívající se úzkostí z bolestného života hojeného pouze tichem. Halas vychází z prožitků smutného mládí podlomeného válkou a tíseň marnosti jej pochopitelně neopouští za neradostných poměrů kolem roku 1930, kdy sbírka vznikla.
Jak moc mi sedla Seifertova sbírka Ruka a plamen, tak moc mi nesedl František Halas a jeho Kohout plaší smrt. Tedy takhle: Halas píše výborně, nekritizuji jeho psaní. Ale je to těžké a smutné čtení. Jasně, okolnosti sepsání sbírky jsou do očí bijící, ale přesto...
Uznávám, že jsem zvolila hodně špatné načasování. Tuhle sbírku jsem četla hned po Seifertovi, který svou sbírku vydal až po válce. Z Halase je - logicky - cítit strach z toho, co přijde. Co mi nesedlo na samotném básníkovi, je nemelodičnost jeho básní. Nemám nic proti volnému verši, ale Halas mě zatím zkrátka neoslovil. Zkusím si ho přečíst jindy. Někdy, až mi bude smutno a budu mít pocit zmaru. Pak by to mohlo fungovat.
Marissa Meyer: Scarlet
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Měsíční kroniky.
Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…
Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…
Na druhém díle Měsíčních kronik se mi nejvíc líbily pasáže se Cinder - její útěk z vězení a její následné pátrání po měsíční princezně. Skvěle, skvěle. Co mě moc nebavilo, je postava Scarlet, roztomilé a velmi chic Francouzky, která nosí červenou mikinu a seznámí se s buranem, do kterého se šíííleně zamiluje. Mno... Zlatá Cinder, fakt. Teda teď už vím, že může být ještě hůř, protože to, co ve třetím díle předvádí blondýnka Cress je fakt vztahové peklo :D Ale o tom zase až příště.
Klára Smolíková: Spolkla mě knihovna
Anotace z cbdb: Dobrodružná výprava do historie knih a knihoven od oblíbené autorky Kláry Smolíkové. David by mohl číst neustále – při chůzi, v posteli, pod lavicí i na záchodě. Jenže do jeho přeplněné knihovny se už žádná další kniha nevejde. Když se pokusí silou nacpat do regálu ještě jednu útlou knížečku, knihovna se naštve a kluka spolkne i s kocourem Koniášem. Tím začne dobrodružná výprava do knižní historie. Dvojice navštíví knihovny šlechtické i klášterní, místa zarovnaná hliněnými destičkami i vzácnými papyry. Potkají knihovníky, učence a písaře, budou pomáhat s knihtiskem a hledat ztracený svitek. Držte jim palce, ať najdou způsob, jak knihovnu přesvědčit, aby je vyplivla zpět.
Dějiny knihovnictví pro malé i větší čtenáře mě bavily. Co bylo trochu horší, je uměle naroubovaný příběh, který Klára Smolíková do knihy přiložila - David se ztratí ve své domácí knihovně. Jak se to stane? Když o víkendu přerovnává knížky a snaží se tam vmáčknout nejnovější úlovek. Proč se to stane? Já vlastně nevím...
Chci říct, že tohle jsou zatraceně dobře a stravitelně napsané (a nakreslené!!) dějiny světového knihovnictví. Fakt jsem to takhle dobré a dopodrobna nečekala. Jenže celá ta dějová linka s Davidem mě nebavila a štve mě, že jsem nepochopila, proč ten David v knihovně zmizel.
Pokud chcete vědět víc o knihovnictví, minimálně si knihu v knihovně půjčte. Pokud hledáte zajímavý příběh pro malého čtenáře, asi se porozhlédněte někde jinde.
Amie Kaufman, Jay Kristoff: Gemina
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Akta Illuminae.
Monumentální vesmírná sága, která začala již v Illuminae, nyní pokračuje na palubě Skokové stanice Heimdall, která musí čelit pokusu BeiTechu o její zničení. Hanna je hýčkanou dcerou velitele stanice, Nik naopak rebelujícím členem ze špatné rodiny. A zatímco se oba potýkají se životem na tom nejnudnějším místě v celém vesmíru, netuší, že se k nim blíží zkáza. Avšak ihned po začátku útoku jsou oba odhodláni bránit svůj domov. Obránci ovšem umírají jeden po druhém, skoková brána je poškozena a hrozí, že po zhroucení červí díry by mohlo dojít k narušení časoprostorového kontinua a jeho roztržení na dvě části. Takže Hanna a Nik bojují nejen o život svůj a život posádky Hypatie, která se k nim blíží, ale i o osud celého vesmíru.
Monumentální vesmírná sága, která začala již v Illuminae, nyní pokračuje na palubě Skokové stanice Heimdall, která musí čelit pokusu BeiTechu o její zničení. Hanna je hýčkanou dcerou velitele stanice, Nik naopak rebelujícím členem ze špatné rodiny. A zatímco se oba potýkají se životem na tom nejnudnějším místě v celém vesmíru, netuší, že se k nim blíží zkáza. Avšak ihned po začátku útoku jsou oba odhodláni bránit svůj domov. Obránci ovšem umírají jeden po druhém, skoková brána je poškozena a hrozí, že po zhroucení červí díry by mohlo dojít k narušení časoprostorového kontinua a jeho roztržení na dvě části. Takže Hanna a Nik bojují nejen o život svůj a život posádky Hypatie, která se k nim blíží, ale i o osud celého vesmíru.
Gemina se mi líbila snad o chlup víc než Illuminae - je mnohem srozumitelnější, přímočařejší a zdála se mi akčnější. Co ovšem Gemině srazilo jednu hvězdu v mém hodnocení, je finále a vysvětlení názvu Gemina. Naprosto béčková záležitost. Je to podobně mizerné jako vysvětlení všeho v Cause Mortis. Celou tu dobu si říkáte, jak skvělé to je: dcera velitele-princezna, sígr prodávající drogy, vesmír, experiment s kravami, útok nebezpečných rebelů... A pak to všechno zazdí vysvětlení toho, co jsme dosud četli. Achjo.
Nicméně pořád Gemina zůstává výborným a povedeným grafickým románem, který stojí zato si přečíst. Myslím si, že pokud váháte nad tím, zda se pustit do komiksů, jsou Akta Illuminae výborným odrazovým můstkem. Buď grafické romány budete milovat, nebo nenávidět.
Tak a to je zbytek mé statistiky dočtených knih za uplynulý rok. Byl to rok čtenářsky poměrně plodný a doufám, že podobně úspěšný bude i ten nadcházející rok. Ještě bych ráda v průběhu lednu dala dohromady článek s tím nejlepším, co jsem loni četla, ale zatím vám neřeknu, kdy ten článek dopíšu. Zatím se nechte překvapit.
PS: Úvodní obrázek je z pinterestu.
0 Comments