togaf a její knihy

11:00

Hezké prosincové pondělí. Ač bych měla v rámci vánočního šílenství, uklízet a péct a shánět dárky, četla jsem opět hodně. A stihla i upéct, uklidit a zabalit dárky. Ne že bych se chtěla chlubit, ale pyšná na sebe jsem. Trochu. Ono toho cukroví zas tolik nebylo, úklid byl spíše symbolický a dárků zase tolik nerozdám. Ale co. Vánoční úkoly jsou splněny a teď hurá na knihy!
 

Anotace z cbdb: Myslíte si, že vás po přečtení prvního dílu už nic nepřekvapí? Tak to se pletete. Přichází další nálož podivností, které jsou lidé schopni pronést; od „Zabil Harry Potter Hitlera?“ až po „Můžeme si u vás v obchodě zahrát kriket?“ Druhý díl přináší hlášky z knihkupectví (a taky knihoven!), ale i z autogramiád Divných hlášek. Některé minipříběhy vás možná trochu vyděsí a zarazí, ale všechny vás zaručeně rozesmějí. Vnořte se do knihkupecké džungle a žasněte společně s knihomoly a knihovníky z celého světa.
Naštěstí toto pokračování netrpí syndromem druhých dílů – rozmělnění prvotního nápadu a parazitování na úspěchu prvního dílu. Lidé jsou stále stejní a tak chodí do knihkupectví a antikvariátů a trousí podivné hlášky, vtipné dotazy a občas hulvátské poznámky. Krátké vtipné dialogy nekladou na čtenáře téměř žádné nároky, proto si tuto knihu užijí opravdu všichni. Pokud ovšem máte nějaké to literární povědomí (např. víte, kdo napsal Bibli), užijete si absurdní dotazy o něco více nebo rychleji odhalíte pointu vtipu. Další divné hlášky z knihkupectví mají pro české čtenáře oproti prvnímu dílu jedno velké nezanedbatelné plus. Už napoprvé se podařilo knihu vydat bez příšerných redakčních chyb. Ano, této poznámky se nakladatelství CPRESS hned tak nezbaví. 

Neal Shusterman: Bez šance
Anotace z cbdb: Fascinující a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.
 Přidávám se k fanouškům této knihy. Nejen, že se mi líbil námět a originálně odporné řešení nechtěných dětí, ale ještě jsem si opravdu užívala spoustu náznaků a odkazů, které se vždy vysvětlily a propojily. Třeba tajemný Admirál, Humpfrey Dunfee, čápnutí...Mimochodem i jazyk jak z Orwella se velmi povedl a překlad byl jistě náročný. A závěrečný popis rozpojení byl opravdu jak z hororu. Brr. Už je to téměř týden, co jsem knihu dočetla, ale pořád mi leží v hlavě. Jak mohli lidé něco podobného vymyslet a uvést v praxi? No zkrátka doporučuji si o Connorovi, Rise a Levovi přečíst. Je to opravdu výjimečná young adult, bez osudových lásek a s opravdovými problémy. 

Marc Lizano, Loic Dauvillier, Greg Salsedo: Dítě s hvězdičkou
Anotace z cbdb: Píše se rok 1942 a Duňa má dojem, že válka skončila. Tatínek se vrátil domů, a i když Francie vlastně prohrála, všechno vypadá docela dobře. Ale jen do té doby, než otec přijde domů s tím, že budou všichni muset nosit na kabátě "šerifskou" hvězdu. Rázem je Duňa - a s ní všichni židovští kamarádi - ve škole terčem posměchu a opovržení.O tom i o všem, co následovalo, když si pro ně jednou v noci přišla policie a odvezla jí rodiče, údajně na práci do Německa, teď Duňa po letech vypráví své malé vnučce... 
Krátký komiks o holokaustu tentokrát z Francie. Stará babička vzpomíná s vnučkou na dobu, kdy nosila šerifskou hvězdu. Jak už je smutným pravidlem, holčička válku sice přežije, ale takové štěstí nemají všichni z její rodiny. Líbil se mi i závěr knihy, kdy se Dunin syn ptá, proč tuto historii neřekla někdy i jemu. Dítě z hvězdičkou má moc hezkou kresbu, hypetrofované hlavy postav působí roztomilým dojmem a tlumené barvy zase navozují melancholii těžkého času ve válečné Francii. 

Anotace z cbdb: Proč jsou Dánové nejšťastnějšími lidmi na světě? Odpovědí je hygge, říká Meik Wiking, ředitel Institutu pro výzkum štěstí v Kodani. Hygge je pocit, který zažíváte během bouřky, když jste v pohodlných ponožkách schoulení na pohovce, přikrytí měkkou dekou. Je to ten pocit, když u stolu osvětleném svíčkami společně se svými milovanými jíte své oblíbené jídlo a povídáte si. Je to pocit, který se vás zmocní, když se s šálkem oblíbené kávy v ruce díváte na rudé ranní světlo na jasné modré obloze. Hygge je o atmosféře a prožitku. Je to o sdílení se s lidmi, které máme rádi. Pocit domova. Pocit bezpečí. Pocit vnitřního klidu a blaženosti.
Hygge je něco co jsem milovala, ještě než jsem to poznala. Malý pyroman uvnitř mě zaplesal, když mu profesor studující štěstí potvrdil, že parfemované svíčky jsou nesmysl. Stejně tak povalování v oblíbeném křesle s dekou přes ramena a kočkou na klíně může být životní přístup. A kromě milého pocitu mi Hygge dalo ještě jednu velkou touhu - navštívit Kodaň, najít nějakou správnou hyggelit kavárnu a užívat si pravé dánské hygge. 

Momentálně mám dvě rozečtené knihy (tedy kromě mých stálic Korespondence a Další dálniční atrakce). Je to kniha Hanna další příběh z druhé světové války a Velké maličkosti o rasismu v Americe. Obě knihy jsou zatím výborné, ale témata to jsou poměrně emociálně náročná, takže čtení neprobíhá tak rychle, ale čert vem rychlost, že?

Hezký zbytek týdne a nezapomeňte, že na facebooku probíhá naše vánoční soutěž.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz