Divadlo je jedna z mála kulturních akcí, na které nechodíme s hous.enku společně. Takže do divadel musím chodit dvojnásob častěji! Ale já jsem děvče milé a ráda se za náš dvoučlenný kolektiv obětuji. 

Mám ráda činohru, je to jako film a kniha zároveň. Film, logicky, proto, že živí lidé z masa a kostí před mýma očima něco předvádějí. Divadelní kulisy nikdy nemůžou nahradit propracovaností ty filmové, tudíž si musím hodně představovat – jako u knihy. Užívám si divadelní kostýmy, zvláště ty nápadité a historizující. Nepotrpím si na nákladné historické kostýmy ani u klasických dramatiků typu Shakespeare. A jako holka (nebo spíš žena, už mi není –náct a každým dnem očekávám příchod šedin, povadlé kůže a menopauzy) si užívám i oblečení, které si  do divadla oblékám. 

Poslední hra, kterou jsem zhlédla, je adaptací románu Terryho Pratchetta. Znáte Terryho Pratchetta? Já ho miluji, v mém srdci a knihovně bude žít navždy. Pratchettovy knihy jsou plné fantazie a slovního humoru, převést je na divadelní prkna je opravdu výzva. Divadlu v Dlouhé se to svého času povedlo na výbornou, Soudné sestry i Maškaráda byly famózní a já jsem hrdá, že jsem je obě stihla vidět na živo. V současné době se občas objeví záznam těchto her v televizi. Nebo na youtube.

Jednu z knih sira Pratchetta zadaptovali pro divadlo i v Olomouci, hru jsem neviděla, recenze nebyly příliš pozitivní.Viz zde: Blog i-divadla nebo Rozrazil online.

Divadlo Aqualung se také pokusilo o adaptaci Pratchetta, konkrétně o knihu Muži ve zbrani. S jejich pokusem jsem moc spokojená jsem nebyla. Přílišné tlačení do situačního humoru a vizuálních gagů mně k Pratchettově inteligentnímu a trefnému humoru nesedí.

To příbramské divadlo a jejich Stráže! Stráže! si poradili mnohem lépe. Už je to pár let, co jsem tuto hru viděla, ale stále mám před očima originální ztvárnění draků. A trpaslíků. 

Velmi mile mě potěšil Divadelní spolek Lázně Toušeň a jejich zpracování Morta. Byli výborní! Minimalistická scéna a jednoduché kostýmy a, světe div se, fungovalo to na výbornou.

Ale zpět k poslední hře, kterou jsem viděla. Byl to Sekáč dědeček v Divadle D21. A bylo to skvělé. Popravdě jsem toto divadlo neznala a narazila na něj na webu o Pratchettových knihách. Divadlo D21 mě okouzlilo. Už jen přístupem k zákazníkovi - vstřícné vystupování, originální upozornění chodící e-mailem a detailní popis cesty na webu. Samotné divadlo se mi svým interiérem trefilo do vkusu. Bar a pokladna hned vedle sebe, originálně popsané tabule, rekvizity po stěnách, retro křesílka a krokodýl Hubert a želvičky v akváriích (tedy želvičky mají své akvárium, zas tak odvážní v D21 nejsou). A šatnu hlídá samotný Kristus! Ale co by to všechno bylo platné, kdyby hra nestála za nic. Naštěstí však hra stála za hodně. Trochu mě znepokojovala délka inscenace, přece jen hodina a půl je na takovéto představení zatraceně málo. Ale výrazné škrtání v textu knihy pomohlo. Nevím, jak diváci, kteří tuto knihu neznají, ale já byla spokojená. Minimalistická scéna i kostýmy, mi ke hře sedly. Drobné nedostatky bych našla, Stela Chmelová jako Zuzanka měla slabší chvilky a tenisky Michala Dudka (resp. Smrtě) mě iritovaly (nicméně to bylo vykompenzováno zbytkem – chybějícího – kostýmu). Sekáče dědečka vám vřele doporučuji! Je tam Krysí smrť, úžasný havran, Smrť bez košile a Zuzanka s perfektníma bombarďákama.

Do Divadla D21 se chci rozhodně vrátit!  

PS: Samozřejmě vím, že se v českých divdlech hrálo/hraje víc adaptací Terryho Pratchetta, vybrala jsem ty, které jsem viděla nebo se na ně chystala a nedopadlo to. Takže pokud pro mě máte tip na další Pratchettovu adaptaci pro divadlo, sem s ní!