V minulém týdnu jsem dvě knížky dočetla, dvě rozečetla a pouze jedna obohatila moji knihovnu.

Mezi dočtené patří kniha, kterou s hous.enkou čteme na náš knižní klub, Deset dětí paní Ming od francouzského spisovatele Érica-Emmanuela Schmitta. Ostatní Schmittovy knížky, které jsem četla, mě nadchly. Od paní Ming jsem proto měla vysoká očekávání, která bohužel nesplnila. Detailněji vám o této čínské ehm…toaletní dámě napíšu za týden.

Druhá dočtená byl Klobouk ve křoví od Jiřího Voskovce. Při čtení korespondence V+W jsem narazila na dopisy, ve kterých Voskovec popisuje vznik tohoto souboru. Nelenila jsem a knihu si v knihovně půjčila. Je moc dobrá, kromě notoricky známých textů, při kterých mi v hlavě zněla i melodie (třeba je tu můj milovaný Ezop a brabenec), se v knize objevují i nepísňové citace z her Osvobozeného divadla. To ale ní důvod, proč se mi kniha tak líbila. Jde hlavně o úvody jednotlivých kapitol. Ty si vzal na starosti Voskovec a čtou se jedním dechem. Historie ožívá a s příměsí Voskovcových osobních názorů je velmi čtivá. Musím přiznat, že se mi moc líbila redakční poznámka: „Čtenáře navyklé již na nová a přísně dodržovaná pravidla českého pravopisu upozorňujeme, že Jiří Voskovec projevil přání psáti a tisknouti tuto knihu poněkud staromódněji, tak, aby mu nebylo příliš trpěti mukami z poezií, džezů a miliónů, tedy podobně, jak se psalo a tisklo za časů Osvobozeného divadla.“

Rozečtená mám stále Žabákova dobrodružství. Pan Žabák na mě čeká ve vězení, za to jak se v knize chová, si zaslouží ještě pár dní trpět za mřížemi, než ho osvobodím přečtením další kapitoly.

A nově jsme rozečetla knihu Po Valentýnu od Esther J. Endingové, anotace z čbdb: Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu o pětici dětí volnomyšlenkářské hippiesácké matky míněn vrcholně sarkasticky, nejen líčením incestního vztahu. Autorka boří mýtus glorifikované květinové generace. Ideály lásky, míru a porozumění dostávají na frak, hrdinové jsou jejich obětí.

Mno zatím je to na můj vkus takové nemastné neslané. Hippiesácká matka je popsána jako švihlé stvoření, které vychovalo narušené děti. Endingová má talent popsat i vzrušující věci monotónně. Nebo je nějak zkazit, aby neplnily svoji prvotní funkci. Tak třeba popis sexu má být ze své podstaty lechtivý, ale Endingová ho popisuje s těmi ne příliš sexy detaily (špeky, pleška…). Když už se sex odehrává mezi atraktivními jedinci, tak to zase „zkazí“ tím, že jde o sourozence. Právě se na scéně objevil duch. Tak jsem zvědavá, zda za to může LSD, psychóza nebo nakonec Po Valentýnu bude fantazy.

Druhá rozečtená je Venuše v kožichu. Hous.enka mě svým valentýnovským článkem nalákala. A hodně mě zaujal sám obraz, který novelu inspiroval. Pojetí krásy se opravdu hodně mění…

A nakonec, nikoli však významem, nováček v mé knihovně – Othello. Shakespeare v Saudkově překladu se ke mně dostal z knihovny, kde byl vyřazen. Dobře se o mouřenína benátského postarám. Už nalezl domov mezi svými druhy.