Právě čtu
10:43 Zdravím vás do větrného pátku a doufám, že jste někde pěkně v teple. Doma. S knihou. Dost blbých řečí a pojďme se rovnou vrhnout do víru dnešního článku, kdy vás chci seznámit s knihami, které jsem za uplynulý týden dočetla a které nové jsem rozečetla.
Poslušně vám musím ohlásit, že i tenhle týden byl čtenářsky ohromně slabý a že mě to dost mrzí. Zdůvodnění je prosté: výroční předávání cen Oscar 2017. Celý uplynulý víkend jsem strávila tím, že jsem se snažila nakoukat co nejvíc nominovaných filmů. Naštěstí mám skoro hotovo a chybí mi jich už jen pár. Tenhle víkend hodlám zasvětit nominovaným animovaným filmům. Myslím, že to bude trochu oříšek, protože doba se trochu změnila a mě už ty kreslené americké (!) filmy zkrátka tolik nebaví. Evropské animáky jsou milé, příjemné a většinou mají dobrý humor. Jenže Amerika od loutkového Teamu America už nepřišla s ničím takovým, co bych si chtěla klidně pustit znovu. Jo vy neznáte Team America? Tady máte link na krátké video s českým dabingem.
PS: Team America nikdy na žádnou filmovou cenu nominován nebyl
Které knihy, že jsem v uplynulém týdnu dočetla?
Petr Stančík: Pérák
Anotace z cbdb: Petr Stančík se ve své próze originálním způsobem ujal protektorátní městské legendy o superhrdinovi vzdorujícím nacistům a nabízí skvělou kombinaci napínavého příběhu, historického poučení a přesně odměřené dávky humoru.
Nadnášejí létající talíř tibetští mniši? Jak skončí apokalyptický silvestr s jedlým nábytkem u Hermanna Göringa? Je atentát na Heydricha komplot svobodných zednářů? Proč raketová nadžena Valkýra nosí v ňadrech magická oka? Podaří se zničit obrněnou tramvaj Feuerwanze? Namaloval Adolf Hitler kubistický obraz? Na všechny otázky odpoví Franta Pérák, jediný superman českých dějin. Němci si to odskáčou...
Nadnášejí létající talíř tibetští mniši? Jak skončí apokalyptický silvestr s jedlým nábytkem u Hermanna Göringa? Je atentát na Heydricha komplot svobodných zednářů? Proč raketová nadžena Valkýra nosí v ňadrech magická oka? Podaří se zničit obrněnou tramvaj Feuerwanze? Namaloval Adolf Hitler kubistický obraz? Na všechny otázky odpoví Franta Pérák, jediný superman českých dějin. Němci si to odskáčou...
Pérákovi jsem věnovala samostatný středeční článek, takže myslím, že k této knize už nemám co víc dodat. Článek najdete zde.
Rachel Ward: Čísla 2: Chaos
"Adame! Adame! Si v pořádku? Dej pozor na Norrise. Je to můj miláček. Ach bože, pozvracel jsi ho." (s. 153)
Anotace z cbdb: Adam je šestnáctiletý kluk, který se vzhledem neliší od svých vrstevníků. Přesto je naprosto výjimečný. Stejně jako jeho matka i on vidí čísla. Když se někomu podívá do očí, vidí je. Zpočátku nevěděl, co znamenají. V den smrti své matky pochopil, že jsou to data úmrtí. Vede si poznámky ve svém bloku, kam zapisuje informace o lidech, s nimiž se setká, a jejich čísla. Na stránkách se neustále opakuje číslo 112027. Je jasné, že ten den se stane v Londýně katastrofa velkého rozsahu, při níž zemřou tisíce lidí. Osudné datum se neodvratně blíží a Adam se trápí čím dál víc. Neví, co má dělat. Neví, jak varovat lidi, aby Londýn opustili a zachránili si životy. Neodvažuje se o tom nikomu říct, bojí se, že by mu nikdo nevěřil. Ale není sám, kdo o katastrofě ví nebo ji alespoň tuší. Jeho spolužačku Sáru pronásleduje několik měsíců děsivý sen. Vidí Londýn v plamenech, bortící se budovy, mrtvé a zraněné v sutinách. Sára utíká z domova a Adam ji hledá, až ji konečně objeví v jednom squatu. Společně přemýšlejí, jak katastrofě zabránit a jestli je to vůbec možné. Podaří se jim najít způsob, jak lidi varovat? Pokusí se o to? A bude jejich úsilí vůbec k něčemu?
Druhý díl číslové série trpí stejným nešvarem jako jednička: stylistika, obecná čeština a zejména PRAVOPIS! "Jo, mám typ na pár míst." (s. 242) Proboha, kdo jim dělal překlad a korektury?! Zaprvé se to strašně blbě čte: zaseknete se na nějakém slově (by si měl to udělat) a koukáte na to jako puk. Proč to proboha někdo trochu neučesal?! Neměla bych problém, kdyby obecná (lepší a logičtější by byla hovorová, ale ok, jsou to lidi z okraje společnosti) čeština byla v přímé řeči. Ale v souvislém textu tyhle věci strašně ruší a považuju za jeden z hlavních důvodů, proč bych vám knihu nedoporučila.
Děj samotný je zajímavější než jednička (možná i proto - POZOR SPOILER - že ti dva se spolu hned nevyspí KONEC SPOILERU). Adam vidí v lidských očích stále dokola jedno konkrétní datum, takže to vypadá, že prvního ledna zemře obrovské množství Londýňanů. I katastrofa samotná je skvělá a její popis - ač nic nebylo logicky vysvětleno, v popředí je stále Adam a jeho rodina - byl dobře napsaný. Chování lidí, pláč, nelogické chování... super. Finální scéna v ohni byla ale taková... nemastná neslaná.
Postavy jsou stále poměrně jednoduše napsané a jejich chování při velkém finále odhadnete poměrně brzy v začátku knihy. Zajímavá linka je ta Sářina, kdy se aspoň něco děje, protože jinak je to kniha spíše konverzační (špatně napsaná konverzační - viz výše).
A ano, do posledního dílu se hodlám opět dočíst. Ach ty série...
Monika Valentová, Martin Veselovský: Odvrácená strana matky
"Nežehlím, neboť v tom nemám dobré výsledky." (s. 53)
Anotace z cbdb: Jsou matky převlečení andělé, nebo mají i svou odvrácenou stranu, o které se ve slušné společnosti mluví jen šeptem? Monika Valentová ve svých fejetonech, doplněných kresbami Martina Veselovského, ukazuje temné kouty mateřství. Kojení nemusí být vždy nádherné, domácí strava nemusí být vždy zdravá a matka nemusí být vždy šťastná. Tuto knihu doporučují čtyři z pěti psychiatrů!
Připadají vám jména autorů povědomá? No ano, je to TA Monika Valentová a TEN Martin Veselovský, které znáte z televize a z rádia.
Monika píše fejetony pro Pravý domácí časopis a nakladatelství Ikar (potažmo Euromedia Groups, pod které Ikar spadá) jí nabídl vydat knihu právě těchto fejetonů. Jak už název napovídá, Monika píše o svých dcerách, o svém mateřství. Myslím, že se snaží - tak jak je to teď trendy - cílit na matky na mateřské, aby kolem svých dětí tak neblbly. V čem se to liší od minulý týden zmiňované knihy Dokonalá matka je mýtus? Fejetony jsou delší, ucelenější a nesnaží se být vtipné za každou cenu. Což je samozřejmě někdy trochu problém, protože některým fejetonům dojde v půlce dech a pointa tak nějak vymizí. Skvěle to ale zachraňují veselé kresby Martina Veselovského. Líbila se mi například tahle:
Fejeton k této kresbě je o mateřských setkáních v mateřských centrech, kam by - nejen podle Moniky - měli muži přicházet jen na dobu nezbytně nutnou. Pokud zůstanou déle, stane se z nich pán nalevo, zatímco žena, která má podobného taťku doma, by pak mohla dát přednost kopáčovi s pivkem napravo...
Fejetony Moniky Valentové si většinou, tak jak to u fejetonů bývá někdy zvykem, pohrává s nadsázkou. Mně víc sedí civilnější forma humoru. Tak třeba ještě na něco narazím. Jakmile se tak stane, dám vám samozřejmě ihned vědět.
Pokud jde o knížky, v kterých nadále ležím (nebo ony leží někde... nedaleko mě: jako Batman, kterého už jsem odzaložila a musím ho přečíst od začátku, uaaaaa), jsou to nadále tyhle: Nejhloupější anděl od Christophera Moorea, Milenec z temnot od J. D. Ward a celkem nově jsem přibrala i tyhle dvě kámošky:
Claudia Hunt: Čaj o páté
Anotace z cbdb: Myslíte si, že umíte docela slušně anglicky, ale nemáte zdání, co by mohlo být „greasy spoon“ nebo co znamená věta „Pull the other one!“? Pak se vydejte s Claudií Hunt na zábavnou cestu anglickým všedním dnem. Dopřejte si skutečně dobrý cream tea, zajděte do pubů a Cider Houses, vyjeďte si na vyhlídkovou jízdu Londýnem plným života a jen tak mimochodem objevte místní zajímavosti a kuriozity, ale hlavně angličtinu, jakou se skutečně hovoří!
Claudia Hunt se stala mou (další) oblíbenou učitelkou angličtiny. Nejen že je kniha skvěle čtivá, ale já mám při čtení po ruce papír a neustále si píšu poznámky o nových frázích a slovních spojeních. Takže si s Claudií můžu říct, že no reason to get cold feet (není proč se bát) a klidně se s ní vrhnu do historie a zvyklostí staré dobré Anglie. Of course, že při čtení Čaje o páté piju Earl Grey s mlékem!
Martin Lavay: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Anotace z cbdb: Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka… Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou? Zabila je lavina? Silný výboj elektrického proudu? Kulový blesk? Plazmoid? Nově vyvíjená zbraň? Vojáci? Opilí ruští papaláši? Domorodí Mansijové? Chantové? Trestanci z gulagu? UFO? Sněžný muž? Zabili se navzájem?Koncem 50. let se desetičlenná skupina studentů vydala prozkoumat Horu mrtvých nedaleko Jekatěrinburgu. Nikdo z nich se nevrátil živý (kromě jednoho, který to na samém začátku expedice vzdal, protože začal trpět revmatickou horečkou), všichni zemřeli, každý zřejmě jindy, zřejmě jinak a tajemstvím zůstává, co se vlastně na úpatí Hory mrtvých stalo...
Jsem zatím ve třetině a už teď musím říct, že rozhodně nedoporučuji číst tuhle knihu před spaním. Víc se dozvíte příští týden na stejném místě v podobném čase!
Zaujala vás některá z knih, o kterých jsem dneska psala? Co teď čtete vy?
0 Comments