Začal podzim a s ním i nová divadelní sezóna. Vypravila jsem se hned na dvě divadelní představení, jedno byla klasika, kterou znám a miluju, a druhé byl risk. Klasikou myslím Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Tentokrát padla volba na České nebe, všechny hry tohoto souboru už jsem viděla na živo, ale dávám si druhé kolo. Bohužel jsou pánové v pokročilém věku a čas od čas některý zemře. Líbí se mi, jak se kolegové zemřelého herce na jevišti vypořádávají se ztrátou a vtipně a důstojně začlení vzpomínku do děje hry. Tentokrát se ve hře nově objevil "Weiglův kompromis", kdo hru zná, ví, že návrh sousoší Cimrmana na Malostranském náměstí měl jednu chvíli i variantu brod. A to je právě Weiglův kompromis: sousoší tvoří socha koně a zároveň na něm sedící Cimrman nezasahuje do tramvajových drátů.

Druhé divadlo, které jsem navštívila, bylo Divadlo pod Palmovkou. Hra nesla název Pusťte Donnu k maturitě. Kdo vyrůstal v devadesátých letech, musí tuto hlášku znát. BH 90210 byl fenomén, který jsme sledovali všichni. A kdo říká, že ne, sleduje ho dodnes! Hra měla dvě části, přičemž obě odkazovaly na devadesátá léta. První část si dělala legraci právě ze seriálu Beverly Hills a druhá část se přesunula do porevolučního Česka. Nevím, jak si hru užili diváci, kteří nevyrostli na BH 90210 nebo neznají mafiánské prostředí Česka devadesátých let. Na můj vkus bylo ve hře zbytečně moc vulgarit. Jasně, k podsvětí divokých devadesátek se to hodilo, ale explicitní sexuální gesta v první části působily snahou šokovat. A zbytečně, hra by byla vtipná i bez toho. 

Pro dnešek dost už divadla a hurá na knihy.

Nick Abadzis: Lajka

Anotace z cbdb: Sputnik 2 byl vypuštěn velice uspěchaně, ba v šibeničním termínu, jen aby se stihlo

Věděla jsem, jak Lajka dopadne, a přesto mě její konec rozplakal. Chudák fenka neměla lehký život a to, že si ji vybrali do speciálního vesmírného projektu, jí zbytek života spíš ztížilo. Oddanost Lajky v kontrastu ke krutému zacházení s vědomím, že stejně skončí ve vesmíru bylo na moji psychiku trochu moc. Výborně je vykresleno soukolí sovětského vesmírného programu. Důležité je udělat dojem na Západ a ztráty na lidech i zvířatech jsou povoleny. Respektive hůř, o ztrátách se vůbec nemluví. Proč mluvit o ztrátě, když jde o VLAST. Fuj. Nicméně komiks je výborný, jen se připravte na možnost, že si popláčete. A to vás varuje zapřisáhlý kočkomil, který má ke psům poměrně vlažný vztah.

Terry Deary: Edinburgh

Anotace z cbdb: Od doby bronzové, kdy žili v jeskyních, až do devatenáctého století, kdy bydleli ve vysokánských činžácích, vedli Skoti bitvy s tyrany a bojovali o vládu nad svým hlavním městem. S touto knihou se můžete vydat na rychlou procházku po ohavných a krutých dějinách Edinburghu.
Cestu do minulosti si můžete naplánovat podle rozverné rozkládací mapy města — na jeho proklatém hradě se dozvíte o nebezpečných útocích, jimž se bránil; na tamější High Street poznáte celé davy dějinných děsů; a navštívíte palác Holyroodhouse, domov unesených králů a dějiště záhadných vražd.
Dějiny ještě nikdy nebyly tak děsivé!

Byly doby, kdy jsem sérii Děsivých dějin hltala. Ale už mi není čtrnáct, takže si jen sem tam přečtu nějaký díl, který je pro mě z nějakého důvodu důležitý. Tentokrát padla volba na Edinburgh, protože se do tohoto města brzy podívám. Deary si opět vybral krvavé části historie města a podal je vtipně, aby ta krev mládež moc neděsila. A aby čtení nebylo jednotvárné, je v knize množství ironických obrázků, zapeklitých kvízů a praštěných vtípků. I takováhle jednohubka přijde jednou za čas k chuti.  

Tak zase za týden!