Dočteno podle hous.enky (38. týden 2019)
11:00
Uplynulo dalších sedm dnů, a tak je na čase přidat další kousek do mé dočtenářské skládanky. Vítám vás u svého dalšího článku.
Ochladilo se, přišel podzim. Letos dřív než loni, ale od loňska podzim nelibě nesu, takže bych klidně zvládla ještě pár týdnů bez něj. Rána jsou mrazivá, lidi smrkají, potahují nudle a kašlou kapénky po všem, co se kolem nich pohybuje. Včera jsem u stánku na čínu viděla ženskou, která kašlala přímo do okýnka s jídlem a nedala si ruku před pusu. Fuj.
|
| Kompozice Sluj, která aktuálně zdobí pasáž kina Alfa mě překvapila svou... prostotou? |
Taky jsme dneska měli poprvé zamrzlý auto. Ale netopíme, což mě zneklidňuje, protože mi doma začíná být docela zima. Osmnáct stupňů je na mě zkrátka málo. Nemáme vyčištěný komín... A do toho každé ráno vytíráme minimálně tři loužičky. A ne, nejsou z noci, protože to Ebi spí. M. s ní ráno vyběhne před dům, po deseti minutách se vracejí a po další minutě Ebi vypustí první loužičku. Hm, asi se jí nechce čůrat venku v tý zimě. Jop, dostavuje se u mě pocit zmaru a temnoty. Asi je na čase přečíst si nějakou depresivní poezii...
 |
| Věčně počůraná, a přece ji milujeme. |
A to se mi včera ještě povedlo nastoupit do autobusu, který od minulého týdne jezdí po nové trase, takže do našeho městečka vůbec nezajíždí. Ocitla jsem se ve Všestarech, kde jsem doposud nikdy nebyla. Výlet by to byl skvělý, pokud by to domů nebylo osm kilometrů... No to jsem samozřejmě v půl sedmý večer nedala a zavolala S.O.S. domů, aby si pro mě přijeli. A nutno říct, že si fakt přijeli. Oba.
 |
| Náves. Asi. Radnici jsem neviděla, ale možná ji ani nemají. Jen Enapo a POŽÁRNÍ DŮM. Zvláštní. Zdálo se mi, že slyším lišky dávat dobrou noc. |
Jediným světlým bodem tohohle týdne byl dortík a káva s togaf s Péťou. Měly jsme výborné dortíky. Holt Lucerna nezklamala. A pak jsme šly ještě na fofr burgr. Je zvláštní, že poslední rok jsem se fastfoodu vyhýbala, ale v uplynulém měsíci jsem tam jedla snad třikrát... No tak jsem si zas domů koupila balík knackebrotů, abych to trochu vyvážila.
Jo a taky zase rostou houby! Tak doufám, že se o víkendu aspoň na chvíli urvem a půjdem s Ebi do lesa, abychom si zase mohli udělat smaženici. Smaženice, chleba, pivo!!! Tohle jídlo zbožňuju. A taky houbový rizoto s vínem a parmazánem... No, ale o tom třeba zase až příště.
Dočteno
Jan Bajtlik: Ariadnina nit
Anotace z cbdb: Vezmi klubko Ariadniny niti a projdi labyrintem řecké mytologie! Najdeš ve spleti klikatých stezek tu správnou, která tě dovede na další dvoustranu? Cestou se seznamíš s řeckými bohy a bohyněmi, bájnými hrdiny i fantastickými stvořeními. Potkáš se s Heraklem a Argonauty, Minotaurem a Kyklopy a poznáš Sisyfa, Odyssea i krásnou Helenu. Navštívíš olympiádu, řecké divadlo nebo athénskou Akropoli. Nádherně ilustrovaná kniha plná detailů tě vmžiku přenese do Řecka před tisíci lety. Neuvěřitelně propracované labyrinty uznávaného mladého polského grafika a ilustrátora Jana Bajtlika vytvářejí působivé obrazy plné detailů, v nichž se každý rád ztratí, jen aby objevil něco nového. Oblíbenou zábavu nejen pro děti — hledání v bludišti — doplňují krátké texty v závěrečné části, které představují nejdůležitější postavy, pojmy a události, s nimiž se děti v bludišti starověkého Řecka setkají.
Ariadnina nit je kniha plná labyrintů a bludišť, která vás provede nejen řeckými mýty a legendami. Podíváte se totiž i na řeckou divadelní scénu nebo třeba na stadion olympijských her.
Kniha, jak jsem řekla, je pojata jako labyrint - každá dvojstrana nabízí nějaký příběh/myšlenku/legendu a vaším úkolem je projít bludištěm zleva doprava. Cestou se dozvíte, o čem vlastně daný labyrint pojednává. Nejen že je kniha zajímavě pojata a milovníci bludišť ji budou milovat, ale je i poutavě nakreslena. Autor si pohrál s celou řadou detailů a já jsem si po přečtení knihy odnesla spoustu nových informací.
Víc se o knize dozvíte v podrobnější recenzi, která na našem blogu vyjde ve středu.
František Hrubín: Dvakrát sedm pohádek
Anotace z cbdb: Známé pohádky přebásnil nádherným jazykem František Hrubín a vznikla půvabná knížka pro nejmenší děti. V hravých a dobře zapamatovatelných verších se děti skamarádí s Červenou karkulkou, Budulínkem, Otesánkem, Palečkem i Smolíčkem, ochutnají Perníkovou chaloupku, Dědečkův koblížek i Velkou řepu, proběhnou se s kuřátkem v obilí a se zvířátky v začarovaném lese.
Ač jsem většinu pohádek znala z jiných zdrojů (například Palečka a Kuřátko znám z leporel), bylo mi milé se vrátit do časů, kdy jsem se s těmito pohádkami seznamovala poprvé.
Pohádky jsou hrubínovsky melodické, lidské a překvapilo mě, že všechny (ano, i Otesánek) končí dobře. Asi jsem si v dospěláckém světě odvykla na dobré konce. Moc hezkých soubor rýmovaných pohádek, které určitě oslovují i dnešní děti. Věřím, že tuhle knížku jednou pořídím do své domácí knihovny.
Právě čtu
Chtěla jsem s tím pohnout, tak jsem si tenhle týden nepouštěla žádnou hru v mobilu. Jop, taková jsem já. No pohnula jsem Mahanem i komiksovými Touhami, takže o tom vám napíšu příště. O víkendu bych se ráda mrkla na zoubek Annie Leibovitz, jejíž fotky miluju, ale uvidíme, jak to nakonec půjde.
0 Comments