Dočteno podle hous.enky (39. týden 2019)
12:00
Asi tak by se dal shrnout dnešní článek, ve kterém vám představím tři knížky, které jsem v průběhu uplynulých sedmi dnů dočetla. Ale než se na ně podíváme, ještě vás čeká pár vět o tom, co jsem dělala loni v létě... Pardon, minulý týden.
Tak zaprvé jsem nakupovala knihy. V tom jsem zatraceně dobrá a vůbec mi není stydno poslední prachy utratit za papír. Chachááá, to jsem celá já. Tenhle týden jsem si koupila tři kousky. Což je docela v pohodě, si myslím, když jsem vlastně tři kousky přečetla. Rovnováha byla zachována, svět se točí dál. O tom, které tři knížky jsem si koupila, vám ale řeknu víc až v dalším článku, který mám v plánu publikovat během víkendu.
Protože je konec měsíce a do výplaty je zatraceně daleko, šetříme. K večeři míváme jen tousty a čaj, k snídani jsem si opět po roce naordinovala kaše z ovesných vloček. Úsporný režim je teď zkrátka nutnost, to už jste jistě pochopili. M. ale miluje maso, tak jsme museli vybrat i nějaké levné maso. No a našli jsme prasečí nohy. Ano, jestli očekáváte fotku, jak vaříme prasečí nohy, tak tady ji máte!
Naštěstí jsme je nevařili doma, protože to bych ho zabila. Nesnáším smrad z vařeného vepřového masa. A nevařili jsme je dokonce ani v tomhle rendlíku. Což vám jistě došlo, protože v hrnci není žádná voda, takže by se asi těžko uvařily, že ano.
V každém případě jedno je jisté: já jsem až do výplaty vegetarián a jedu výhradně v eidamu. A v čokoládě. A v knihách. Protože ani na knihách, ani na čokoládě se šetřit nemá. Ano, koupila jsem si rodinné balení Twixů. Je to zvláštní, že je označeno jako rodinné, když ho sním já sama. Nuž, asi je budu muset rychle sníst, aby mě neděsilo, že jsem snědla rodinné balení čokolády. Dávám tomu víkend, protože jsem Twixky dlouho neměla. Mimochodem to vždycky bylo tak, že já sem měla Twix (nebo Mars) a brácha měl Snickersku. Taky jste to takhle měli rozdělený?
A tak si myslím, že většina těch poživatelných věcí z prasečích nožek připadne našemu psovi. Pokud mu teda M. něco nechá, protože o maso se nerad dělí. Mezitím Ebi nabírá sílu, aby zvládla strávit kopejtko.
V pelíšku má novou deku, kterou si naprosto zamilovala. Ještě jednou děkujeme předrahé dárkyni za radost, kterou tomuhle štěňátku způsobila.
No a to je vlastně všechno. Prasečí nohy zkrátka jasně definovaly můj právě uplynuvší týden.
Dočteno
Leo Busch: Výcvik psa na vodítku
Anotace z cbdb: V každodenním životě se psem se bez této pomůcky neobejdete, ovšem pes, který by byl příkladným „chodcem“ na vodítku, se nejspíš ještě nenarodil. Tato chovatelská příručka pomůže každému psu i jeho pánovi zajistit uvolněné procházky v dobré náladě. Kromě podrobného popisu běžných výcvikových pomůcek vás při cíleném tréninku podpoří strukturované a srozumitelné výcvikové plány pro psy všech věkových kategorií i charakterových typů. Vyskytnou-li se problémy a obtíže, pomůže vám řada praktických tipů a rady odborníka – díky nim se výcvik vedení psa na vodítku zaručeně podaří.
Taky máte pocit, že většina psích příruček vypadá, jako by vyšla v roce 1995? U téhle to tak naprosto mám. Divné fotky, zvláštní rady a prapodivné VIP rady jisté Leo Buschové (ANO! Leo je žena, taky jsem byla v šoku a nevěřícně koukala na její fotku).
Od knihy jsem čekala, že mě naučí, jak pracovat se psem na vodítku, a to se vlastně obecně stalo. Jak a kdy připnout obojek/postroj a jak se naučit chodit se psem na vodítku. Autorka píše o různých druzích postrojů i vodítek a je to docela fajn přehled. Ale taky jsem čekala, že tu budou nějaké tipy například pro cviky, které se psem na vodítku můžu dělat.
Knížka by se měla jmenovat spíš výcvik psa pro vodítko, protože se psem upnutým na vodítku už podle mě moc nepracuje. Vodítko je tu spíš jako nástroj pro přecházení z bodu A do bodu B. Nebo když psa někde uvážete a dáte mu dvacetimetrový provaz, aby si mohl "volně" pobíhat. Já nevím no. Pro přehled možností dobrý, ale pro mě to bylo spíš nevyužitelné.
Svůdné touhy
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Svůdná.
Nejslavnější francouzští a evropští tvůrci se sešli, aby přispěli do série erotických sborníků. I v druhé knize naší „svůdné“ série najdete hned dva původní sborníky... a něco málo navrch! Každý je věnovaný jednomu prostředí a tématu a přináší sérii šesti až osmistránkových příběhů od autorů jako je Jodorowsky, Prado, Altuna, Varenne, Gibrat, Bilal či Goetzingerová! Připravte se na hromadu skvělých kreslířů, krásných žen a sexy příběhů!
Nakladatelství Crew vydalo další antologii erotického komiksu. A opět to stojí za to. Už jen pro tu možnost seznámit se s francouzskými komiksovými legendami. Většina jmen je pro mě naprosto nových, takže já tato setkání kvituju opravdu s povděkem. Evropský komiks mám totiž ráda a baví mě se v něm vzdělávat. Což je konečně možné, protože u nás začaly vycházet české překlady těch nejznámějších děl nejen z druhé poloviny 20. století.
Svůdné touhy jsou rozděleny opět na dvě části. V první z nich se seznámíme se třinácti komiksy na téma vánočních svátků, ve druhé půlce se podíváme na pláž a k moři. Oba nápady jsou sice fajn, ale nepřijdou mi tak originální jako témata v první knize (prádlo a schůzky). Problém totiž je, že většina komiksů spadne do jisté předvídatelnosti, očekávatelnosti a jeden komiks zabředne dokonce do bahna zhnusení nad jeho obsahem.
Komiksy mají tedy různou kvalitu nejen nápadu, ale i jeho provedení. Najdou se tu jak komiksy černobílé, tak barevné. Dostanete se ke komiksům více vulgárním i spíše řekněme metaforickým. Občas se tu vyskytuje humor, který podle mě k erotice patří, a jinde je to jen jakýsi obraz ze života, když si někdo krátil dlouhou chvíli sexem.
Víc mi asi sedly ty vánoční komiksy (Domovnice!!) a pravděpodobně se ke knize vrátím ještě v některém z budoucích časů vánočních.
Vasilij Mahaněnko: Válka klanů
Anotace z cbdb: 7. kniha v sérii Cesta šamana.
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Ještě nedávno si Daniel, kterého všichni znají jako šamana Mahana, myslel, že do herního světa Barliony vstoupil pošesté a naposledy. Život se však ubírá nečekanými cestami. Korporace se rozhodla oživit Pána stínů a celou jeho partu – resetovací tlačítko stisknul sám výkonný ředitel. Geranika se vrací na scénu, kontinentální turnaj se blíží a šaman dostal nabídku, jakou nelze odmítnout… i kdyby se kvůli tomu musel postavit všem ostatním barlionským klanům!
Je to už pár dnů, co jsem knihu dočetla, a vlastně pořád nevím, jestli se mi zakončení té série vlastně líbilo.
Mahanův osud se v sedmém díle uzavírá, ale aby vše pochopil, musí změnit svůj způsob uvažování. Už to není ten Mahan, který se zběsile vrhá do každého dobrodružství a ví, co je správné a co ne. Mahan začíná pochybovat a rozhoduje se podle toho, jak to cítí. Proto se v sedmém díle opět objeví jedna známá postava z předešlých dílů, o níž jsme si mysleli, že je dávno mrtvá. Mahan se na chvíli opět ocitá na samém začátku: v dolu Pryke, kam byl kdysi uvězněn a odkud nyní musí najít cestu dál.
Realita se v tomto díle dostává ke slovu možná častěji, než by mi bylo milo. A ty poslední scény v realitě... Na to se dá říct pouze: Ooooh myyyy God (dikce Jennis z Přátel).
Nevadí mi, že sedmička byla plná akcí, úkolů a legendárních předmětů - počítačové hry prostě jsou už takové. Vadí mi ta snaha naroubovat na to logické zdůvodnění, proč se Mahan ve virtuální hře vůbec objevil a jaký byl jeho úkol. Nepřesvědčilo mě to a vlastně mě to malinko zklamalo. A navíc ten závěrečný cliffhanger byl fakt trapný. Bylo to jako: Esmeralda "Já vidím", José Armando: "Ale já jsem oslepl, Esmeraldo"...
Jenže pro Mahana má slabost, a tak si za nějakou dobu ráda přečtu celou sérii znova.
Právě čtu
Konečně jsem se dostala k Annie Leibovitz! A je to moc fajn. Čekala jsem, že kniha bude jen o jejích fotkách, ale Annie píše hlavně o fotografování. Ano, zmiňuje i své nejznámější fotky, ale moc se mi líbí, jak psala o svých začátcích v Rolling Stones a o tom, jak jela se Stounama na turné. Fotky Warhola, Capoteho, Micka Jaggera... Jop, zatím jsem hodně spokojená.
Ve čtečce teď tahám Psí cestu a baví mě to stejně jako předchozí autorova kniha Psí poslání. U čtení brečím a zároveň doufám, že to tak třeba fakt funguje. Líbí se mi, jak je to i tentokrát napsaný tak, že je tam příběh mladýho člověka, kterej miluje psy, ale strašně si komplikuje život. Zatímco předtím to byl Ethan tentokrát je tu CJ, holka s příšernou matkou, poruchou příjmu potravy a hledající svý štěstí všude možně. Bruce Cameron psát umí. Anebo ho někdo výborně přeložil, to nevím. Ale rozhodně jsem zatím nadšená.
Víc se dozvíte zase za týden v mém pátečním článku.
0 Comments