Dočteno podle hous.enky (37. týden 2019)
8:25
O víkendu jsme totiž byli akční. To my teď budeme často, protože socializujeme malé štěně. No ale minulou sobotu jsme jeli na Komorní Hrádek, kam jezdíme už několik let. Ani letos jsme si totiž nenechali ujít den otevřených dveří, který tu každoročně probíhá. Ebi byla spokojená, protože když pršelo, měl ji M. v batohu na břiše, a já byla spokojená, protože jsem viděla přelet stíhaček. A M. byl spokojený, protože měli výborné pivo a většina přítomných žen si chtěla pohladit jeho maličkého psíka, kterého nosil.
Neděli jsme strávili v Říčanech na jablečných slavnostech. Nenechala jsem si ujít jablečný mošt a dala jsem si i jeden koláč. Na obědě jsme byli v Říčanském pivovaru a jsem z toho místa nadšená. Je to krásně světlý prostor a moje špagety s vepřovou panenku a cherry rajčaty byly opravdu výborné. Ebi byla opět spokojený, protože ji M. nosil, M. byl spokojený protože pivo a ženy. Jen mně tu chyběly ty stíhačky.
Druhý zářijový týden je tradičně zasvěcený konferenci Knihovny současnosti, které jsem se s togaf i letos zúčastnila. Překvapilo mě zapojení Harryho Pottera do světa knihoven nebo i přednášky knihovníků z Národní lékařské knihovny. Skvěle mluvila i budoucí prezidentka mezinárodní knihovnické organizace IFLA, která sdružuje knihovníky celého světa.
Po přednáškách jsme se jako obvykle pohybovaly po městě a poznávaly nejen krásy tohoto města, ale seznámily jsme se i s několika novými kolegy. Musím říct, že pro mě bylo dost náročné chodit spát v jednu hodinu v noci. A to jsem si myslela, jak si v Olomouci nepospím.
Jinak většinu volného času se snažím fotit našeho psa. Výsledky bývají rozpačité...
No a dneska se chystám na Dny Marianne. Jestli si koupím nějakou knížku? Inu možná i na to dojde, uvidíme.
A teď tedy ke knihám, které jsem minulý týden četla a dočetla.
Dočteno
Markus Zusak: Clayův most
Anotace z cbdb: Hrdiny Zusakova nového románu je pět bratrů Dunbarových; Matthew, vypravěč knihy, je z nich nejstarší a nejrozumnější, Clay je nejcitlivější a jeho úloha ve vyprávěném příběhu nejdůležitější. Život semknuté pětice sourozenců je svázán pevnými pravidly, jež všichni respektují – do dne, kdy se Clay rozhodne pravidla porušit a vyhledat otce, který své syny před časem opustil. Zusak prostřednictvím Matthewa Dunbara jen postupně odkrývá minulost a to, co rodinu Dunbarových stmeluje i rozděluje, jen postupně se dozvídáme, proč Clay chce a musí vystavět most mezi současností a minulostí, po kterém by mohli přejít ti, kdo od sebe byli odloučeni. Zusak neodkrývá své karty, tajemství příběhu čtenáři prozrazuje pomalu – o to je pak překvapivější a působivější.
Zatímco ve Zlodějce knih byla hlavní hvězdou smrt, Clayův most je román prozářený světlem a plný života.
Miluju Zlodějku knih a byla jsem nadšená i z Posla. Pak mě malinko zarazil první díl série Bratři Wolfovi (druhý a třetí díl téhle trilogie jsem nedočetla) a strašně jsem se těšila na bichli Clayův most, protože to vypadalo, že se to odkazuje k podobným myšlenkám jako Zlodějka knih. Nakonec i v anotaci je o Zlodějce jistá noticka.
No, tak realita je jiná. Zusak nám ve svém románu představuje pětici bratrů, kteří rostou jako dříví v lese - sami, bez rodičů, bez naděje, že se jejich život zlepší. Jenže jednoho dne zasedne nejstarší z nich - Matthew k psacímu stroji a naklepe do něj celý příběh pěti bratrů. Zažijeme dvě rozsáhlejší exkurze do minulosti, ocitneme se i v přítomnosti a na samém konci knihy nahlédneme malinko i do budoucnosti. Celé se to odehrává na malém australském městě a spíš než román prozářený světlem se mi Clayův most zdá jako závodní dostih, který spěje k jistému závěru.
Nechápejte mě špatně, vidím v Clayovi jistou myšlenku, která se románem táhne jako červená nit, ale jen si myslím, že ta cesta k příběhu mohla být trochu vstřícnější a poutavější. Strašně mě rozčiloval jazyk, jakým je kniha psaná. Jde totiž o hovorovou, místy i obecnou češtinu. A ani po dočtení pěti sté šedesáté osmé strany jsem si na tu mluvu nezvykle.
Proč se mi ale knížka líbila? Kvůli postavě Chybovačky, která musela odejít z místa, kde jí bylo nejlíp, a přesídlila jinam. Líbil se mi i Michaelův příběh s Kameníkem, který naprosto ovlivnil jeho život. Líbilo se mi, jak Zusak pracuje s motivem rodiny, nejdůležitějším prvkem, který ve svém životě máme. A samozřejmě se mi líbil finální cliffhanger, na který jsem čekala snad čtyři sta stran.
Právě čtu
Mám rozečtenou Knihu ztracených věcí (začátek je pěkně temný) a snad konečně dojde na komiksové Svůdné touhy, kolem kterých brousím už pěkných pár pátků.
0 Comments