togaf a její knihy (24. týden 2019)

13:33

Už se stává tradicí postěžovat si na počasí. Takže jako jo, to vedro mě (nás) štve stále. K potu se ještě přidal nějaký odporný bodavý hmyz. V pondělí při běhání mi nějaký hnusný hmyz těžce poranil  nohu. No těžce... svědilo to a udělaly se mi nevzhledné fleky. Asi musím běhat rychleji, abych jim utekla. Myslím, že jsem se vám ještě nepochlubila, že jsem začala učit tai-či. I tam se potím. A k mému nemalému překvapení na moje hodiny chodí dost lidí. I lidí,  které jsem nepodplatila svým přátelstvím! Abych se vzpamatovala z toho šoku a vyléčila svá hmyzí zranění, vzala jsem si dovolenou a vyrazila chatařit. První den se jediná moje činnost skládala z posouvání lehátka spolu se stínem a čtení. Druhý den jsme vyrazili na malý cyklovýlet (haha, 15 kilometrů je pro mě výkon hodný chlouby) a večer jsme grilovali. Grilování mám tuze ráda, takže jsme to zopakovali i následující den. Stejně tak povalování s knížkou si zasloužilo opáčko. Došlo i na rybaření. Moje účast spočívá v tom, že si čtu a fotím úlovky. Já snad ještě začnu mít ráda chataření! Ale vás určitě zajímá, co jsem na tom lehátku četla, tak tady máte malý souhrn:
Jostein Gaarder: Anton a Jonatán 
Anotace z cbdb: Anton je plyšový medvídek, který vzpomíná, jak ho kluk Jonatán vozil s sebou na
kole a ukazoval mu svět. Pak ale Jonatána srazilo auto a Anton zůstal sám. Zajímavě působí pozorování z perspektivy neživé hračky, která uvažuje typickým gaarderovským způsobem o tajemství života a smrti. A jemná melancholie Düzakinových ilustrací tato témata dokonale doplňuje.
Ilustrace jsou krásné, jemné a pastelové. I promluvy medvídka byly fajn. Ale... ten konec byl divný. Nejsem si jistá, zda to chápu správně, a popravdě to chápat správně nechci. Tohle si přečíst jako dítě, tak mám asi trauma. Nebo jsou možná děti otrlejší, než si myslím. 

Theo Addair: Koláčky a spiklenci
Anotace z cbdb: Hurá, prázdniny! Daniel a Kit se už nemůžou dočkat, až spolu stráví léto. Dani zrovna odmaturoval a s Obrtínským gymnáziem i nepříjemnými spolužáky se může jednou provždy rozloučit. Kit má naopak spoustu učení před sebou. Daniel je pro něj ale obrovskou motivací. Pokud se bude dost snažit, může školu dokončit dřív a vyrazit za Danielem na univerzitu. A pak by se třeba… ale jen třeba… mohli jeden k druhému nastěhovat. Jejich plány na léto v Krampeřicích však zhatí jediný telefonát od Morgensternů. Daniel se musí ihned vrátit domů a nastoupit praxi v otcově právnické firmě…
Doslov prvního dílu úplně vymazal strach, jak to s Danielem a Kitem dopadne. Ne, že bychom od toho žánru čekali kdoví jak drsné konce, ale přece jen jsme mohli pochybovat. Kdyby nebylo toho doslovu. K tomu si přidejte fakt, že kniha už nemá ten punc nového a neokoukaného vtipu a roztomilosti a rázem je z Koláčků a spiklenců průměrné dílko. Danielovy problémy z minulosti byly opět jen lehce naznačeny, a to je zatracená škoda, protože ty mě zajímaly úplně nejvíc. Naštěstí tu jsou ohavní Danielovi rodiče a roztomilé výměny názorů ústřední dvojice. Co ale zůstalo stejné jako v prvním díle, je ohavná ilustrace na obálce. Letní čtení jako když vyšije. 

Anotace z cbdb: Životní osud Medy Mládkové se naprosto vymyká malým českým dějinám. Odehrává
se v pěti zemích a na dvou kontinentech, na geografické ose Zákupy–Ženeva–Paříž–Washington–Praha. Začíná v rodině despotického otce, pivovarského sládka, a vrcholí v pozici uznávané sběratelky a mecenášky umění, která pomohla světu objevit jednoho z prvních abstraktních malířů, Františka Kupku. Celý život si šla umanutě a odvážně za svým. Když utíkala před Hitlerem a později před komunisty, když dobývala srdce svého budoucího muže, spoluzakladatele Mezinárodního měnového fondu Jana Mládka, nebo když svými aktivitami v exilu podporovala utlačované české umělce a prosazovala jejich díla do amerických a evropských galerií. Po Listopadu se pak vrátila do vlasti a věnovala svou sbírku české společnosti. Získala a zrekonstruovala pro ni i výstavní prostor – pražské Sovovy mlýny, které se tak proměnily v Museum Kampa. Symbol jejího celoživotního díla.
Osobnost Medy Mládkové mě mate. Na jednu stranu obdivuju to, co dokázala. Její sbírka českého modernícho umění je fantastická, Sovovy mlýny opravila taky parádně, je to velmi cílevědomá žena. A s tím mám asi problém, její styl vyjednávání výstav a manipulace s lidmi mi nejsou příjemné. Takže ač ji obdivuji jako mecenášku, lidsky mi sympatická není. Tento názor jsem si v knize jen utvrdila. Soubor dopisů, rozhovorů a poznámek Ondřeje Kundry je ale velmi dobře sestaven. Kniha čtenáře nezahltí silnou osobností Medy Mládkové, a přece můžeme nahlédnout do jejího uvažování. 

Mám rozečtenou poslední knihu, na které spolupracoval můj milovaný Terry Pratchett - Dlouhý Mars. Navíc na mě v knihovně čeká rezervovaný Nimbus. V telefonu si příležitostně čtu O čem mluvím, když mluvím o běhání a ještě poslouchám Toulky českou minulostí. Momentálně jsem se svojí četbou spokojená.

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz