Dočteno podle hous.enky (25. týden 2019)

10:00

Jsou týdny, kdy přečtu třeba pět knih a mám pocit, že bych mohla klidně číst víc. A pak jsou týdny, kdy si prostě jen myslím, že bych mohla číst víc - tak jako v právě uplynulých sedmi dnech.
 
 
 
 

Ale vím, čím to je. Jsem zaseklá. Nikoli ve čtení, ale v knihách. Nabrala jsem si teď vícero knih, do kterých se mi nedaří začíst. Ať už jde o třetí díl litRPG série Hraju, abych žil nebo o Doctorowův Ragtime. Dokonce přemýšlím, že Ragtime odložím, protože jsem na něj od dubna nesáhla - tak moc se mi do světa amerického maloměsta nechce vracet. U té první knihy mi zbývá nějakých třicet stran, takže to už nějak zvládnu. Uf, naštěstí. Myslím, že tohle je poslední díl téhle série a zbytek už si s díky nechám ujít.
 
Co si ale nenechám ujít, jsou dortíky a zmrzliny, muhehe. Opravdu jsem si podle plánu v Icelandu nakoupila zmrzliny Gin and Tonic a Mojito a každý večer před spaním si jednu dám. Obě jsou dobré, ale víc mě fascinuje asi Mojito s mátou, protože mátu normálně nesnáším. Taky nesnáším KORIANDR, fuj! Mimochodem: https://ihatecoriander.org/ je stránka pro všechny lidi, kteří nesnáší koriandr. Jo, dost jsem si toho tenhle týden o koriandru načetla. Hlavně těch negativních věcí a reakcí lidí na tu nechutnou mýdlovou chuť té odporně vonící byliny. Jo, I hate Coriander and I am proud of it! Pardon, tim moje znalosti angličtiny končí.
Kromě těch zmrzlin letos v létě holduji i šumivému vínu, a když není prosecco, nepohrdnu čímkoli, co má bublinky a je to z hroznů. Například tohle italské Frizzante:
 
Takhle vypadala naše sobotní večeře. Chléb a víno. A samozřejmě nějaký salát a sýry, protože tak teď vypadá většina našich večeří. Pokud nejsme někde venku a pak improvizujeme (to ale není moc často).
Minulou sobotu v Říčanech postavili obří skluzavku, kam jsme se vydali. Ne na skluzavku, ke skluzavce.
 Jezdilo se v plavkách na plovacích kruzích. Věřím, že to mohla být skvělá zábava pro děti a ochmelené tatínky (pod skluzavkou bylo několik stánků s pivem a klobásama). Já jsem jen přihlížela, protože nejsem ten typ holky, co se ráda předvádí. Krátce po poledni byly na skluzavku ty nejdelší fronty a lidi čekali snad dvacet minut. Z toho bych šílela. My jsme vyšli po jedné straně téhle dvou set metrové skluzavky nahoru, vyfotili fotku a zas jsme se s kelímkem piva vrátili dolů, kde jsme už prázdný kelímek vyměnili za plný. Co taky na podobné akci ve třiceti stupních dělat, že jo.
Okolo páté se počasí ale začalo kazit a v šest přišla první sprcha. Ta ještě byla příjemná, protože foukalo a jemně mrholilo. V tu chvíli jsme se přesunuli domů a já večer strávila s jedinou knihou, kterou jsem v uplynulém týdnu dočetla. Prosím fanfáru pro tuhle jedinou krásku!


Dočteno

Leila Slimani: Sex a lži

Anotace z cbdb: Předlohou pro tento grafický román byla kniha reportážních pojednání Sex a lži – Intimní život v Maroku. Přinesla řadu portrétů především žen, které se autorce svěřily se svými intimními příběhy – vzniklo tak dílo vcelku věrně odrážející každodenní marockou realitu, což především evropským čtenářům umožňuje nahlédnout do problémů lidí, žijících v jiném kulturním prostředí, ale majících stejné přirozené potřeby. Protagonistky předkládaných příběhů pocházejí z různých sociálních vrstev, vesměs všechny se ale ocitly v soukolí tradice, víry a zároveň emancipace, všechny musejí více či méně podvádět, aby unikly permanentní hrozbě trestu rodinného, náboženského nebo policejního. Totéž platí ovšem i pro muže a ještě více pro homosexuály. Výchova i oficiální zákony jsou ve stálém rozporu s praktickým životem, všeobecná přetvářka připravuje půdu pro korupci, brutální zásahy do intimity a frustraci.
 
Přesně tohle je ten typ komiksu, proč miluju francouzské komiksové autory.
Na první pohled se mi na Sexu a lžích líbí jemná kresba s pastelovými barvami a propracovanými detaily. Žádný panel není odbytý nebo zbytečný, každý tu má své místo.
A pak se mi líbí téma celého komiksu: sekularizace společnosti v africkém Maroku. Jak rodiče děti vychovávají tak, aby dívka zůstala pannou do svatby, ale chlapci klidně můžou se svými přítelkyněmi spát - jen si je pak nechtějí vzít, protože jim nepřipadají dostatečně cenné a panensky atraktivní. Svoboda je v téhle zemi potlačena na úkor tradice a Leila Slimani to nezachycuje násilně, spíš to konstatuje jako holý fakt.
Moc nevěřím tomu závěru o lepších zítřcích, protože to, aby se změnil postoj společnosti k něčemu, co je v ní zakořeněno po několik staletí, zkrátka chvíli trvá. Nejvíc mě na tom fascinuje asi to, že Maroko bývalo francouzskou kolonií a já jsem tak nějak očekávala, že kromě francouzštiny tam proniklo z Francie mnohem víc věcí: touha po svobodě, snaha měnit věci a pochopit svět. A ono ne...
Sex a lži budu doporučovat všude, kde to bude možné, takže tuhle knížku doporučuju i vám.
 
 

Právě čtu

 
Krom výše zmíněných rozečtených nudných knih tu mám stále ještě A monster calls na procvičování mé mizerné angličtiny a pořád mě baví černobylská tematika v knize Černobyl. Jakmile dočtu Černobyl od Jurije Ščerbaka, mám v plánu vrhnout se na ten od Serhii Plokhy (Sergeje Plokhyho?)

You Might Also Like

2 Comments

  1. Takovou skluzavku bych si užila i já. :D Škoda, že u nás ve městě nic takového zatím neudělali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím! Věřím, že tahle věc začne být ve městech dost populární, protože skluzavka přilákala spoustu zájemců. (hous.enka)

      Vymazat

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz