Dočteno podle hous.enky (5. týden)
10:00
Pravý důvod je, že jsem ve svém chytrém sešitu, kam si píšu přečtené knížky, zjistila, že jsem za leden přečetla pouhých osm knih. Ráda se každý měsíc dostanu přes desítku. Dělám to pro svůj dobrý pocit. Miluju totiž zpětné listování v tom sešitě, když ty popsané listy tak krásně šumí. Ach. Je to skoro lepší jak čokoláda s oříšky a rozinkami. Ne tak dobré jako spát v neděli do deseti, ale stejně dobré jako ta čokoláda.
No a tak jsem potřebovala tenhle týden pozvednout svou morálku a navýšit si statistiku. A tak jsem se pustila do čtení knih ze svého cbdb seznamu Chci si přečíst. A začala jsem pěkně od Áčka. Ukázalo se to jako fajn nápad, protože tam bylo dost komiksů a krátkých knih. Což se mi teď hodilo. No a v dnešním článku si můžete přečíst, co za konkrétní knížky to bylo.
Pokud jde o uplynulý týden, tak nemám pocit, že by se dělo něco mimořádného. Objevila jsem na internetu zajímavý projekt Podporujeme slovenských autorov. Vím, že podobný projekt existuje v Čechách, ale musím říct, že současná česká literatura jde nějak mimo mě. Respektive takhle: jakmile jsou známy nominace na cenu Magnesia Litera, chci si co nejvíc nominovaných knih přečíst. Ale obvykle české autory nečtu. Možná o tom někdy sepíšu nějaký článek, kde bych vysvětlila, jak to s těmi Čechy mám. No ale slovenská literatura mě láká. Vnímám ji trochu jinak než tu českou. Navíc čtu ráda ve slovenštině, protože slovenština je pro mě podobně hezky znějící jako francouzština. Je taková měkká, příjemná.
Filmově se mi tenhle týden moc nedařilo, ale musím začít sledovat ty filmy nominované na Oscary. Možná si teď říkáte, že jsem děsnej pozér, ale přes nominace Magnesia litera si dělám obrázek o české literatuře a přes nominace na Oscary sleduju americký filmy. Je to taková moje každoroční tradice. Už třeba pět let to takhle dělám a mám to ráda. Vlastně je to přesně ten typ stereotypů, které mě těší.
Ale teď už zpátky k pře/čteným knížkám.
Dočteno
Petr Stančík: 100 miliard neuronů
Anotace z cbdb: Pronikni do kyberprostoru v příběhu z roku 2056 a odhal monstrumentální kolaps hypernetu.
Petře Stančíku, nevěřila bych, že se pustíš do oblasti sci-fi. Ale vyšlo to! Nejen že je tu opět postava požitkáře Baalgoritma a jeho prudce inteligentní nafukovací panny rock'n'doll. Ale je tu i zapeklitá temná hmota, která požírá svět. Ještě že má Baalgoristmus svojí škodováckou káru Legiond, která je super rychlá, super prostorná a vůbec nejlepší.
Škodovka zaplatila skvělou reklamní kampaň Backend stories na nábor nových zaměstnanců. Výsledkem má být série knih a 100 miliard neuronů od Petra Stančíka je první vlaštovka tohoto projektu.
Distribuce knihy probíhala tak, že ji poslali všem, kdo si o ni napsali.
Příběh mě bavil. Četla jsem knihu na internetu (mmch: https://backendstories.skoda-kariera.cz/) a moc mě bavily i ty tajné bonusy, které jsem musela vyluštit.
Pokud ještě neznáte Petra Stančíka, je tohle skvělá šance, jak se s ním setkat na neutrální sci-fi půdě. Pokud neholdujete sci-fi, doporučuji rovnou přejít na Mlýn na mumie. Pokud vás odrazuje tloušťka knihy, je tu Andělí vejce. A pokud chcete fakt jen rychlovku, zabere Jezevec Chrujda.
Petře Stančíku, miluju tě!
Jakub König: Anjel
Anotace z cbdb: I andělé občas ztratí křídla. Horší ale je, když se ztřískají do němoty a někdo jim je šlohne, pak jim nezbude než počkat tady u nás dole na zemi, než jim zase dorostou. A čas se tu někdy pekelně vleče, ještě že si ho mohou krátit alkoholem, drogami a občasnými hovory s Bohem, který je naštěstí dost pohledná bytost a nejspíš má i pěkná prsa, jen je pořád nechce ukázat... Komiksový strip Anjel je odpovědní na kultovní Red Meat, ba co víc. Je drsnější a nemilosrdnější!
Ve vodách české literatury ještě zůstaneme. Máme tu zástupce českého komiksu. Není to komiks ledajaký, jsou to stripy laděné do velmi černého humoru.
Hlavní postavou většiny stripů je anděl strážný Anjel. Ale taky tu je bezhlavá jeptiška, kostlivec, Božka (jakože od Boha, chápete) a holčička. Ze všech těch postav mi nejvíc sedla postava Božky a postava holčičky. Božka je sarkastická mrcha s velmi černým smyslem pro humor. Někdy z toho fakt mrazí. A holčička působí jako ta holčička z Adamsovy rodiny. Vobšourník a věčný hulič trávy Anjel mě až tak nezaujal.
Postavy jsou na obrázcích většinou strnulé a skoro vždy jsou obrázky černo-bílé. O to víc pak vynikne pointa vtipu.
Některé stripy jsou divné, ale pak je tu zhruba polovina vtipů, které mě rozesmály. Jako zástupce těch povedených vtipů bych ráda zmínila například ten na straně 122 (pronáší ho kostlivec): "Tak mě napadá... jestli platí přísloví, že hlad je nejlepší kuchař (...) je smrt (...) nejlepší lékař?"
Hugleikur Dagsson: A tomu se mám smát?
Anotace z cbdb: Hugleikur Dagsson je z Islandu.
V zimě svítí na Islandu slunce jen tři hodiny denně.
V létě na Islandu slunce vůbec nezapadá.
Islandksý národní nápoj se jmenuje "Černá smrt".
Islandské národní jídlo je shnilé žraločí maso.
Na Islandu je tato kniha kultovním bestsellerem.
Měli byste se sami sebe zeptat:
A TOMU SE MÁM SMÁT?
V zimě svítí na Islandu slunce jen tři hodiny denně.
V létě na Islandu slunce vůbec nezapadá.
Islandksý národní nápoj se jmenuje "Černá smrt".
Islandské národní jídlo je shnilé žraločí maso.
Na Islandu je tato kniha kultovním bestsellerem.
Měli byste se sami sebe zeptat:
A TOMU SE MÁM SMÁT?
Mno... Co k tomu říct? Snad jen to, že když někdo řekne vulgární slovo, neznamená to, že se všichni zlomíme v pase. Za mě je tahle kniha stejně trapná jako sledovat dneska estrády Petra Novotného nebo filmy Vlasty Buriana. Je celá řada lidí, kteří tyhle věci milují. Já ne.
Nejen že většina těch "vtipů" nemá pointu, ale je to i mizerně nakreslené. Poměrně dost vtipů cílí na incest, jiné vtipkují o exkrementech... Tomuhle jsme se smáli ve třetí třídě.
Tahle kniha je za mě rozhodně zklamání měsíce. Možná i roku. No víte, jak to myslim.
Kressmann Taylor: Adresát neznámý
Anotace z cbdb: Autorka ve své próze otevírá působivý a šokující příběh. Ač je neobyčejně dramatický, před čtenářem se vynořuje nepřímo - prostřednictvím dopisů, které si vyměňují dva přátelé. Dopis po dopise sledujeme přerod jednoho z hrdinů, obchodníka s uměním a liberála amerického typu, v nadšeného nacistu. Silný námět, neobvyklá forma a dokonalá pointa.
Již první uveřejnění v americkém časopise Story v září 1938 vyvolalo menší senzaci. Dnes se toto drobné dílko ve světě dožívá zasloužené renesance a nového úspěchu. Bestseller v nejlepším slova smyslu přeložený do šestnácti jazyků.
Příběh byl v roce 1944 zfilmován, scénář napsala sama autorka a film získal Oscara.
Již první uveřejnění v americkém časopise Story v září 1938 vyvolalo menší senzaci. Dnes se toto drobné dílko ve světě dožívá zasloužené renesance a nového úspěchu. Bestseller v nejlepším slova smyslu přeložený do šestnácti jazyků.
Příběh byl v roce 1944 zfilmován, scénář napsala sama autorka a film získal Oscara.
Tahle kniha se mi dostala do ruky díky doporučení togaf. Dlouho jsem chodila kolem audioknihy, ale jak víme, audioknihy nedávám, protože se u toho nedokážu na text soustředit. A protože kniha začíná na písmeno A, byla tenhle týden jasnou volbou.
A byla taky asi nejlepší knihou tohoto týdne (kecám, o zlatou medaili se dělí se Stančíkovým sci-fi). Příběh dvou přátel z počátku 30. let, kdy se v Německu dostává k moci Hitler, mě naprosto dostal. Všechno má tak rychlý spád a najednou je konec. Nevěřila bych, že se silný příběh, dobrá pointa a zapamatovatelné postavy dají rozepsat do pár dopisů na nějakých sedmdesáti stranách.
Tohle je kniha, která by měla být součástí povinné četby.
Právě čtu
Stále čtu Winter a Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu. S oběma jsem tento týden pořádně pohnula, takže očekávám, že příští týden už je dolouskám. Taky milujete ten pocit, když dočtete poslední větu, zaklapnete knihu a přemýšlíte o tom, co jste právě dočetli?
0 Comments