Magnesia Litera - Kniha století
11:00
Další ročník výročních cen Magnesia Litera se blíží, tak je na čase o oceňovaných knihách opět něco napsat. Zatím to tedy nebude o knihách nominovaných na letošní cenu, protože nominace budou vyhlášeny až za několik dní. Dnes se totiž podíváme na takový zvláštní projekt, který si pro nás sdružení Magnesia Litera připravila pro letošní ročník.
Letos se to osmičkovými oslavami jen hemží, takže se mi moc líbí, že Magnesia Litera přišla s něčím oslavným. Výběrů z výběru jsou stovky, ale tenhle je pěkný, český a jak všichni víte, Magnesii Literu podporuju všema dvaceti prsty, které vlastním.
A o co že jde tentokrát?
Ve spolupráci s literárními historiky tým Magnesia Litera vybral pět knih z každého roku uplynulého století, které podle nich byly v daném roce výjimečné a měly by být součástí literárního kánonu. Ve většině případu už v literárním kánonu obsaženy samozřejmě jsou, protože jde opravdu o klasické, známé a oceňované knihy.
V lednu literární veřejnost (165 lidí) v každém roce vybrala z těchto pěti knih jednoho vítěze, který reprezentuje jakousi Magnesii Literu minulosti.
A nyní máte jedinečnou šanci na webu Magnesia Litera vybrat celkem tři knihy, které svým hlasem nominujete na cenu Magnesia Litera století.
A které tři kousky jsem vybrala já?
Jaroslav Seifert: Maminka
Jedna z nejkrásnějších sbírek poezie, kterou jsem četla. Seifertova lyrika se tu snoubí s citem k mamince a díky tomu se tahle sbírka stala něčím, s čím může vyrůstat každé dítě. Krása nenásilné, milé a srozumitelné poezie oslovuje čtenáře dodnes.
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Silná novela z období druhé světové války, kterou jsem četla na střední škole a zanechala ve mě silný dojem. Dojem, který ještě víc umocnil film Antonína Moskalyka z roku 1965. Vlastně jde asi o jednu z nejlepších adaptací Lustigových knih. Pokud jste neviděli, doporučuji film zhlédnout. A knihu přečíst. Není nijak obsáhlá a děj je jednoduchý. Jednoduchý, ale o to zrůdnější. Budu si to muset znovu přečíst.
Ota Pavel: Smrt krásných srnců
I Smrt krásných srnců mě zasáhla filmově. Ani si nejsem jistá, jestli jsem zrovna tuhle povídkovou knihu četla. Pavlovy prózy jsou civilní, nesložité, nepřekombinované. A přesto vyznívají silně a vy si je budete pamatovat ještě dlouho po dočtení.
0 Comments