Dočteno podle hous.enky (8. týden)

10:00

Začátek tohoto týdne jsem prožila v obrovském šoku: zírala jsem na kalendář, kde jsem měla v nedělním chlívečku tlustou fixkou poznamenáno "Oscars 2018"...
 
 
Pokračovat ve čtení

A je to v háji, jsou tu oskaři a já neviděla jediný nominovaný snímek (ok, kromě pár čestných výjimek jako animovaný film Mimi šéf). No takže jsem se rozhodla, že si v neděli dám filmový oskarový maraton a tenhle rest doženu. V polovině týdne jsem zjistila, že Oscar night je až příští neděli. Holt někdy je lepší se s šokem neukvapovat a radši si všechno dvakrát vygooglit.
Mimochodem příští - ano, tu správnou oscarovou - neděli jdeme s togaf na Festival otrlého diváka. Chodíme každoročně a každý rok jsme stejně nadšené. A ještě jdeme i v pátek na simultánní dabing. Olala! A pokud všechno klapne, půjdu i na sobotní půlnoční film. Miluju Otrlce!
A víte, jak jsem si minulý týden stýskala, že mě zatím nečeká žádná konkrétní dovolená? Tak už to není pravda. Koncem května letím na několik dní do Bretaně. Olala. Tenhle článek musí obsahovat alespoň tři tahle zvolání.

 

Dočteno

Judith Kerr: Jak Hitler ukradl růžového králíčka

Anotace z cbdb: Představte si, že ve vaší rodné zemi se začíná všechno měnit. Pro některé lidi jsou tyhle změny smrtelně nebezpečné. A mezi ně patří i váš táta. Přesně tohle zažívá v roce 1933 malá Anna. Dosud měla běžné starosti školačky, ani si moc nevšímala plakátů s kníratým mužem vylepených všude po městě. Ale jednoho dne její tatínek zmizí a zanedlouho ji a jejího bratra Maxe maminka odváží v děsivém utajení pryč od všeho, co Anna dosud tak důvěrně znala, od domova, kamarádů i milovaných hraček. Stávají se z nich uprchlíci s nejistou budoucností…
Příběhy malé Anny a jejího staršího bratra mě zaujaly. Nejsem sice cílový čtenář (vidím to na děti ke konci prvního stupně, protože historky nejsou  nijak komplikované), ale celé to politické pozadí autorka zpracovala přesvědčivě. Jak by taky ne, když je tenhle román do značné míry autobiografický.
Abych byla upřímná, tak příhody malých dětí samotné mi nepřišly až tak výjimečné. Děti si hrají, chodí do školy, mluví s rodiči. To, v čem je tenhle román jiný, je kontext, do kterého je děj knihy zasazen. A to není jen ta politická situace v Německu ve 30. letech, ale hlavně konfrontace člověka s jinou kulturou.
Mimochodem mi stylem psaní a zaměřením na desetileté děvčátko román připomněl knížku Říkali mi Leni, takže pokud vám Leni přišla zajímavá, doporučuji i Králíčka.
 

Edouard Louis: Skoncovat s Eddym B.

Anotace z cbdb: Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků. Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.
Druhá kniha tohoto týdne je také do značné míry autobiografické. Dočetla jsem se dokonce, že román osciluje mezi žánrem fikčním a dokumentaristickým. V každém případě je román velmi silný a emočně pro mě byl dost náročný.
Pikardie devadesátých let minulého století mě totálně překvapilo. Považovala jsem Francii za bohatou zemi, kde má každý šanci dostat dobré vzdělání. Samozřejmě chudé regiony (což jsem netušila), alkoholismus a předsudky zničily už spousty životů. Vypadalo to, že zničí i Eddyho, ale ten v sobě našel ohromnou vnitřní sílu a všemu tomu, z čeho vyšel, se vzepřel.
Skoncovat s Eddym B. je pro mě obrovské olala francouzské literatuře. Dlouho jsem nečetla takhle dobrý a silný současný francouzský román. Zpověď mladého kluka, který reflektuje své dětství, kdy trpěl posměchem a šikanou za svou odlišnost, si mě naprosto získala.
Zajímavá je i forma románu, kdy v textu úplně chybí přímá řeč. Fakt zajímavý počin, který by vás neměl minout.
 

Právě čtu

Po nocích čtu stále Les sebevrahů (a už tam začínají být mrtvoly, umírající a duchové, takže mě to konečně začíná pořádně bavit) a tenhle týden jsem zase trochu popojela v knize Alenčina noční můra v Říši divů. Jo a taky jsem si do knihovny skočila pro tohle:
 

Jan Šmíd: Obrázky z Bretaně

Anotace z cbdb: Nové vydání zcela rozebraného svazku z populární francouzské série knih Jana Šmída. Autor provází čtenáře turisticky přitažlivými místy, vypráví příběhy o historicky, umělecky i kulinářsky zajímavých koutech Bretaně. Doplněno barevnými fotografiemi.
Jak už jsem psala, chystám se do Bretaně. Na plánování konkrétních tras a zážitků je trochu brzy, ale nikdy není dost brzy na čtení o Francii. Po nějakých dvanácti letech mě to zase pěkně bere a já se těším, až opráším svou francouzštinu. A až si dám palačinky a cider u řeky Loiry... Ach!
 

 

Joshua Becker: Domov bez harampádí

Anotace z cbdb: Změňte své myšlení – Objevte nové návyky – Osvoboďte svůj domov Uklízecí kniha, která počítá i s dětmi! Děti vnášejí do našich životů lásku a naději, radost a smích, dávají životu dospělých jiný smysl. A také přinášejí domů hromady „harampádí“. Udržování rovnováhy mezi žitím a uklízením harampádí může (nejen) rodiče značně vyčerpávat, často jde o nekončící proces, jehož výsledek je i po hodinách úmorné práce stěží viditelný. Kniha Domov bez harampádí nabízí nový a osvěžující přístup ke zvládání nepořádku a věcí. Pomůže vaší rodině žít tak, jak jste si vždycky přáli. - Přestanete přemísťovat věci z místa na místo, uklidíte jednou provždy. - Nebudete se stresovat uklízením před každou návštěvou. - Získáte víc času pro sebe, pro děti, pro své blízké. - Můžete odpočívat během víkendů, které jste dosud z velké části prouklízeli. - Naučíte své děti vážit si toho, co mají, a také že bolest se lépe tiší láskou, přijetím a bezpečím, namísto kupováním si věcí. Joshua Becker píše o svém životním stylu blog Becoming Minimalist (Stát se minimalistou), jehož prostřednictvím denně inspiruje tisíce lidí po celém světě k lepšímu životu s méně věcmi. K tématu přistupuje s lehkostí a racionálně a snad právě díky tomu je jedním z nejvlivnějších zastánců minimalismu na světě. Minimalismus je rostoucí celosvětové hnutí, které povzbuzuje stále více lidí k tomu, aby žili s méně věcmi a aby svůj život určovali něčím lepším než tím, co vlastní.
Jsem zatím na začátku, tak nechci dělat unáhlené závěry, ale Joshua mi zatím přijde jako děsný pozér. Píše blog o minimalismu a má pocit, že čím míň věcí musíme uklízet, tím jsme šťastnější. Do jisté míry má pravdu, protože konzumní způsob života nás přivede jednou do pekel, ale... Je to pozér. Jsem zvědavá, až se knížka trošku rozjede, co mě Joshua donutí vyhodit. Příští týden vám dám vědět.
 
 
 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz