Dočteno podle hous.enky (43. týden)
9:44
Týden uběhl jako voda a je tu další z mých článků o tom, co jsem v uplynulém týdnu dočetla a rozečetla.
Mám pocit, že tenhle týden utekl šíleným tempem a mně se pořád nedaří ho dohonit. Měla jsem velké plány (například jsem si chtěla pustit starou Planetu opic z roku 1967, dočíst román Bez šance nebo jsem chtěla číst knížky na čtenářskou výzvu), ale nakonec jsem nic z toho nedělala. Hned po večeři jsem se natáhla k televizi a během pár minut jsem byla v limbu. A nejsem si jistá, že o nadcházejícím víkendu to bude jiné. Jsou zkrátka dny, kdy nestačí než doufat. A jak víme, tak dokud dýcháme, doufáme. Zdravím do Kanady jednoho potápěče na západním pobřeží!
Dočteno
Je to zvláštní, ale tenhle týden jsem se zaměřila zejména na české autory a tentokrát to nebyla žádná literatura pro mladý. No ačkoli...
Martin Selner: Autismus & Chardonnay
"Mé děti mají rády seriál Ulice. Skutečnost, že si tenhle seriál zamilovali právě autisté, o seriálu něco vypovídá." (s. 87)
Anotace z cbdb: Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti.
"Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci," poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno.
Kniha Autismus & Chardonnay vychází ze stejnojmenného blogu.
"Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci," poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno.
Kniha Autismus & Chardonnay vychází ze stejnojmenného blogu.
Wau! Nemám mnoho zkušeností s literaturou o autismu, ale tohle bylo naprosto parádní. Proč? Protože Martin Selner dělá svou práci srdcem a stejně pracuje i s textem. Z jeho psaní je cítit, že ho pořád ta práce s autisty baví a dává mu smysl. Už jen proto byste si knihu měli přečíst - protože číst o něčem, co jiného baví, je zkrátka skvělý.
Další důvod je, že se blíž seznámíte s českými autistickými dětmi. Ale ne formou nějakých divných rozhovorů, kdy se všichni (dítě, tázající i vy sami) cítíte nepatřičně a trapně.
Pokud jde o mě, tak mi asi nejvíc utkvěla scéna s jablkem ve vaně - kdo (jak se zamýšlí autor) má právo nám říkat, s čím se koupat máme a s čím ne. Hnedka mám chuť si do vany pár jablek nasypat, protože i mě by bavilo pozorovat, jak jablka plovou na vodní hladině.
Martin má švih, nadhled a ví, že někdy jsou dny, kdy všechno spraví jen deci víno. Nebo láhev Chardonnay.
Tuhle knížku byste určitě neměli minout.
František Kotleta: SPAD
"Ve skutečnosti bych si radši namočil péro do koňské krve a máčel ho v řece plné pyraní, než abych s sebou vzal takového pitomce, jako jsi ty." (s. 135/386)
Anotace z cbdb: Nebyla to třetí světová válka, ale ta největší občanská válka v dějinách. Trvala čtyřicet let. Dodnes se historici dohadují, jak začala. Jedno je ale jisté - ještě neskončila. Miliony mrtvých, rozvrácená Evropa roztříštěná na stovky malých státečků, jejichž hranice se mění tak rychle, že je nikdo nezkouší ani zakreslovat do map. A stejně rychle v tomto světě můžete ztratit svobodu nebo život.
Co stát, to jiné zákony. A kdo má zbraň, ten si může vytvořit zákony vlastní. Tedy jen do okamžiku, kdy narazíte na silnějšího zákonodárce.
Co stát, to jiné zákony. A kdo má zbraň, ten si může vytvořit zákony vlastní. Tedy jen do okamžiku, kdy narazíte na silnějšího zákonodárce.
Mé první setkání s panem Kotletou proběhlo skvěle. Ano, zahrál na mou postapokalyptickou linku a spolu s Davidem Michálkem, hrdinou z Istanbulu, jsme se toulali Pustinou a zachraňovali sexy bloncku Hanu.
Bavilo mě to? Bavilo. Dám si další díl ze série? Vlastně zatím ne. Časem rozhodně ano, ale že bych se hned chtěla vrátit do Pustiny?
Měla jsem pocit, že hraju počítačovou hru, kdy David Michálek používá cheaty, protože pokaždé vyvázne s pár modřinama, ale jinak je čestný, má neustálou zásobu střeliva (když střelivo nemá, záhy si ho obstarává) a doutníků. Všechno to bylo takové uhlazeně perfektní a asi jsem taky čekala větší množství hlášek.
Nicméně s celým týmem je legrace a já se zamilovala do Alice, která má po ruce vždycky nůž a umí s ním perfektní kouzla. A taky umí řídit helikoptéru. Je to zkrátka super žena a Michálkovi výborně sekunduje.
A ještě detail: celá ta věc s Pustinou mi přišla naprosto falloutovsky pojatá. Což je na jednu stranu výborný nápad, protože já se k Falloutovi ráda vracím, na druhou stranu byl Michálek fakt moc velký klaďas...
Právě čtu
Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu
Anotace z cbdb: Sbírka esejů od milované hvězdy seriálů Gilmorova děvčata a Rodičovství o životě, lásce a ženě z Hollywoodu, doplněná historkami z natáčení Gilmorových děvčat.
Lauren Graham se pokouší na chvíli zastavit a ohlíží se za svým životem, sdílí s námi úsměvné historky z dospívání, když začínala kariéru herečky, až po dobu, kdy seděla ve svém přívěsu a koukala na trailer k seriálu Rodičovství a kdy se sama sebe ptala: „Líbí se to někomu?“ Otevřeně mluví o tom, jaké je to být single ve světě Hollywoodu („Nikdo nechápal, že jsem pořád sama.“) nebo o zkušenosti porotce v projektu Project Runway ("Je to, jako kdybych zažila totální módní blackout.“)
V eseji "Jaké to bylo, první část" nás autorka vezme na procházku světem Gilmorových děvčat a především do světa „své“ Lorelai Gilmore. Esej "Jaké to bylo, část druhá" odhaluje, jaké to bylo, když se o devět let později k roli vrátila a co to pro ni znamenalo. O Lauren se ale dozvíte i jiné věci: jaké to bylo, když se pokusila stát se vegankou nebo další zážitky z natáčení a zákulisí Hollywoodu. Kniha je doplněna mnoha fotografiemi a úryvky z jejího deníku. Kniha je jako nejlepší přítel, který se s vámi o všechno vždy rád podělí.
Lauren Graham se pokouší na chvíli zastavit a ohlíží se za svým životem, sdílí s námi úsměvné historky z dospívání, když začínala kariéru herečky, až po dobu, kdy seděla ve svém přívěsu a koukala na trailer k seriálu Rodičovství a kdy se sama sebe ptala: „Líbí se to někomu?“ Otevřeně mluví o tom, jaké je to být single ve světě Hollywoodu („Nikdo nechápal, že jsem pořád sama.“) nebo o zkušenosti porotce v projektu Project Runway ("Je to, jako kdybych zažila totální módní blackout.“)
V eseji "Jaké to bylo, první část" nás autorka vezme na procházku světem Gilmorových děvčat a především do světa „své“ Lorelai Gilmore. Esej "Jaké to bylo, část druhá" odhaluje, jaké to bylo, když se o devět let později k roli vrátila a co to pro ni znamenalo. O Lauren se ale dozvíte i jiné věci: jaké to bylo, když se pokusila stát se vegankou nebo další zážitky z natáčení a zákulisí Hollywoodu. Kniha je doplněna mnoha fotografiemi a úryvky z jejího deníku. Kniha je jako nejlepší přítel, který se s vámi o všechno vždy rád podělí.
Tak zaprvé: čekala jsem, že to celé bude o Gilmorkách. A ono není... Víc vám asi neřeknu, protože jsem na straně pětadvacet, kde zrovna Lauren hovoří o svém dětství stráveném částečně v Japonsku. O Gilmorových děvčatech proběhla zatím jen jedna maličká zmínka v úvodu. No uvidíme...
Jozef Karika: Trhlina
Anotace z cbdb: Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné zistenia a spracoval do knihy, ktorú máte pred sebou. Na jej stránkach rozmotáva veľmi tajomný, tragický a hrôzostrašný prípad. Zároveň poodhaľuje jednu z najväčších záhad Slovenska – nevysvetliteľné miznutie ľudí v pohorí Tribeč.
Legenda, zámerná mystifikácia alebo desivá skutočnosť? Túto otázku si kladie aj autor, predkladá strhujúci hororový príbeh a necháva na čitateľovi, aby našiel odpoveď.
Legenda, zámerná mystifikácia alebo desivá skutočnosť? Túto otázku si kladie aj autor, predkladá strhujúci hororový príbeh a necháva na čitateľovi, aby našiel odpoveď.
Knihu jsem si chtěla přečíst v rámci akce Velký knižní čtvrtek, ale nakonec jsem se raději rozhodla pro originál. Jeden překlad ze slovenštiny jsem kdysi zkoušela číst a ač Miesta v sieti překládala Kateřina Tučková, výborná česká překladatelka, tak překlad je to příšerný a nedalo se to číst. Od té doby dávám přednost slovenským autorům ve slovenštině. Navíc Jozef Karika píše velmi dobře, takže myslím, že tohle čtení nebude dělat problém žádnému Čechovi.
A teď už ke knize samotné. Trhlina mě zatím neskutečně baví. Igor je čerstvý absolvent, který nemůže najít práci. Je registrovaný na pracáku, takže musí brát, co je. A při jedné takové brigádě za pár šušňů kápne na podivný trezor v ještě podivnější polorozpadlé prvorepublikové vile...
Trhlina vypadá pěkně napínavě, tak jsem zvědavá, jakým směrem se to celé bude ubírat.
No a to je za uplynulý týden vše.
PS: úvodní fotka je z Havlíčkova Brodu. Určitě byste se tam měli zajet podívat, protože je to fakt hezký město a je tam pár bizarností, které by za pozornost stály. Například tenhle hafan navlečený v miminkovském oblečku ve výloze naproti kulturáku.
2 Comments
SPAD - s druhým dílem určitě počkej, než bude třetí, dvojka má dost otevřený konec
OdpovědětVymazatDobře, dvojku začnu začátkem prosince a na Vánoce si přečtu i trojku. Zany, je dvojka trochu víc příběhová než jednička? A ja bloncka fakt dcera toho chlapíka s doutníkama? (vyhýbám se spoilerům, aby nebyly patrné na první pohled :D ) /hous.enka/
Vymazat