Dočteno podle hous.enky
10:47
Zdravím vás do deštivého pátku a doufám, že jste někde v teple v kanceláři/ve škole nebo ještě lépe doma. A mám pro vás výbornou zprávu: Za pár hodin nám začíná víkend! A protože to vypadá, že tenhle víkend bude pršet a sněžit, neměli byste se zdržovat moc venku. A pokud už budete doma, nechte tentokrát vypnutou televizi a otevřete nějakou pěknou knížku.
Třeba vám pomůže dnešní článek o tom, co právě teď čtu já. Anebo si zkuste knížku vysoutěžit v naší březnové soutěži. Zkrátka, svět je plný knih, které čekají jen na to, než je otevřete.
Musím se vám přiznat, že tenhle týden pro mě byl po čtenářské stránce poměrně úspěšný. Tedy, ne že bych dočetla Batmana, Temného milence nebo Nejhloupějšího anděla. Zas tak úspěšná jsem nebyla. Ale jinak jsem vlastně dočetla skoro všechno, co se mi dostalo tenhle týden pod ruku. A nebýt včerejšího vyčerpání po cvičení, nejspíš bych dočetla i tu Sirénu.
Kiera Cassová: Siréna
Anotace z cbdb: Oceán zachránil Kahlen před smrtí. Je to už dávno, co ji nenechal utonout, a od té doby mu slouží jako siréna. Svým zpěvem láká bezpočet neznámých do hlubin moře, aby tak splatila dluh. Může se pohybovat také na zemi mezi lidmi, ale protože by i jediným slovem mohla způsobit smrt, musí držet jazyk za zuby. Dívá se, jak žijí obyčejní lidé a těší se, až bude taky smět hlasitě mluvit, smát se a svobodně žít.
Je smířená se samotou až do konce služby… ale pak se seznámí s Akinlim. Je to kluk, který má všechno, o čem kdy snila. Vypadá dobře, je srdečný, vtipný a bezprostřední, zajímá ho nejenom její krása. Všemožně se s ní snaží komunikovat, úžasně si rozumějí a vztah mezi nimi rychle přeroste kamarádství. Ať chtějí nebo ne, jsou spojeni poutem lásky… A Kahlen chce. (...)
Je smířená se samotou až do konce služby… ale pak se seznámí s Akinlim. Je to kluk, který má všechno, o čem kdy snila. Vypadá dobře, je srdečný, vtipný a bezprostřední, zajímá ho nejenom její krása. Všemožně se s ní snaží komunikovat, úžasně si rozumějí a vztah mezi nimi rychle přeroste kamarádství. Ať chtějí nebo ne, jsou spojeni poutem lásky… A Kahlen chce. (...)
Zatím jsem zhruba v půlce tohohle románu a musím říct, že jsem vlastně velmi spokojená. Cassová prostě dobře píše (anebo ji překladatel skvěle přeložil) a čtení rychle odsýpá. Svět sirén je beletristicky nezmapované území, takže i tahle stránka je pro mě jako pro čtenáře atraktivní. Trochu se bojím toho vztahu ústřední sirény Kahlen a podivného loosera Akinlima... Ale to je vlastně nešvar skoro všech young adulťáků, že to celé nakonec pohřbí romantická linka. Dám vám vědět za týden, jak to celé dopadlo.
Stephen King (aka Richard Bachman): Dlouhý pochod
Anotace z cbdb: Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle.
Dlouhý pochod mám připravený na tenhle víkend, tak zatím nejsem schopná o něm cokoli napsat. Očekávám podobný zážitek jako u Running mana minulý týden. Čeká mě tedy druhé rande s mistrem Kingem, tak jsem zvědavá, jak nám to bude klapat. Rozsekne to pak třetí schůzka, znáte to...
A nyní se dostáváme k té zajímavější části, protože vás chci seznámit s knihami, které jsem tenhle týden dočetla.
Petr Voženílek: Ty zmije
"Jedovaté zuby jsou pravidelně vyměňovány, přibližně každé dva měsíce, a to střídavě na levé a pravé straně čelisti." (s. 11)
Anotace z cbdb: Studie, která se zabývá zmijí obecnou, jejím chováním a také jejím výskytem a rozšířením v ČR.
Nejdřív bych vám asi chtěla říct, jak jsem se k téhle knížce dostala. Vlastně jednoduše: Uživatel Aesculap ji okomentoval na cbdb.cz a mě jeho komentář zaujal. Stačilo pár slov: vynikající monografie o zmiji obecné. Už od dětství mě fascinuje svět plazů a kromě toho, že jsem si ráda prohlížela obrázky exotických plazů, chtěli jsme s bráchou jednou domů pořídit i korálovku. Z plánu nakonec sešlo, ale já dodnes cítím to příjemné mravenčení v břiše v areálu plazů v pražské ZOO.
Takže když jsme jednou při výletu ze Stříbrné skalice narazili na dvě zmije, byla jsem nadšená i vystrašená zároveň. Mám se bát? Mám si hada nafotit? Šťouchnout do něj klacíkem? Nakonec jsem se jen bála a hada si z bezpečné vzdálenosti nafotila. A po přečtení Ty zmije si myslím, že jsem udělala dobře. Zmije nemají moc rády, když je někdo ruší (nejen zmije, i my holky chceme klid, když se sluníme) a pokud na ně budete šlapat či je jakkoli ohrožovat, snadno vás uštknou. Zajímavé je, že síla jedu je u každé zmije trochu jiná. Takže byste museli mít opravdu smůlu, abyste natrefili na jedince se silným jedem. Na druhou stranu panika (silné bušení srdce) udělá své a i slabší jed vám může trochu zkomplikovat život.
Petr Voženílek píše o zmijích moc hezky a mě moc bavilo chodit s Petrem na procházky a poznávat tenhle zmijí svět. Chystám se na jeho další knihu - tentokrát to bude o krokodýlech. Tak nevím, jestli u Sázavy taky potkám krokodýla...
Rachel Ward: Čísla 3: Nekonečnost
"Je mi vosumnáct, mám holku a starám se vo tři děti. A další je na cestě. A nemáme žádnej domov ani jídlo a to se nikdy nezlepší." (s. 21)
Anotace z cbdb: Jsme v roce 2029. Anglie se ještě nevzpamatovala z Chaosu. Katastrofální zemětřesení a následné požáry poničily většinu měst, nefungují rozvodné sítě, počítače, telefony. Adam se Sárou, jejich malou dcerou Miou a bratry Sáry Martym a Lukem, jejichž rodiče zahynuli při požáru, se potulují po anglickém venkově, přespávají ve stanu v improvizovaných táborech, v létě i v krutých zimách. Takový život je drsný, jen s velkými obtížemi se dá sehnat jídlo, pitná voda, základní věci k životu. V jednom z táborů, kde se přechodně ubytovali, je vyslídí tříčlenná skupinka mužů. Přijíždějí na motorkách, celí v kůži a v jejich čele je nebezpečný vůdce jménem Saul. Brzy se ukáže, že jsou ve službách ilegální vlády, které se podařilo ukrýt se v masivním podzemním bunkru a zásobit se vším potřebným. Saula zajímá především Adam se svými schopnosti vidět čísla. Ví, že by pro ně mohl být velmi prospěšný a snaží se ho zlákat do svých služeb. (...)
Uf, konečně jsou Čísla za mnou! Jazyk textu románu je opět šílený, plný chyb, nejasností a občas vykoukne i kouzlo nechtěného: "Potom si rozepne přezku pásku a vytáhne si ho z kalhot." (s. 213). Děj trojky je ze všech tří dílů asi nejkompaktnější a dává nejvíc smysl. Líbila se mi dějová linka s motorkáři a se Saulem. Naopak Sára se neustále chová jako hrozná blbka a svým nepochopením všeho mě naprosto vytáčela. Adam ustoupil v tomhle díle trochu do pozadí.
Nejlepší scénu čekejte na hřbitově! Ta se mi moc líbila, muhehe.
Tomáš Končinský, Barbora Klárová: Překlep a Škraloup
"Jenom kousek ode mě seděla doktorka Hřbetní-Ploutvová, známá chovatelka žraloků na botě, a o něčem si pořád zaníceně vykládala s puchřičem gum." (s. 42)
Anotace z cbdb: Věděli jste, že věci stárnou? A kdo za to může? Drobná stvoření, která mají veškeré stárnutí na starosti. Skřítek Překlep, jehož specialitou jsou chyby v knížkách, se jednoho dne vydá na dobrodružné putování k samotnému Zubu Času...
Skvělý steampunkový příběh o dvou kamarádech, co je nic nerozdělí. Dokonce ani to, když se pohádají. Nevěřila bych, že něco podobného v Čechách vznikne a jsem nadšena. Moc se mi líbila všechna ta prostředí, kde jsem se s Překlepem ocitla a vůbec to celé bylo moc milé. Možná až na obrázky, ty mi přišly možná zbytečně tmavé, ale zase přece jen: Steampunk, že jo.
Mou oblíbenou postavou je rozhodně mluvící hovnivál Mořic a ke knížce se ještě vrátím v samostatném článku, až projdu všechny nominované knihy na Magnesii v kategorii Litera za knihu pro děti.
Jan Škrob: Pod dlažbou
"Potichu se modlím
za člověka v sobě." (s. 76)
Anotace z cbdb: Básnická prvotina autora, zakotveného v hluboce žitém křesťanství i bolestech a intelektuálních zápasech současnosti. Nevěřím na angažovanou a neangažovanou poezii, říká Škrob. V mých básních je všechno, co v životě vnímám jako důležité. Psát poezii, která by se dala jasně označit jako politická, náboženská, milostná nebo jiným přídomkem, bych bral jako redukci života v jeho vrstvách. Básně jsou rozdělené do dvou volných cyklů a dvou delších skladeb. Vychází v edici Otisky. Doslov napsal Adam Borzič. Grafickou úpravu, výtvarný doprovod a sazbu obstarala Hana Kolbe.
Na první pohled mě zaujal zkosený formát knihy a byla jsem zvědavá, jak to se současnou českou poezií vypadá. No a musím říct, že za mě nic moc.
Se současnou poezií mám zkrátka problém. Připadá mi nesmyslná. Ne nepoetická, ale nesmyslná. A Jan Škrob můj pocit umocnil. Ne že by se tam nenašly pasáže, které jsem si vypsala, ale jako celek to na mě nefunguje. Ani kratší básně, ani rozsáhlejší básnické skladby.
Možná jsem si měla napřed přečíst doprovodný text Adama Borziće, ve kterém píše, že básně Jana Škroba v sobě propojují lyrismus a angažovanost. S tím bych ještě až takový problém neměla - hlavně v závěrečné skladbě Darknet je ta angažovanost a inspirace dějinami 20. století zřetelná. Vadil mi ten křesťanský patos a neustálé dotazy na Boha a řeči typu "Kristus kapitalismus nestvořil" nebo "člověk je člověk a bolest je bolest" (s. 82). Co tím chce Jan Škrob říct?
Achjo, tudy se už tedy nevydám. A ani nevím, jestli mám chuť objevovat další současnou českou poezii...
Matt Dickinson: Smrtící chaos
"Za dvacet minut zavládne naprostá tma a šance, že ztracenou japonskou horolezkyni najdou, se zmenšovaly každou minutu." (s. 237)
Anotace z cbdb: Zdánlivá drobnost – mávnutí motýlích křídel – uvede do chodu řetězec dramatických událostí a osudově ovlivní životy mnoha lidí. Matt Dickinson ve své mistrně napsané próze zavede čtenáře v krátkých „klipových“ vstupech do rozličných prostředí – třeba na severní stěnu Mount Everestu, na palubu Boeingu 747, k jezeru Malawi, na dostihovou dráhu – a nechá je se zatajeným dechem sledovat klíčové okamžiky v životě svých hrdinů. Román vycházející z teorie chaosu je určen všem, kdo milují napětí, ale nespokojí se jen s povrchní četbou. Klade řadu provokativních otázek a přináší překvapivé odpovědi.
Nejsem si jistá, do jaké míry tenhle román prostupuje teorie chaosu, ale mně se to líbilo. Spousta postav, spousta příběhů a pokus (myslím, že se to nepovedlo stoprocentně dotáhnout) o závěrečné sloučení všech příběhů, se mi líbil. Je to ohromně čtivé, kapitoly rychle ubíhají a vše spěje do velkého finále.
Linka ve Washingtonu se Sheldonem mi moc nesedla, protože jsem vlastně nepochopila, o co mu šlo. Nejvíc se mi líbila asi dějová linka Tiny, která srazí autem jelínka. A pak to prostředí letiště bylo výborné. Afrika mi přišla do děje namontovaná poněkud násilně, ale rozumím, že Dickinson chtěl vybrat hodně atraktivní prostředí. Stejně funguje i Everest a mladá Japonka Kuni.
Výsledek rozhodně není špatný a žánrově je to na pomezí mezi young adult a řekněme společenským románem. Za sebe vám Smrtící chaos jako oddychovku doporučuji.
2 Comments
Hous.enko, Ty mi teda dáváš! Článek jsem snad poprvé nedočetla, protože ...jsem se nedostala přes knihu Ty zmije! Uf, to je pro mou fobii z hadů silné sousto. Prostě to nešlo. Uf, uf, uf ...tohle mi už nedělej. :-)
OdpovědětVymazatAle jinak jste holky skvělé! :-)
A přitom tu ani není žádná fotka těch roztomilých zmijiček :D Dobře, Keatin, příště zase o jednorožcích, vílách a dětech :D
Vymazat/hous.enka/
PS: Děkujeme, snažíme se :)