Právě čtu
10:11
Přivítejme prosím s nadšením pátek, protože to vypadá, že dnes bude božsky. Ano, sice jen pár hodin, ale lepších pár hodin krásného počasí, než se zas schovávat pod deštníkem a nechat si od studeného větru olizovat prsty, že ano...
Nicméně ať už máte pátek prosluněný, anebo vám křehnou prsty ve větru, mám pro vás dobrou zprávu: je tu můj páteční článek o tom, co právě čtu.
Jo a taky pro vás mám jeden obrázek jednorožce, protože zrovna v těchto dnech přemýšlím o tom, že bych si jednoho koupila v Nanu Nana...
Tenhle článek dnes bude velmi stručný, protože jsem tenhle týden dočetla jen jednu jedinou knihu. A tou knihou je:
Kiera Cass: Siréna
"Až se tvůj čas naplní, získáš zpátky svůj hlas a hlavně svobodu!" (s. 12)
Anotace z cbdb: (zkráceno) Oceán zachránil Kahlen před smrtí. Je to už dávno, co ji nenechal utonout, a od té doby mu slouží jako siréna. Svým zpěvem láká bezpočet neznámých do hlubin moře, aby tak splatila dluh. Může se pohybovat také na zemi mezi lidmi, ale protože by i jediným slovem mohla způsobit smrt, musí držet jazyk za zuby. Dívá se, jak žijí obyčejní lidé a těší se, až bude taky smět hlasitě mluvit, smát se a svobodně žít. Je smířená se samotou až do konce služby… ale pak se seznámí s Akinlim. Je to kluk, který má všechno, o čem kdy snila. Vypadá dobře, je srdečný, vtipný a bezprostřední, zajímá ho nejenom její krása. Všemožně se s ní snaží komunikovat, úžasně si rozumějí a vztah mezi nimi rychle přeroste kamarádství. Ať chtějí nebo ne, jsou spojeni poutem lásky… A Kahlen chce.
Kahlen je siréna, která zabijí lidi, aby nasytila nenasytný Oceán. Pomáhají jí v tom její sestry-sirény. Všechno se ale poněkud zvrtne, když Kahlen potká Akinliho... První půlka knihy je výborná: autorka nás seznamuje se světem sirén, s jejich povinnostmi, radostmi a posléze i starostmi. Vlastně i setkávání Kahlen a Akinliho (hodně divný jméno, nezvykla jsem si na něj) je fajn - když spolu pečou dort, jsou spolu v Maine... Ale jakmile Kahlen začne chřadnout, jde to celé moc do romantiky a na konci jsem měla dost ulepenou pusu od cukru, který v závěru knihy ze stránek odkapával jak javorový sirup z kanadské vlajky.
O téhle knížce vám napíšu víc v rámci březnové čtenářské výzvy, protože je to můj výběr na výzvu Autor pod třicet.
Rozečteno
Ani tady nedošlo k převratným změnám. Pořád je tu Kingův Dlouhý pochod, který je pro mě příííšerně dlouhatánský, uf. Horší jak Babička, fakt. Oproti Babičce to ale hodlám dočíst. Snad.
Zůstává i Batman a Nejhloupější anděl, které si zřejmě podvědomě schovávám na konec srpna (Den nepřečtených knih). Ale zabloudila jsem do knihovny a vypůjčila jsem si tři nové knížky. Zatím vám nabízím jen anotaci, protože jsem se rozhodla napřed dočíst Dlouhý pochod, než se vrhnu do dalších:
Petr Stančík, Toybox: O díře z trychtýře
Anotace z cbdb: Už jste četli pohádku, jejiž hlavní hrdinka vůbec není? Teď máte možnost.Artová kniha spisovatele Petra Stančíka (cena Magnesia Litera za román Mlýn na mumie) a výtvarnice Toy Box (Zlatá stuha za komiks Moje kniha Vinnetou) vypráví napínavý příběh osamělé díry, která v gastrokosmu jedné kuchyně hledá planetu, na které žijí její kamarádky. Kniha je výjimečná i tím, že do ní bude provrtaná opravdová díra, skrze níž můžete třeba vyfukovat bubliny, nebo pít limonádu brčkem. Text doprovodí 40 krásných celostránkových ilustrací, takže na své si přijdou i děti, které ještě nedovedou číst. Teď máte možnost pomoci této unikátní knize na svět a vydat se s ní na dobrodružnou cestu plnou fantazie a vůně čerstvě umleté kávy.
Ach, tohle prostě důvod, proč miluju Petra Stančíka. Zas ty osvěečené hry s češtinou, bláznivé zvraty v příběhu a tentokrát je v hlavní roli i ženská hrdinka, která se rozhodne podniknout dobrodružnou cestu gastrokosmem. Super!
Joan Krakauer: Útěk do divočiny
Anotace z cbdb: Tragická odysea mladého dobrodruha, putování, na jehož konci čekala smrt. Přátelé a příbuzní o něm hovořili jako o bystrém, příjemném, inteligentním a citlivém mladém muži, který nezkazil žádnou legraci. Proč se však Chris McCandless krátce po promoci rozhodl dát sbohem civilizaci a vydal se na nebezpečnou cestu napříč divočinou, dnes už můžeme soudit jen stěží. A neprozradí nám to už ani sám mladý dobrodruh. Dvaadvacetiletý Christopher se ze svých cest už nikdy nevrátil. Jeho stopy se v devadesátém druhém roce ztratily na Aljašce, kde bylo o čtyři měsíce později, v rozbitém odstaveném autobuse, nalezeno jeho vychrtlé mrtvé tělo. Ležel tam opuštěný, bez dokladů, jen s poničeným deníkem z posledních dnů... Byl Chris naivní snílek, který přečetl příliš mnoho Londonových románů, nebo jej hnala touha po něčem větším, silnějším, neuchopitelnějším? Mužem, jenž je nad jiné povolán zamyslet se nad těmito i dalšími otázkami, je Jon Krakauer, reportér a horolezec, jemuž je riskování života bezmála denním chlebem. Příběh Christophera McCandlesse Krakauera hluboce zaujal, o to víc, že v něm cítí zřetelnou paralelu s vlastními sny, s vlastními touhami a vlastní posedlostí. Fascinující román Útěk do divočiny zdaleka není pouhou rekonstrukcí možných událostí. Je napínavým příběhem, dokládajícím dokonalé vcítění autora, filozofickou rozpravou o lidské touze po volnosti, po poznání svých možností a po nebezpečí.
Filmové zpracování má rád můj brácha, tak jsem se rozhodla, že já si to napřed přečtu, než kouknu na film. Jsem na to hodně zvědavá.
David Mitchell: Dům za zdí
Anotace z cbdb: Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé – podivní sourozenci – pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě…
Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a ozlomkrk se řítí k ohromujícímu závěru, vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.
Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a ozlomkrk se řítí k ohromujícímu závěru, vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.
Moje první mitchellovina, ke které jsem se dostala čirou náhodou díky togaf a Pavlí. Líbil se mi filmový Atlas mraků, tak jsem zvědavá, jak Mitchell píše. Dům za zdí má 230 stran, takže to považuji na seznámení za naprosto perfektní rozsah.
Co máte rozečteno vy?
0 Comments