togaf a její knihy (40. týden 2019)
14:02Všechny tři dočtené knihy z dnešního článku jsem měla půjčené z městské knihovny. Po delší pauze, kdy jsem četla převážně knihy ze své domácí knihovničky, se vracím do náruče městské knihovny. Nějak mě pomalu opouští touha vlastnit knihy (možná je to jen záchvat a brzo dokoupím všechny knihy, nad kterými teď krčím rameny). Knihovna, ve které pracuji a která byla dlouho zásobárnou mého čtiva, má momentálně jisté problémy, takže musím ke konkurenci. Pomalu si zvykám na čekání na splněnou rezervaci, za kterou se platí. Od mým mladých let a okresní knihovny na maloměstě se toho hodně změnilo. Ale jak říkám, zvykám si a průkazku do knihovny si zase prodloužím.
Fred van Lente: Deset mrtvých komiků
Anotace z čbdb: Brilantní Van Lenteho debut je poctou Zlatému věku mystery a zároveň
břitkou
satirou současného šoubyznysu. Příběh začíná pozváním devíti uznávaných komiků k legendárnímu hollywoodskému producentovi zábavních pořadů Dustinu Walkerovi na jeho soukromý ostrov. Ve skupince je bývalý moderátor populární late-night šou, stand up komik, komik z ulice, jenž pohádkově zbohatl, nebo ikona zábavy z Las Vegas. Všech devět dorazí lodí na ostrov a zjistí, že všechny domy jsou zcela opuštěné. Nefungují tu mobily ani wifi připojení a brzy začne jeden po druhém umírat. Kniha vzdává hold velikánům žánru jako Agatha Christie a jejím Deseti malým černouškům a zároveň originální zábavou díky vtipným a komickým dialogům postav, neboť každá z nich se záhadu snaží vyřešit stylem svého oblíbeného detektiva.
satirou současného šoubyznysu. Příběh začíná pozváním devíti uznávaných komiků k legendárnímu hollywoodskému producentovi zábavních pořadů Dustinu Walkerovi na jeho soukromý ostrov. Ve skupince je bývalý moderátor populární late-night šou, stand up komik, komik z ulice, jenž pohádkově zbohatl, nebo ikona zábavy z Las Vegas. Všech devět dorazí lodí na ostrov a zjistí, že všechny domy jsou zcela opuštěné. Nefungují tu mobily ani wifi připojení a brzy začne jeden po druhém umírat. Kniha vzdává hold velikánům žánru jako Agatha Christie a jejím Deseti malým černouškům a zároveň originální zábavou díky vtipným a komickým dialogům postav, neboť každá z nich se záhadu snaží vyřešit stylem svého oblíbeného detektiva.
Předlohu Deset malých černoušků znám, takže mě rozuzlení
nepřekvapilo, ani jsem překvapení nečekala, takže v tomto ohledu jsem
nebyla zklamaná. Zklamaná jsem byla z humoru. Resp. z jeho absencí.
Černý humor? Kde prosím? Vraždy byly brutální, překvapivé, krvavé, ale
ne humorné. Přepis stand-upu na papír byl sakra velký krok vedle. Mám
ráda stand-up, většinu komiků, na které ústřední desítka odkazovala, mám
ráda, nebo je přinejmenším znám, ale ani tak mi písemné vtipy legrační nepřišly. Jako satira současného šoubyznysu kniha ovšem funguje. Takže
ve výsledku jsem celkem spokojená. A k závěru - otevřený rozhodně není.
Vrah je odhalen, což je asi podstata detektivky. Všechny dějové linky
jsou vysvětleny. To, že některý životní příběh není odvyprávěn až do
smrti postavy, se snad za otevřený konec považovat nedá.
Michaela Gautam: Mé nepálské lásky
Anotace z čbdb: Kolik prozvracených dní stojí navyknutí si na autentickou nepálskou
stravu? V čem se liší česká a nepálská láska? Jestli to v nemocnici
rozvojové země vypadá jako na tržišti - anebo ještě hůř? Jak se člověk
cítí, když se rozhodne pomoct pár opuštěným dětem a roky má pocit, že
jde proti zdi? Když ho zklamou ti nejbližší? Anebo zcela prozaicky: jaké
to je pro českou holku, srovnat se s tím, že aby žila, jak jí káže
srdce, musí se nejdřív postavit svým vlastním přesvědčením o tom, co to
znamená být "správná matka"?
Mysha je vážně velký snílek. A odvahu má taky velikou. Obdivuju ji
nejen za to, co zvládla, ale i za přístup k životu. Tolik zrady a ona
prostě dál a dál pomáhá. První část knihy je hodně čtivá, i když člověk
ví, jak to dopadne, stejně jsem hltala stránku za stránkou. Kromě popisů,
jak zakládala firmu, a nepálských dobrodružstvích píše i o svém soukromém
životě. Tam jsem se s Myshou moc neztotožnila. Bylo fascinující
sledovat, jak dokáže být jeden a ten samý člověk v jedné situaci
vizionář a v jiné naprosto zaslepený. Ke konci ale Myshe dochází dech,
možná ji strašila nějaká uzávěrka, protože najednou skáče od události k
události a přestává s popisem vlastních nálad a pocitů. Je to škoda, ale
i tak jsem knížku přečetla za jeden večer. Držím Myshe palce a ráda si
přečtu další díl.
Paul Millar: Skotsko po česku
Anotace z čbdb: Turistickým průvodcem po Skotsku, který vám sdělí, kam nejít na večeři a
tak
podobně, tato kniha není. Skotsko po česku je vyznáním sympatií a obdivu k zemi na okraji Evropy, vystrčené do severního Atlantiku, v níž autor prožil více času než v kterékoli jiné, včetně své otčiny, zároveň však k zemi shovívavě pozorované očima Čecha, jenž si zachoval jistou středoevropskou skepsi… Knihou procházejí města i příroda, lidé a zvířata, jídla a nápoje, dějiny i současnost. Autor, nad jiné povolaný, upozorňuje českého čtenáře především na rozličné odlišnosti, křížem krážem od architektury až po zemědělství. Líčí „své“ Skotsko neobyčejně svěžím, uvolněným jazykem, vydatně syceným jiskřivým humorem a vskutku odzbrojujícími historkami z první ruky.
podobně, tato kniha není. Skotsko po česku je vyznáním sympatií a obdivu k zemi na okraji Evropy, vystrčené do severního Atlantiku, v níž autor prožil více času než v kterékoli jiné, včetně své otčiny, zároveň však k zemi shovívavě pozorované očima Čecha, jenž si zachoval jistou středoevropskou skepsi… Knihou procházejí města i příroda, lidé a zvířata, jídla a nápoje, dějiny i současnost. Autor, nad jiné povolaný, upozorňuje českého čtenáře především na rozličné odlišnosti, křížem krážem od architektury až po zemědělství. Líčí „své“ Skotsko neobyčejně svěžím, uvolněným jazykem, vydatně syceným jiskřivým humorem a vskutku odzbrojujícími historkami z první ruky.
Takovéhle průvodce mám ráda. Paul (resp. Pavel) píše o různých
aspektech Skotska velmi podrobně, zasvěceně a s ohledem na české
čtenáře. Takže když například píše o výcvikových střediscích RAF ve
Skotsku, zmíní se i o památníku, na kterém jsou jména českých
parašutistů. Když píše o skotském rybolovu, připodobní ho k českému chytání ryb.
Skotský kilt zase k staročeským suknicím (ne sukním, pozor na to) atd.
Navíc má Paul výborný smysl pro suchý humor, takže knihu místy oživují
vtipy o Skotech a Skotsku. A jeden na ukázku: Upachtěný turista vkročí
do hospůdky v horách. "Je mi líto, pane, ale výčep otevírá až za hodinu.
Dáte si panáka, než otevřeme?"
Doposlouchala jsem další detektivku s Adamem Dalglieshem (Pachuť smrti). Opět to bylo pomalé, plné chytrých úvah a smutných osudů. Musím si od toho smutku dát trochu pauzu. Zatím zůstanu u Toulek českou minulostí. Přeji vám hezký týden a za 14 dní na viděnou.
0 Comments