Dočteno podle hous.enky (40. týden 2019)
11:00
A je tu říjen. Spolu s listopadem je to pro mě tak trochu hluchý měsíc, ale mám pocit, jako bych se během těchto dvou měsíců mohla nějak zpomalit... A ideálně hibernovat, muhehe.
No samozřejmě mě žádný zimní spánek nečeká a nejspíš nezvládnu ani svých sladkých deset hodin, protože Ebi moc dobře ví, že venku svítá a že je nutný pozdravit sousedovic štěkny. A já ji přitom mám nejradši, když spí u mě na křesle a já si můžu číst. Nebo zkrátka když spí.
Ano, náš pes je psem, který spí s otevřenýma očima. Máme počuraný snad každý centimetr podlahy a okousané všechny židle a rohy na stěnách. Dnes jsem toho miláčka načapala, jak zpracovává moje kožené sandály. Měla jediné štěstí, že to byly boty, které jsem se stejně chystala vyhodit. Protože kdyby si do parády vzala moje nové černé sandály... No nic, musím si očividně o víkendu uložit letní boty.
Tenhle víkend budeme doma, takže se hodlám jen tak poflakovat. Ono z toho poflakování se nakonec sejde, protože musíme začít zazimovávat zahradu a dodělat dříví na zimu. Ale minulý víkend jsem byla v sobotu v kině a jako vždycky jsme si s togaf svou Rocky horror picture show užily. I tentokrát jsme měli kostým Transylvánců, ale na příště plánujeme změnu, heh.
Jinak jsem se tenhle týden vracela domů neustále nějak pozdě, takže jsem se čtení věnovala převážně při svých cestách za prací a z práce. Proto je i mé Dočteno tentokrát trochu štíhlejší. I když tentokrát je to poměrně uštěkané Dočteno, jak tak na to koukám.
Dočteno
Bruce Fogle: Všechno o výcviku psa
Anotace z cbdb: Kompletní kniha o výchově psů všech plemen a každého věku.
Oproti knize Výcvik psa na vodítku mi tahle kniha byla bližší. Jednotlivé povely jsou tu detailně rozepsány včetně momentů, kdy psa chválit. Jako fakt bych nevěřila, jaký problém je vystihnout okamžik, kdy sáhnout po dobrotě. Autor tu popisuje jak se s psem vítat, jak odcházet, jak si se psem hrát, co mu nabídnout za vhodné hračky a co raději nechat být. Kromě toho jsou tu popsané nejrůznější povely typu sedni/lehni/zůstaň a jejich kombinace. U nás má na starosti psí výchovu M. a já jsem spíš řidič ze zadního sedadla, ale i tak mě tohle čtení bavilo a zkusím pár poznatků na našeho trhače aplikovat.
Takže ano, tuhle knihu pro výcvik psa rozhodně doporučuju pro její názornost a srozumitelnost. Ale i tak budu dál pátrat po podobném typu knih, protože jsem ráda poučená.
W. Bruce Cameron: Psí cesta
Anotace z cbdb: Pokračování úspěšné knihy Psí poslání přináší další dobrodružství chundelatého psího kamaráda, který po smrti milovaného páníčka Ethana nachází nový smysl svého bytí po boku jeho vnučky Clarity. Provází ji celým jejím životem jako labrador Buddy, kříženka Molly, miniaturní voříšek Max a nakonec bígl Toby. Je ochráncem, věrným přítelem do nepohody i společníkem ve chvílích nejtěžších. Jeho láska ke Clarity, ale i k ostatním lidem, které na své pouti potkal, je totiž věčná.
Před nějakou dobou jsem přečetla Psí poslání, které mě okouzlilo. Mám ráda knížky o psech a naprosto mi sedl autorův styl psaní a myšlení - to, jak jeho psi o věcech a lidech přemýšlejí, je naprosto bravurní.
Ve Psí cestě se setkáváme s Ethanovou vnučkou Clarity. Clarity je obyčejná mladá dívka s obyčejnými starostmi. Bohužel její matka jako matka moc nefunguje, a tak je Clarity smutná a svůj smutek řeší po svém. Naštěstí je tu pes Buddy, kterého má babička Hannah a který malou Clarity několikrát zachrání, aby pochopil, že teď musí ochraňovat malou Clarity, když už tu není Ethan, který by ho potřeboval.
Osud psa Buddyho a dívky Clarity se několikrát protnou a vždy je to osudové setkání. Ten pocit, že se v životě potkáváte s někým, o kom jste si mysleli, že jste ho už ztratili... No, musím říct, že jsem i u téhle knihy několikrát na veřejnosti plakala.
Psí cesta se mi jako člověku s psím srdcem moc líbila. Je to kniha o psí lásce, která nikdy nekončí a vlastně spíš s každým odchodem a novým příchodem sílí a posiluje. Asi zase po nějaké psí knížce sáhnu a něco mi říká, že to nejspíš bude Psí domov, nejnovější Cameronova kniha.
Právě čtu
Aktuálně v batohu tahám román Všichni sou trapný, který vypráví o osudech jedné party dětí vyrůstající na pražském Žižkově v 80. letech. Právě tu probíhá asanace Žižkova, městská část má dostat novou tvář, a do toho tu zatkli hostinského Erharta a parta děcek od tunelu prudí Žižkováky. Jak asi tohle dopadne... Blížím se ke konci a zatím dobrý. Miluju totiž Žižkov a kromě děcek tu právě tahle městská část hraje hlavní roli. Všechny ty místní názvy, zvuk cinkajících limonád v přepravce, veksláci a fízlové, svérázní učitelé a zvuk projíždějící tramvaje v Koněvce... Jo, zatím je to super.
Jinak se taky věnuju fotografovaní s Annie Leibovitz a mám chuť zalistovat si nějakým komiksem. Ale o tom zase až příště.
0 Comments