Dočteno podle hous.enky (20. týden 2019)
9:00
Jaký byl můj uplynulý týden? Vlastně se nic moc nestalo. Jo, já vím, tak mluvím o většině svých dnů, ale tentokrát je to tak. V pátek odpoledne jsem byla s togaf omrknout zrekonstruované národní muzeum (o tom už jste tu četli) a pak jsme šly na pivo s pár společnými přáteli.
Pár z nich jsem dosud neznala, ale vyklubal se z toho příjemný večer strávený ve společnosti fajn lidí. Jen bych podotkla, že jsme byli v Kozlovně na Tyláku a měla jsem občas pocit, jako bych seděla v McDonaldu. Takové unifikované místo bez jakékoli duše. Ale když jste s přáteli, je vlastně jedno, kde se nacházíte. Jo a před Kozlovnou je fajn stánek s langošemi, kam jsme si s togaf před setkáním odskočily na večeři. Ano, byla to prasárna. Ale tenhle týden jsem měla po dvě večeře zeleninový salát, tak se snad už skóre srovnalo.
Pár z nich jsem dosud neznala, ale vyklubal se z toho příjemný večer strávený ve společnosti fajn lidí. Jen bych podotkla, že jsme byli v Kozlovně na Tyláku a měla jsem občas pocit, jako bych seděla v McDonaldu. Takové unifikované místo bez jakékoli duše. Ale když jste s přáteli, je vlastně jedno, kde se nacházíte. Jo a před Kozlovnou je fajn stánek s langošemi, kam jsme si s togaf před setkáním odskočily na večeři. Ano, byla to prasárna. Ale tenhle týden jsem měla po dvě večeře zeleninový salát, tak se snad už skóre srovnalo.
 |
| Dortík z Erhartovy cukrárny. Kokos a marcipán politý bílou čokoládou. Uááá. Měla jsem co dělat, abych ho zmákla. Ale povedlo se, muhehe. |
V neděli jsem upekla dort (míša řezy v dortové formě, protože v dortové podobě každý dezert chutná mnohem líp) a s M. jsme vyrazili na návštěvu k našim a pak k jeho mamce. Uf. Byla to pěkně náročná neděle a mám pocit, že míšu zas dlouho nemusím. Měla jsem totiž jednu porci hned po obědě u našich a druhou porci u M. mamky. A do tvarohu jsem přidala jen smetanu a dvě lžičky cukru - úplně jsem vynechala máslo, protože nejsem fanynkou máslových dortů, a musím říct, že dort chutnal skvěle. Jen jsem ho samozřejmě nestihla vyfotit... Ale vzhledem k tomu, že neumím moc fotit, to ani nevadí, protože by na fotce vypadal docela průměrně.
 |
| Napůl snědený princeznin dort z Ikey. I zpětně mi přijde fotogeničtější než můj míša. |
Pokud jde o čtení, tak jsem tenhle týden nedočetla žádnou knihu. Ano, jsem stejně v šoku jako vy. Ale možná to bude tím, že jsem si do mobilu nainstalovala hru Stranger things...
Na začátku hry hrajete za šerifa Hoopera a hledáte po městě ztracené děti. Každé z dětí vězí v nějakém dungeonu (hmmmm v lokaci, kterou se musíte probít až nakonec), odkud je musíte osvobodit. Čeká vás spousta chození, pobíhání a střílení ve stylu 80. let a mě hra nadchla.
Navíc není nijak obtížná na ovládání (prostě ťukáte, kam má postava jít, nebo ťukáte na věci/lidi, které chcete prozkoumat). Taky se mi líbilo, že na tu lehčí obtížnost nebyli bossové nijak tuzí a přehnaně jsem u bojů neklela.
Když jsme u klení u her, tak jsem teď zaseklá v jedné kampani v Heroes of Might and Magic III. Hraju stylem, že chci prozkoumat celou mapu, podmanit si všechna království a být fakt silná a až nakonec jdu za finálovým bossem. Teď to vypadá, že ho budu muset jít porazit hned, jak to půjde, protože u mého hradu se objevila parta heroesů, kteří mi dávaj strašně na zadek. No, týden jsem si od hraní Heroese dala pauzu a furt to promýšlím no.
V týdnu jsem tedy většinou četla jen na cestách a podle toho vypadá má čtecí statistika. A přitom čtu tak skvělé knihy!
Dočteno
Nic. Ani jeden kousek. A proto popojedem a mrkneme se na kategorii Právě čtu. Takže:
Právě čtu
Hm tady bych se zas měla malinko uklidnit, protože toho mám rozečteného poměrně dost. Stále oddaluju čtení A monster calls. Proč? No protože angličtina, muhehe. To byl zase nápad... Dál mám rozečtené Tady a teď, což je postapo young adult román, což mi sedí, ale teď to šlo trochu do ústraní. Důvod? Obsidio!
Amie Kaufman, Jay Kristoff: Obidio
Třetí díl série Akta Iluminae začíná naprosto stejně jako jeho předchozí dva bráchové: prvních padesát stran jsem naprosto ztracená v textu i v postavách. Prolínají se tu postavy z dřívějška a já se musím zorientovat. Svým objemem je Obsidio vhodné do křesla a navíc potřebuju aspoň hodinu na začtení se. A to se mi zatím nepovedlo.
Zatím jsem četla dvakrát po půlhodině a za srdce mě to nechytlo. Ale listovala jsem si dopředu a už na straně 130 se objeví SPIRO, tak se o víkendu musím kousnout a aspoň do půlky se dostat. Věřím, že pak už to čtení půjde samo, jako tomu bylo v prvních dvou dílech.
Vasilij Mahaněnko: Karmadontova šachovnice
A mám tu pátý díl Cesty šamana. Och, na něj jsem se tak těšila! Tuhle knihu tahám v kabelce (výhoda paperbacku zabaleného v látkovém obale), takže nejpozději dnes ji dočtu.
Karmadontova šachovnice nabízí to, co jsem našla v předchozích dílech: počítačovou hru, kterou hraje Daniel-Mahan, který se snaží plnit úkoly a zachránit svět Barliony.
Mám ráda Danielovu postavu, takže mu strašně fandím a jsem ráda, že se mu daří plnit úkoly tak dobře. V tomhle díle se mi zatím nejvíc líbil úkol s mlékařem a babičkou (připomněl mi vlky - tuším - ze třetího dílu), ale teď mu dost konkuruje útěk z vězení a setkání s piráty.
Miluju žánr litrpg a Mahaněnko naprosto vystihl podstatu tohoto žánru. Možná spíš souzním s jeho psaním. No v každém případě se do herního světa jeho Barliony moc ráda vracím a potkávám staré známé.
A taky teď přemýšlím, že je to asi jediný pátý díl nějaké série, kterou jsem kdy četla. Samozřejmě kromě Harryho. A už se těším na další díly, které mám FantomPrint vydat. A to jsem ještě nedočetla pětku!
0 Comments