Podzim je tu! A já nemusím do školy...sice v září nemusím do školy asi třináct let, ale co, stále mě to těší. Co mě netěší, jsou davy dětí v ranním autobusu. Naštěstí už jsem se obstojně naučila číst ve stoje, v jedné ruce knihu, v druhé tyč a frčím do práce. O víkendu jsem toho moc nepřečetla, jen pár článků z magazínu Marianne. A dost jsem se u nich rozčilovala, jak může potvrdit nejen hous.enka. Ach jo, ženské lifestylové časopisy zkrátka nejsou pro mě. Ty "novinářky" prostě neumějí psát! Náladu jsem si zpravila v botanické zahradě na výstavě exotického ptactva. Papouškům moc do hovoru nebylo, což chápu, ty davy lidí je musely stresovat. Ale přesto jsem jedno zakřiknuté "ahoj" od loskutáka zaslechla. A papoušci byli krásní. Ale vás jistě spíš zajímá, co jsem četla, tak vzhůru na to!

To jsou oni - fešáci, že?

John Keats: Obrys krásy

A stále mám rozečtené Nikdykde, které se mi líbí stejně jako před lety, jen z něj mám trochu jiný pocit než tenkrát. Přijme mi tak nějak jednodušší, jako by to byla kniha určena pro děti, resp. ona to je kniha pro mládež, ale tenkrát jsem z ní ten pocit neměla. Asi že jsem ta mládež byla...
Hezký zářijový týden plný knih vám za náš blog přeje togaf!