togaf a její knihy (38. týden)
14:21
Uplynulý týden byl bohatý na události a chudý na knihy. Ale tak už to bývá, když courám po výstavách, kinech a hospodách, není čas na čtení. Skoro by mě to mrzelo, ale všechna navštívená místa stála za každou nepřečtenou stránku. Takže vás hned v úvodu varuji, tento článek nebude tak docela o togaf a jejích knihách. Spíše o togaf a její knize. Mohu vám ale prozradit, že ta moje jediná přečtená kniha minulého týdne byla výborná. Kvalita je důležitější než kvantita!
A kde jsem se courala místo čtení?
První zdržení od knih bylo divadelní představení. Divadlo Aqualung se pustilo do ztvárnění Pratchettovy Maškarády. Bohužel tuto hru před lety výborně nastudovalo Divadlo v Dlouhé a Aqualung se jim nevyrovnal. Střihy mezi jednotlivými scénami byly příliš násilné a časté. Naopak obsazení bylo výborné. Když se na scéně objevila Stařenka Oggová, postava, která má být kulatá s obličejem jako seschlé jablko, hraná sexy čtyřicetiletou blondýnou, měla jsem obavy. Zbytečné. Stařenka Oggová byla jedna z nejlépe obsazených postav. Tou úplně nejlepší byla postava uměleckého ředitele Sardelliho, kterého hraje fenomenální Václav Rašilov. Pokud jste fanoušky Zeměplochy, tak se vám Maškaráda bude líbit. Pokud jste "pouze" fanoušky divadla, nezaručuji nadšení.
Další zastávkou byl Tančící dům a jeho výstava Retro biják. Výstava kostýmů z českých kultovních filmů byla fajn. Nicméně, jak už bývá v Tančícím domě zvykem, jde o výstavu pro širokou veřejnost, nečekejte inovativní nápady nebo neotřelé umělecké počiny. Prostě si prohlédnete oblečení a dekorace z filmů, jako jsou Starci na chmelu, Arabela nebo Tajemný hrad v Karpatech. Já si jako bonus orazítkovala ruku (!) razítkem z Ostře sledovaných vlaků (sama, ač pan hlídač měl tendence povídat si a pomáhat). A doplnila jsem svoji sbírku hrnků.
Druhá výstava, která stejně jako ta v Tančícím domě brzy končí, byla v Muzeu Kampa. Konkrétně šlo o výstavu fotografií nazvanou Cecil Beaton, fotograf královen. Fotografa (nejen) britské královské rodiny znám ze seriálu The Crown. Takový já jsem znalec umění. Přistupovala jsem k jeho fotografiím pod dojmy seriálové princezny Margaret - fotí až příliš dokonale. Všichni jsou královsky vznešení, načinčaní, upravení...neživí. A ona měla seriálová Margaret pravdu. Pro návštěvníky výstavy je to ovšem dobře, na Beatonovy fotografie se kouká krásně, jak moc zachycují reálný život, je ovšem otázka jiná.
V sobotu jsem si brousila zuby na food festival v Říčanech. Nakonec jsem se na něj dostala, ale bohužel kocovina po dvou pivech (já vím, divný...) mi nedovolila ochutnat největší lákadlo festivalu - hmyzí speciality. Tak jsem si dala svoje milované krevety v tempuře, závitky a miniburger. Zapila to kávou a pelášila zpět do Prahy.
Hlavním bodem minulého týdne byla projekce kina Aero Rocky horor picture show. Spolu s hous.enkou jsme na tuto událost čekaly několik let. Už jsme projekci živého vysílání v Aeru zažily a zamilovaly se do ní. I tentokrát to bylo naprosto úchvatné. Měly jsme díky mé blogové kolegyni skvělá místa a já tak byla pod palbou vody, tamponů a konfet (ehm, zní to divně, ale když si přečtete, o co v Rocky horor picture show jde, tak pochopíte moje nadšení). Bylo to úžasné, a pokud bude nějaká další projekce, rozhodně přijdu v kostýmu!
Spolu s projekcí Rocky horor picture show proběhl i 16. sraz uživatelů knižní databáze CBDB.cz. Přišla spousta lidí, nováčků i starých známých a jako obvykle jsme se výborně bavili. Miluju atmosféru, kdy víte, že okolo vás jsou všichni zapálení čtenáři a zároveň si s nimi může popovídat úplně o všem. Tentokrát jsme měli štěstí na číšníka, který kromě sexy vousu byl i čtenář.
Asi pochopíte, že většinu neděle jsem strávila v posteli. Únavu podpořilo i počasí, které ke spánku
přímo vybízelo. Takže jsem přečetla akorát Nový prostor (výborné články o slow fashion) a týdeník Respekt. Naštěstí jsem během pondělního rána dočetla i slovenskou knížku, kterou tu před časem chválila hous.enka, jinak by byl tento článek knihuprostý!
Daniela Kapitáňová: Vražda v Slopákově
Anotace z cbdb: Slopákov je nenápadné, zastrčené slovenské městečko, a přece se v něm
sejdou nejbystřejší mozky světové detektivní literatury. Nechybí slečna
Marplová, věčně pletoucí něco růžového, Sherlock Holmes, komisař
Maigret, poručík Colombo, Mulder a Scullyová, Hercule Poirot, major
Zeman či Dempsey a Makepeaceová. Zavede je sem záhadami obestřený případ
vraždy významného slovenského spisovatele Pravdy. Kdo je vrahem? Co
znamená symbol, který oběť nakreslila před smrtí? Kdo byla záhadná
postava zahlédnutá v době činu? Prostředí, kde se nacházejí, se zdá
příliš obyčejné, a přece každý z geniálních mozků má to svoje řešení.
Kdo z nich případ rozluští a nepřijde tak o slávu a renomé?
Hravá detektivka s dvanácti slavnými detektivy, resp. detektivními
dvojicemi. V malé slovenské vesničce se stane vražda a každá kapitola je
věnována jednomu detektivu a jeho řešení. Autorka umí výborně vykreslit
charakter slavných detektivů popř. i literární styl, jakým jsou jejich
příběhy psány. Všechna řešení jsou možná, ale kdo má pravdu? Kapitáňová
se vypůjčeným literárním postavám nevysmívá, ale trochu si z jejich stylu
dělá legraci. Kromě vraždy je tu ještě jedna tajemná záhada, kdo je Ten
muž, starosta Slopákova? Proč ho vůdce pátracího týmu nenechá mluvit?
Opravdu originální nápad na detektivku - několik podezřelých a dvanáct
variací na pravdu.
Tak zase za týden!
Tak zase za týden!
0 Comments