Dočteno podle hous.enky (35. týden)
8:00
Tenhle týden by se mohlo zdát, že jsou na blogu trochu zmatky. Kde je moje páteční Dočteno? A proč nebylo publikováno včas? V dnešním článku najdete vysvětlení.
Nebyla jsem totiž v pátek online. Ani v sobotu a v neděli. Zjistila jsem, že náš domácí počítač si zřejmě na poslední chvíli dal voraz a vyhlásil si prázdniny. A tak jsem se ke psaní článku dostala až v pondělí. Ale protože pondělí patří na tomhle blogu od jaktěživa togaf, naplánovala jsem svůj článek až na úterý. Jo, je to tak prosté, až mě to samotnou překvapuje.
Uplynulý týden se u mě nesl ve znamení čtení. Takové týdny já mám ráda. A že jsem na čtení měla dostatek času! Dodržovala jsem totiž klid na lůžku a při něm se dá jediné: číst. A já četla... A protože těch knih je fakt hodně, rozhodla jsem se tenhle článek zasvětit jen knihám dočteným.
A co že jsem to četla? Inu pojďme se na to podívat.
Kateřina Šedá, Aleš Palán: Brnox
Anotace z cbdb: Děti v Brnoxu se bojí much. Mladý klavírista Radek Bagar vyhrál několik mezinárodních soutěží. Bezdomovci v parku u Alberta navrhují rozdělení laviček: na některých by oni spali, na jiných by se provozovaly sexuální služby. Jeden z mála způsobů, jak se z vyloučené lokality dostat, je vstup ke svědkům Jehovovým. Mule straší v mnoha barácích v Brnoxu. Obyvatelé ubytovny Pohoda, která je nejlevnější v Brně, si pochvalují vstřícný přístup majitele. Pokud nemají peníze na svačinu, nepošlou rodiče své děti raději do školy. V ulicích Brnoxu roste řada léčivých rostlin. Čínský zemědělec si na nevyužívaném pozemku zřídil pole, kde pěstuje zeleninu. Podle deratizátora je výskyt štěnic v Brnoxu vzhledem k jiným brněnským čtvrtím zcela průměrný. Také černý odběr plynu nevykazuje zvýšená čísla. V rodinách se zde vaří řada romských specialit, romská restaurace však chybí. Při hraní fotbalu na ulici je třeba mít se na pozoru před projíždějícími auty.
Průvodce brněnským Bronxem (Brnoxem) mi přišel fajn. Nemyslím si, že by z tohohle místo Kateřina Šedá dělala chráněnou rezervaci á la indiáni v Americe. Spíš to vnímám jako místo, kam se asi obvykle při výletě do Brna nepodíváte. Autorka se tu věnuje jak historii tohoto místa (to spíš jen nastiňuje, což je možná trochu škoda), tak zejména popisuje současný život v Cejlu. A že to tu očividně žije... Nežijí tu jen Romové, ale chudí a ze společnosti vyřazení lidé obecně.
Líbilo se mi rozdělení do jednotlivých tras, kdy poznáváme sociokulturní prvky tohohle místa. Nejvíc se mi líbila asi ta část o stravování, protože je fakt dost paradoxní, že se místní víc nepřizpůsoběj okolí a neotevřou nějakou restauraci/kavárnu, aby na Cejl zamířili i obyčejný Brňáci.
Za zmínku určitě stojí grafické pojetí knihy, protože s tím si grafici fakt vyhráli.
Líbilo se mi rozdělení do jednotlivých tras, kdy poznáváme sociokulturní prvky tohohle místa. Nejvíc se mi líbila asi ta část o stravování, protože je fakt dost paradoxní, že se místní víc nepřizpůsoběj okolí a neotevřou nějakou restauraci/kavárnu, aby na Cejl zamířili i obyčejný Brňáci.
Za zmínku určitě stojí grafické pojetí knihy, protože s tím si grafici fakt vyhráli.
Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi
Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Mrtví kráčí po zemi.
Dokáže novodobý kovboj přežít v postapokalyptickém světě? Dokáže najít Stephena Kinga? A co je sakra to obludné monstrum, které si to po nocích štráduje městem? Kovbojův život začal, když většina populace na zemi zemřela. A pak se z hrobů vrátila. Myslel si, že samota je recept na to, jak přežít ve světě, kde i život jenom přežívá. Mýlil se a do cesty mu vstoupila dívka.
Dokáže novodobý kovboj přežít v postapokalyptickém světě? Dokáže najít Stephena Kinga? A co je sakra to obludné monstrum, které si to po nocích štráduje městem? Kovbojův život začal, když většina populace na zemi zemřela. A pak se z hrobů vrátila. Myslel si, že samota je recept na to, jak přežít ve světě, kde i život jenom přežívá. Mýlil se a do cesty mu vstoupila dívka.
Hned na prvních stránkách mě zaujala atmosféra postapo světa plného zombíků, kterým svou pistolí vládne Kovboj, chlapík, co se protlouká napříč USA, aby se setkal se Stephnem Kingem. Říkáte si, proč se s nim chce sejít? No a je to vlastně důležitý? Na svých toulkách narazí tenhle osamělej chlápek na maličkou Em, který to dává zpočátku pěkně sežrat. Ale pak si na sebe zvyknou a popis jejich společný cesty tvoří vrchol téhle knihy. Akce stíhá akci, spousta hlášek a narážek na pop kulturu. To já můžu. Knížku ale rozsekal závěr - pro mě spíš v tom negativním smyslu slova. Čekala jsem něco víc, nevím. A pak taky nerozumím předposlední a poslední scéně s Em... Nemám ráda otevřené konce. Ne tímhle způsobem.
Ursula Poznanski: Slepí ptáci
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Beatrice Kasparyová.
Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence?
Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný?
Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…
Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence?
Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný?
Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…
Tentokrát se Beatrice Kasparyová zamotá do osidel facebookové skupiny věnované poezii. Potud je vše oukej a jako námět zajímavý. Jakmile se do toho ale zaplete válka, trochu mě to zklamalo - hlavně proto, že najednou přibyde spousta postav. Uf. Ale když se pak rozkoukáte, tak už to zase jde. Finále je velkolepý a přihazuju za něj jednu hvězdu. Naopak jednu hvězdu strhávám za příšerný překlad. Hrozně přeložené mi přišly nejen některé věty/slova, ale zejména ty básně, které postovaly jednotlivé postavy na Facebook. Hnus, hnus, hnus. Pak už jsem básně nečetla a nesnažila se je pochopit a vůbec nic se nestalo. Předchozí román mi sedl líp a teď hned se pouštím do třetího pokračování.
Ursula Poznanski: Hlasy
Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Beatrice Kasparyová.
Lidé, kteří si divoce mumlají sami pro sebe. Kteří se odhalují, slyší hlasy.
Psychiatrické oddělení salcburské Kliniky-Sever se specializuje na mimořádně těžké případy.
Když je jeden z lékařů nalezen zavražděný v ošetřovně, musí se vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová pokusit vymámit informace z pacientů. Z traumatizovaných duší, které žijí ve své vlastním světě. A nehrají podle pravidel…
Lidé, kteří si divoce mumlají sami pro sebe. Kteří se odhalují, slyší hlasy.
Psychiatrické oddělení salcburské Kliniky-Sever se specializuje na mimořádně těžké případy.
Když je jeden z lékařů nalezen zavražděný v ošetřovně, musí se vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová pokusit vymámit informace z pacientů. Z traumatizovaných duší, které žijí ve své vlastním světě. A nehrají podle pravidel…
Tímhle dílem si to u mě Ursula Poznanski zase vylepšila. Zatímco Slepí ptáci mě tak nechytli, Hlasy a prostředí psychiatrické léčebny, kde dochází k podivným vraždám, mi sedly perfektně. Jasně, autorka píše svoje romány z téhle série podle jednoho modelu, kdy na začátku je úplná tma, pak to jde jedním směrem, nakonec se ukáží nové informace a ústřední vyšetřovatelka se ocitá ve smrtelném nebezpečí a nakonec tadááá! Happy end. Ale já to mám přesně takhle ráda a Bee (Beatrice) vždycky držím palce. Nejen při vyšetřování, ale i s jejím milostným a rodinným životem. A toho tady bylo tentokrát opravdu hodně.
Ursula Poznanski, Arno Strobel: Cizinec
Anotace z cbdb: V Joannině domě náhle stojí cizinec. Tvrdí, že je její životní partner. Ale ona ho dosud nikdy neviděla. Erik se večer vrací domů ke své Joanně. Ale ona ho nepoznává. Myslí si, že se k ní ten cizí muž vloupal. V době nejsou žádné jeho věci.
Žena. Muž. Čím víc se pokoušejí situaci pochopit, tím je zamotanější.
Někdo tu hraje děsivou hru. Hru, která se brzy projeví jako smrtelně nebezpečná pro oba…
Žena. Muž. Čím víc se pokoušejí situaci pochopit, tím je zamotanější.
Někdo tu hraje děsivou hru. Hru, která se brzy projeví jako smrtelně nebezpečná pro oba…
Mám ráda styl psaní Ursuly Poznanski. Sedí mi její série o Beatrice Kasparyové, baví mě i její klasické romány mimo tuhle sérii. Cizinec je jiný. Ač je to thriller, hybnou silou tu není zvrácená lidská mysl (i když svým způsobem ano), ale celé se to snaží být společenským románem. Ale není. A konec je tak mizerný... Kdyby to bývalo zaměřeno trochu jiným směrem, sedělo by mi to mnohem líp.
První půlka je skvělá a vy tápete, co se to tu sakra děje. Jenže pak ti dva začnou pátrat kolem sebe a já se nestačila divit! Jako fakt je to nenapadlo dřív? Průměrný thriller s podprůměrně absurdním motivem. Nakonec docela nuda no.
První půlka je skvělá a vy tápete, co se to tu sakra děje. Jenže pak ti dva začnou pátrat kolem sebe a já se nestačila divit! Jako fakt je to nenapadlo dřív? Průměrný thriller s podprůměrně absurdním motivem. Nakonec docela nuda no.
Danny Laferriére: Vůně kávy
Anotace z cbdb: Jeden z nejvýznamnějších kanadských spisovatelů Dany Laferriere napsal útlou knihu vzpomínek na jednu etapu svého raného dětství, jež bylo navzdory tehdejší kruté haitské diktatuře a všeobecně panujícímu strachu idylické. Malý chlapec žije u babičky, které se říká Da, pod bdělým, ale vroucím dohledem tetiček. Stačí malá horečka a hoch se musí na nějakou dobu vzdát her s kamarády. A tak tráví čas na dřevěné terase spolu s Da, která se pohupuje v křesle a pro sousedy a kolemjdoucí má kdykoliv připravený šálek kávy. Její vnuk zatím pozoruje mravence mezi prkny podlahy, sleduje kapky deště dopadající na zem, dívá se a poslouchá, o čem mluví dospělí, poslouchá, a přitom vdechuje vůni života a kávy. Vůně kávy je uhrančivá kronika dětství, příběh cesty do časů, kdy je všechno křehké a okouzlující.
Tak tahle knížka mě okouzlila. Mám strašně ráda, když autoři píší o svém dětství. A Danny Laferriére tuhle knihu přesně tak pojal: píše o době, kdy žil u své babičky na Haiti. Píše o babičce Da, o své rodině, o kamarádech, o své první lásce ve žlutých šatech. A do toho všeho se mísí vůně zralého manga a čerstvě uvařené kávy. Při čtení jsem měla dojem, jako bych sledovala impresionistický obraz, kdy mě malíř po plátně a po jednotlivých částech mi vypráví, co to vlastně vidím. Určitě za to mohlo pojetí celé knihy, protože jednotlivé příběhy se odehrávají v krátkých kapitolách, které jsou ještě rozčleněny na kratší zhruba dvouodstavcové kapitolky.
Za mě je tohle asi nejvíc letní knížka, kterou jsem letos četla. Moc příjemné překvapení.
Gerard Way, Gabriel Bá: Dallas
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Umbrella Academy.
Poté, co zlikvidovali hrozbu ze svých vlastních řad a zabránili konci světa, přichází čas vyrovnat se s tragédiemi. Nikdo na tom není nejlépe a do toho se světem valí nevysvětlitelná série masakrů spáchaná zabijáky v legračních maskách. Všechno to vede k jejich vrcholné akci – atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho!
Poté, co zlikvidovali hrozbu ze svých vlastních řad a zabránili konci světa, přichází čas vyrovnat se s tragédiemi. Nikdo na tom není nejlépe a do toho se světem valí nevysvětlitelná série masakrů spáchaná zabijáky v legračních maskách. Všechno to vede k jejich vrcholné akci – atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho!
První díl téhle série, které se jmenoval Apokalyptická suita, se mi strašně líbil. Bylo to jak zjevení: superhrdinové, kteří jsou dysfunkční rodinou. Takoví trochu jiní Xmeni. Jenže druhý díl je tak nabitý akcí, vedlejšími dějovými linkami a ohromným množstvím postav, že jsem se neustále ztrácela v tom, kdo je kdo. A to je prostě v komiksovém světě špatně.
Celá ta věc s atentátem na JFK nebyla vůbec špatná, ale zase: bylo to tak propletené a komplikované, že jsem nakonec ani nepochopila, jestli tedy atentát proběhl, anebo ne, a zda to bylo dobře, anebo ne.
Uf. Zkusím rozhodně další díl, protože mi sedí kresba a spousta nápadů je hodně neotřelých. Ale jestli i třetí kniha bude stejně zmatená, zlomím nad tím hůl.
0 Comments