I sám autor na začátku knihy žádá své čtenáře, aby nevyzrazovali pointu románu. Budu se tedy jeho přáním řídit. Kromě zápletky se ztraceným a nalezeným děvčetem, je pro děj důležitý i neortodoxní psychiatr, mladá dědička a chudá dívka toužící po pomstě. Všechny postavy trápí pocit viny a smutek ze ztráty někoho blízkého. Jejich osudy se postupně propojují ve velmi čtivém příběhu. A ač je téma podle anotace velmi emotivní, Musso není citový vyděrač a netlačí na emoční pilu. Dojetí se sice dostavuje, ale potoky slz mě minuly. Rozuzlení je opravdu netradiční, ale nenásilné a nerozčílilo mě, jak se občas v rádobyšokujících koncích stává (viz např. Černé lekníny). Co mi ale opravdu na knize vadilo, byl hrozný překlad a ediční práce. Některé anglické výrazy z americké angličtiny nebyly přeloženy do češtiny a já opravdu netuším proč. Proč postavy chodily do coffee shopu, přičemž šly na kávu na Manhattanu, a ne na brko v Amsterodamu... nebo proč jedly v dinneru, a ne v restauraci, či proč si tam nedaly palačinky, ale pancakes, proč nejezdily taxíky popř. žlutými taxíky, ale yellow cab...netuším, ale při četbě mě to rušilo.

Praštěné informace, o jejichž věrohodnosti se můžete hádat. Třeba v hospodě u piva. Tak např. opravdu se kočky naučily předením manipulovat lidmi? Některé informace jsou reálná fakta a pobaví svojí zastaralostí (viktoriánská rada mladým ženám, aby si ve vlaku před vjetím do tunelu vložily do úst špendlík - jako ochranu před líbáním) a některá fakta jsou prostě jen fakta, která nejsou ve všeobecném povědomí (Bagdád znamená v perštině boží dar). Zábavný mix postřehů přečtete za chvíli, ale témat k dalším diskuzím získáte nepřeberně (vědecký fakt: potetované ženy mají dvakrát více nápadníků než ženy nepotetované!).

Odpovědi na otázky z anotace jsou obsahem knihy. Stručně a srozumitelně se vám tak dostane vysvětlení, jak je možné, že triko stojí tři stovky. A proč to není zas až tak úžasné. Veronika není ve svých názorech na udržitelnou módu a ekologii militantní, píše pouze fakta, která má náležitě podložena a opoznámkována. Její esej o módě je jako povídat si s kamarádkou u kafe, jejím argumentům rozumíte, její přístup k nakupování je sympatický. Okrajově se zmiňuje i o současných trendech minimalismu a capsule wardrobe, ale spíše vás navede, kde si sehnat více informací. Jedinou vadou na kráse téhle útlé knížečky je nespisovná čeština, kterou Veronika používá. Sice to posiluje dojem klábosení s kamarádkou v kavárně, ale na druhou stranu to snižuje odbornost a vážnost tématu.

A na závěr si přečtěte ukázky z lidové poezie, které jsme ukořistily v Olomouci: