Dočteno podle hous.enky (37. - 38. týden)
8:00
V neděli brzy ráno začal podzim. Pocitově ale začal podzim o několik desítek hodin dřív. V pátek v půl osmé večer přišla první vichřice a s deštěm. A nám umřela Ejmy. Letos prožívám nejhnusnější podzim za několik uplynulých let.
Ale začnu popořádku. Před čtrnácti dny - uf, je to už tak dlouho? - jsme s togaf byly v Olomouci. Byly to skvělé dva dny a já se do tohohle města ráda vracím. Mám ho spojené s babím létem a s takovým rozloučením s prázdninami/přivítáním podzimu.
Chtěla jsem o našem výletě napsal speciální článek, ale zatím nevím, jestli se k tomu dostanu. Zjišťuju, že moje paměť začíná být poněkud děravá. Ale máme pro vás spoustu tipů na kavárny/restaurace/sušírny, o které bych vás nechtěla ochudit. Uvidíme, možná v průběhu týdne se ještě do téhle hanácké metropole vrátíme.
Minulý týden jsme s M. byli na dovolené: v horách. Rádi se vracíme do Krkonoš, kam jsme zajeli i letos, a tentokrát jsme se pak ještě přemístili do Krušných hor na Boží Dar. Takhle v září už je na horách většinou hodně mrtvo a o Božím Daru to platí dvojnásob. Po sedmé večer je v provozu jediná hospůdka, jinak celé město ztichne. Zvláštní pocit.
 |
| Lanovka na harrachovskou Čertovu horu. Strašně se bojím výšek, ale tyhle lanovky zbožňuju. |
Po dovolené jsme v Praze vyzvedli Ejmy a jeli domů. A druhý den byl konec. Rakovina nadledvinek v pokročilém stádiu, selhání ledvin a těžká cukrovka. Strašný pátek, hrozný víkend a mám pocit, že to nebude lepší. Samozřejmě logicky vím, že čas to všechno zahladí, ale zatím nic zahlazovat nechci. Chci si pamatovat všechno - zážitky s Ejmy, vůni její mokrý srsti i její štěkot před televizí, když na obrazovce utíkali koně. Achjo.
Abych z toho nezmagořila, byla jsem v sobotu na říčanském Street food festu a večer jsme s togaf a našimi chlapci šli na Rocky horror picture show. Bylo to skvělé rozptýlení. Mrzelo mě, že jsem nešla na CBDB sraz, ale nešlo to. Navíc to vypadá, že tenhle sraz se opravdu vydařil. Příště už ale dorazím.
No a tak jsem nečetla. Ani na akční dovolené, kde jsme chodili po horách, ani pak. Ani dnes ve vlaku, protože ráno měly vlaky zpoždění, a tak byly plné školáků a já stála v chumlu u dveří a celých dvacet pět minut jsem přenášela váhu z nohy na nohu. Jsou rána, která prostě nestojí za nic.
Dočteno
Tentokrát je tu za uplynulé dva týdny jen jedna jediná kniha. Nečtu teď špatné knihy, ale neumím se začíst. Nebo možná nemám chuť trávit čas v knižním světě. V každém případě:
Vasilij Mahaněnko: Kartosský gambit
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Cesta šamana.
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Odsouzený hacker Mahan se po odpracování první části svého trestu v barlionských dolech dostává do hlavního herního světa a konečně může se svou postavou šamana plnit úkoly v naději, že vydělá dost virtuálních peněz na své velmi reálné propuštění. S nepopulární třídou postavy i povoláním klenotníka jsou ale nové začátky těžší, než se zdají. Zdánlivě nezajímavá zapadlá vesnička ukrývá podezřele silná monstra i další indicie k sestavení legendární Karmadontovy šachovnice. A zatímco se velké hráčské frakce pokouší urvat co nejvíc prestiže a vzácných předmětů, Mahan zjišťuje, že se celý herní svět Barliony mění od základů: dlouho udržovaná rovnováha „dobrého“ a „temného“ císařství se hroutí, na scénu nastupují nové scénáře i herní mechanismy a NPC se nechovají jako pouhá NPC. Zdá se, že Korporace na své hráče chystá něco velkého…
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Odsouzený hacker Mahan se po odpracování první části svého trestu v barlionských dolech dostává do hlavního herního světa a konečně může se svou postavou šamana plnit úkoly v naději, že vydělá dost virtuálních peněz na své velmi reálné propuštění. S nepopulární třídou postavy i povoláním klenotníka jsou ale nové začátky těžší, než se zdají. Zdánlivě nezajímavá zapadlá vesnička ukrývá podezřele silná monstra i další indicie k sestavení legendární Karmadontovy šachovnice. A zatímco se velké hráčské frakce pokouší urvat co nejvíc prestiže a vzácných předmětů, Mahan zjišťuje, že se celý herní svět Barliony mění od základů: dlouho udržovaná rovnováha „dobrého“ a „temného“ císařství se hroutí, na scénu nastupují nové scénáře i herní mechanismy a NPC se nechovají jako pouhá NPC. Zdá se, že Korporace na své hráče chystá něco velkého…
Aktuálně jsou rozvydávané (fuj, hnusné slovo) dvě - potažmo tři - litRPG série. První z nich je Jiný svět, který vychází ve Fragmentu a který má podle mě dost šancí, že osloví mladé čtenáře, a druhou sérií je Cesta šamana ve Fantom Printu.
Mě osobně baví víc právě ta druhá zmíněná, protože mi přijde kompaktnější, logičtější a má víc propracovaný herní svět. A navíc je tu skvělá postava šamana Mahana, který se probíjí virtuálním světem s vidinou toho, aby mu co nejdřív skončil uložený trest. Tentokrát musí v rámci úkolu rozlousknout, kdo stojí za terorem v městečku Beatwick, kam je Mahan přiřazen.
Mahan je klaďas a vy mu od začátku držíte palce. Jasně, většinu bojů vyhraje a úkoly rozlouskne, ale ani tak se s ním osud nemazlí. Je to taková pohádka na dobrou noc pro dospělé a já jsem si čtení strašně užívala.
Baví mě plnění jednotlivých úkolů i interakce s ostatními postavami. Super, super. Chybí tu romantizující dějová linka, což mi naprosto vyhovuje. Bohužel tu zřejmě chybí i pořádnější korektor, protože redakční práce je odbitá a narazit v knize na věty typu "vysel mu z tlamy jazyk" je pekelný zážitek. I tak tuhle sérii ale miluju a těším se na třetí díl.
Právě čtu
Mám rozečtených několik knih. Kromě Artemis, ke které se plánuji vrátit, až zas nebudu mít co číst (muhehe), mám v telefonu první díl série Labyrint. Ve fyzické podobě čtu druhý díl Jiného světa a rozečetla jsem si ještě tuhle knihu:
Michel Faber: Neskonalá, příběh jedné lásky
Anotace z cbdb: Michel Faber je bytostný prozaik, básním se věnoval jen okrajově a sám vtipkoval, že tímhle tempem bude mít dost materiálu na první sbírku někdy ve svých devadesáti letech. Pak ale po dvaceti letech manželství Faberova žena Eva onemocněla nevyléčitelnou rakovinou kostní dřeně (mnohočetným myelomem, abychom byli přesní) a Faber se vrátil ke své původní profesi, totiž ošetřovatelství. A právě v pokoji londýnské nemocnice, kde Eva strávila poslední měsíce svého života, vznikly první básně z předkládaného cyklu (je jich nakonec něco přes 70, na cca 140 tiskových stranách.) Tematicky se básně omezují na průběh nemoci, Evinu smrt a Faberův žal. Je to poezie nekompromisně upřímná, emocionálně intenzivní, místy protkaná šibeničním humorem. Drtivá většina básní je psaná volným veršem a rýmovaná sporadicky, což je paradoxně její výhoda: je mnohem přístupnější, než poezie obvykle bývá, a účinek je bezprostřednější. V těchto básních, jež ocenily i takové těžké literární váhy jako Ian McEwan, přišel Michel Faber na něco obecně sdělného: co to znamená najít životní lásku a pak ji takhle krutým způsobem ztratit. Dal hlas lidem, kteří o rakovině kvůli přetrvávajícímu tabu neumí mluvit, nemocným, kteří si své pocity nechávají pro sebe.
Čas od času mám chuť na poezii. A letos jsem si při dnech Marianne vybrala tuhle knihu. Četla jsem na ni skvělou recenzi a chtěla jsem mít knihu doma. To jsem ještě netušila, jak blízko smrti se ocitnu. A tak teď trávím čas s Neskonalou. Zatím mám za sebou jen předmluvu. Do básní samotných se chci pustit v průběhu tohohle týdne. Určitě vám pak o téhle sbírce napíšu něco víc.
0 Comments