Uvařím si voňavý čaj do oblíbeného hrnečku, který položím na stylové prostírání. Vezmu do ruky plnicí pero, odšroubuji víčko a bohémským, ale čitelným a překvapivě oku lahodícím rukopisem si napíšu pár poznámek o právě čtené knize. Když mi dojdou nápady, podívám se z okna, na právě kvetoucí třešeň nebo zamyšleně podrbu kočku, předoucí mi na klíně. Pak svojí pěstěnou rukou s decentní manikúrou zvednu oblíbený hrneček, upiju voňavý čaj a dopíši recenzi. No a přesně takhle moje psaní neprobíhá. 

Realita je taková, že během pauzy na oběd odsunu pracovní papíry, napiju se vody z nějakého nerozbitného hrnku (za pět let v práci jsem rozbila tři hrnky, pak jsem přešla na nerezový hrnek) a rychle naťukám text ke knihám.

Bohužel si nepíšu ke knihám poznámky, spoléhám jen na svoji paměť. Takže po dočtení knihy se snažím co nejdříve dostat k počítači a psát. Rukou už píšu jen nákupní seznamy a dopisy pro kamarádku. Případně ještě pohledy z dovolené. A bez výjimky se za svůj rukopis stydím. Je neuspořádaný, nevzhledný a jistým neroztomilým způsobem dětský. Naopak na počítačové klávesnici píšu poměrně rychle. Navíc mě uspokojuje vidět přehledně text ve chvíli, kdy ho dopíšu a nerozptyluje mě můj ohavný rukopis. Navíc je to bez škrtání a přepisování tak pěkně úhledné.

Romantické představy prostě musely ustoupit praktickému modernímu trendu. Ale plnicí pero vlastním! Je naplněné zeleným inkoustem a je krásné. Použiji ho tak jednou za měsíc právě k napsání dopisu. A pokaždé si umažu prsty od inkoustu a vždycky v dopisu škrtám. Nejsem už zkrátka zvyklá promýšlet si osnovu textu a vlastně ani osnovu věty! Protože na počítači se lze kdykoli kamkoli do textu vrátit a přepisovat, dopisovat a opravovat. 

Ty tam jsou promyšlené školní slohové práce s osnovou v záhlaví textu. I když mě to samotnou mrzí a ta ideální představa psaní na mě vykukuje zpoza rohu pokaždé, když začnu psát, nejsem schopna ji plnit. Vždyť si nezvládnu psát ani heslovité poznámky ke čtené knize! Kolik jen skvělých myšlenek a vtipných slovních obratů jsem zapomněla jen proto, že se mi v metru nechtěla hledat propiska a papír! 

K tomuto tématu mě přivedl hous.enčin článek z minulého týdne. Obě máme k psaní odlišný přístup, ale obě nás toto téma moc bavilo. Snad jste se bavili i vy.