Dočteno podle hous.enky (25. týden)

10:00

Včera oficiálně dorazilo léto. Teda ono se tu poflakovalo už pár týdnů (měsíců), ale včera dostalo oficiální povolení k pobytu. Odteď bude divný každý, kdo nebude nosit šortky, jíst zmrzlinu a číst nějakou oddychovou knihu. Léto je zkrátka tady a dnes je tu s ním i moje páteční shrnutí uplynulého týdne.

Tenhle týden byl u mě ve znamení čtení. Nějak v poslední době nemám moc náladu na nic jinýho, tak jen čtu a čtu. Škoda, že nemám náladu běhat, protože to už bych měla krásně vytvarovaná stehna. Ale je to, jak to je.

I tenhle týden jsem byla v kavárně, ze které jsem pořídila fotku kafe a zákusku. Moc nevím, co z běžného života fotit, a moc ráda koukám na fotky jídla. Hlavně na fotky dortů a kafe. Takže tady je:

Opět jde o kavárnu Lucerna a asi se z ní pomalu stává moje (naše) nejoblíbenější místo v centru Prahy. Kafe i dorty mají výborné a i v horkých dnech je v interiéru kavárny příjemně chladno. Obsluhoval nás stejný číšník, co minule, dělal stejné chyby jako minule... Jo, připadáme si tam skoro jako doma.

Po kávě jsme šly omrknout knihkupectví. Levné knihy tentokrát úplně nezabodovaly, ale zato jsem se chytila v Academii, kde jsem doplnila svou rozsáhlou sbírkou komiksů. Věřím, že jednou se má sbírka komiksů stane předmětem dědických sporů, muhehe. Zatím jen pilně sbírám.

Aloise Nebela mám spojenýho s bráchou, protože mi jednou k Vánocům daroval soubor všech tří dílů A. Nebela, takže jsem si doplnila sbírku o tyhle povídky. Drama je od Rainy Telgemeirové, od které jsem před pár lety četla Úsměv. Není to nic mimořádného, ale není to špatné. Taková komiksová Lenka Lanczová. A Hitlerovy fúrie vyprávějí o německých ženách, které se aktivně účastnily holocaustu. Tahle knížka mě zaujala už u nás v knihovně a ač to bude asi čtení na dýl, tak se na to hodně těším. Ano, chvíli jsem váhala, ale čtení o postavení žen v různých dobách a režimech mě stále baví.

Včera jste na blogu mohli najít můj článek O psaní...nanečisto, ke kterému jsem přidala opravdu hodně ošklivé fotky. Nějak jsem zapomněla fotky nafotit doma a výsledek je opravdu velmi rozpačitý. Ani to sem nebudu znovu dávat.

No a to je tak zhruba všechno, víc mě nenapadá.

Dočteno

Tomáš Zářecký: 15 minus

Anotace z cbdb: Bojuj, nebo zemři !
15mínus je zdánlivě nevinná televizní show. Skupina odvážlivců se snaží dostat skrz neznámé území na smluvené místo, kde na ně čeká odměna 60 milionů eur. Situaci ale komplikují dvě pravidla. Podle prvního se peníze rozdělí rovným dílem mezi všechny v cíli. Podle druhého soutěžící během hry nepodléhají žádným zákonům. Mají absolutní svobodu konání... Když se tyhle věci spojí dohromady, vznikne smrtící koktejl. Don přichází do soutěže s mladistvou naivitou. Záhy však pozná, že se musí mít ve střehu nejen před nebezpečnou krajinou, ale hlavně před ostatními soutěžícími. V atmosféře všudypřítomného strachu, kdy smrt hrozí odkudkoliv a kdykoliv, nemůže věřit nikomu. Brzy pochopí, že se v Patnáct mínus nehraje o peníze, ale o to, kdo koho dřív zabije. Jestli se chce vrátit domů živý, musí v sobě objevit zvíře...

Miluju tyhle extrémní hry o přežití, kde jde každému o život. Začalo to Hunger Games a pokračovalo to přes Poslední, Dlouhý pochod, Urban Games až k 15 minus. Každá ta kniha sází na něco trochu jiného a pro mě asi zůstává nepřekonané Urban Games, které byly opravdu drsné, ale zároveň měli atraktivní prostředí města a fungoval tam jakýsi herní mechanismu. Tuhle úchylku na sobě sleduju od dob prvního Saw...

Na 15 minus mě štvala ta všudypřítomná džungle. Trochu nuda. A když se pak dostali k lidem, bylo to pro mě trochu utrpení... Jo, 15 minus jsou taky pěkně drsný a chvílemi nechutný (mučení) čtení, ale tohle nemá být jen o fyzickém násilí. Tyhle knihy mají mít nějakou hlubší myšlenku. Asi je na čase si znovu přečíst Urban Games...

José-Louis Bocqet, Catel Muller: Josephine Bakerová

Anotace z cbdb: Josefíně Bakerové bylo dvacet let, když se objevila v Paříži. Během jedné noci se z americké tanečnice stal idol. Fascinovala Picassa, Cocteaua, Le Corbusiera i Simenona. Ve třicátých letech se z ní stala první černošská hvězda světového věhlasu, od Buenos Aires po Vídeň, od Alexandrie po Londýn. Po válce, kdy se angažovala ve francouzském odboji, se rozhodla bojovat proti rasové segregaci. V padesátých letech adoptovala na svém zámečku v Milandes dvanáct sirotků různé pleti. O lásce a svobodě zpívala až do svého posledního vydechnutí. Catel Mullerová a José-Louis Bocquet vyprávějí skrze portrét Josefíny Bakerové příběh první poloviny dvacátého století od Broadwaye po Paříž Bláznivých let. Kniha líčí přijetí Černošské revue ve Francii, líčí angažovanost umělkyně během druhé světové války i po ní. Josefína Bakerová byla první velkou černošskou hvězdou, ale byla hlavně úžasnou ženou, velkou dámou a jedinečnou figurou, která se vepsala do historie. Od počátku dvacátého století až do smrti Josefíny Bakerové v roce 1975 sledujeme krok za krokem, téměř minutu po minutě dráhu té, jejíž život by každodenním bojem v uměleckém horečnatém a neklidném životě.

Mám ráda Paříž první poloviny 20. století, kdy tohle město udávalo tón celé Evropě. Strašně mě baví číst o lidech, kteří se v té době v Paříži pohybovali, ač by je tu před pár lety ještě nikdo nečekal. A taková je Josephine. Je to trochu blázen, ale je bezprostřední, spontánní a opravdová - a právě tím si získá své publikum.

Komiks je černobílý, kresba není nijak složitá, ale přesto funguje na jedničku. Jestli si chcete přečíst životopisný komiks o nějaká významné osobnosti první poloviny 20. století, s touhle knihou nešáhnete vedle. Pestré, poutavé a díky osobnosti téhle tanečnice velmi zajímavé.

Alina Reyes: Řezník

Anotace z cbdb: Erotická novela francouzské spisovatelky. Kniha získala cenu Pierra Louyse, stala se téměř ihned bestsellerem a byla přeložena do patnácti jazyků.

Hodně zvláštní novela, která má tendenci šokovat. Zároveň autorka píše hodně poeticky a výsledek je takový... Jako když smícháte jatka s květinářstvím. Je to neobvyklé, zajímavé, ale hlavně je to prostě divný.

Hlavní hrdinku jsem moc nepochopila. Ani její vztahy s muži nechápu. Zřejmě mi hodně nesedl rozsah knihy - kniha má necelých sedmdesát stránek, kdy se vlastně nic nedozvíme o hrdinčině minulosti (měla ta holka vlastně jméno?) a jen sledujeme, jak se točí v kruhu tří mužů. No, v kruhu... Je to fakt divná knížka, o které se hodně blbě píše.

Erotická literatura podle mě nemusí být vůbec špatná, ale Alina se tak moc snaží být jiná, až to jde celé do kytek. Forma tu převážila obsah a to je vždycky hrozná škoda.

Právě čtu

Finišuju Hemingwaův Pohyblivý svátek. A dokonce jsem narazila na záložku, když jsem knihu četla před lety. Bylo to milý - vidět, že už jsem se dostala dál než minule. Při minulém čtení jsem skončila na výletě s F. S. Fitzgeraldem. Asi mi to přišlo zdlouhavé a neakční. To je teda pořád, ale baví mě ta atmosféra, jídlo a pití, o kterém Hemingway píše, a tak.

A taky stále čtu Šílenou ze Sacré-Couer a musím říct, že jsem velmi příjemně překvapená, jak moc logické mi to zatím přijde. Jasně, jsou tu halucinace a lidi, co se chovají jak blázni, ale zatím stíhám. Pokud teda vypustím metafyzický profesorovy řeči... Ale zatím dobrý.

Kent J. Messum: Návnada

Anotace z cbdb: Šest lidí se probudí na opuštěném ostrově, aniž tuší, jak se sem dostali. Všechny drží ve spárech neovladatelná závislost na heroinu. Z lodi kotvící na dohled jim nikdo nespěchá na pomoc. Pak najdou vzkaz, že pro další dávku si musí doplavat na vedlejší ostrov přes zátoku zamořenou žraloky. Pozorovatelé na lodi se baví a sázky na život se zvyšují…

A pokračujeme ve zvrácených reality shows. Tentokrát tu máme šestici na ostrově, která se nezná a nemá (zdánlivě) nic společného. Není to vůbec špatné, ale dost významnou roli v tomhle hodnocení pro mě hraje nedaleko kotvící loď, která tomu dává ty správný grády.

Už mi chybí posledních třicet stran, příště se o Návnadě rozepíšu trochu víc.

J. K. Rowling: Předobrý život

Anotace z cbdb: Knižní vydání projevu J. K. Rowlingové k absolventům Harvardovy univerzity. Její slova, jež vyjdou v češtině poprvé, slouží jako útěcha a volání do zbraně zároveň – a to pro čtenáře všeho věku, kteří stojí na životní křižovatce. S odvahou riskovat (a vědomím, že se nám to možná nepodaří) a schopností zkrotit svou představivost se můžeme všichni trochu přestat bát a otevřít se příležitostem, jež život přináší.

Tuhle knížku jsem včera jen svlékla z přebalu a prolistovala a na první pohled mě zaujalo, jak málo textu tam je... Nestálo to ani za to, abych si ji vzala do vlaku, tak stručná je. Vypadá to, že příští Dočteno bude fakt rozsáhlý,

Dočteno podle hous.enky (25. týden)