Klimatizace budiž pochválena! Jak já nesnáším horko. Naštěstí jsou tu knihy, které odvedou moji pozornost jiným směrem, protože jinak bych kvůli věčným stížnostem na vedro přišla o přátele. Kromě knih jsem se také schovala v Bio Oku na úžasné akci Bistro rámen. Japonský film jménem Bistro rámen v Oku podávali i s pravým japonským rámenem. A poprvé jsem vyzkoušela i nové vratné kelímky na nápoje, které v Bio Oku zavedli. Další schovku před vedrem jsem našla v podzemním divadle Rokoko. Tam jsem strávila hezké hodinky s Idiotem. Tím od Dostojevského. Představení bylo vizuálně pěkné, dramaticky velmi zkrácené a obávám se, že kdybych nečetla předlohu, tak bych se v ději ztrácela. Já se tedy ztrácela i v knižním Idiotovi - ta ruská jména byla pro mé osmnáctileté já pohromou. Naopak mě mile překvapilo Švandovo divadlo s adaptací hry Friedricha Schillera s názvem Úklady lásky. Hra je takový Romeo a Julie říznutý Othelem. Představitelka hlavní role Denisa Barešová byla kouzelná, její kolega mě iritoval, ale protože to měl v popisu práce, tak je to také pochvala. 

A abych nebyla jen zavřená v klimatizovaných prostorách, vyrazila jsem i na jednu geolokační hru.

Tématem hry byl Golem, tudíž jsem si důkladně prošla pražské židovské město. Hra bylo poměrně náročná, ale zábavná. Jen ti turisti se pletli pod nohy. Ale zase jsme se zíráním na domy a do mobilu zapadli do davu. 

A tady už je přehled toho, co jsem četla: 

Adam Votruba: Namažeme školu špekem
Anotace z cbdb: Za tebou, za tebou! Prase s kamerou... Na kopečku v Africe stojí stará věznice... Podobné verše zná asi každý, většinou nám vykouzlí úsměv na tváři a připomenou naše dětská léta. Jenže málokdo si přitom uvědomí, že to nejsou pouze naivní dětské veršovánky, ale přímo vzorové ukázky autentického současného folkloru bez příkras a mravnostní cenzury. A právě sběru těchto slovesných útvarů se již několik let věnuje badatel Adam Votruba. Kniha Namažeme školu špekem přináší čtenářům výsledky jeho pečlivé práce. Obsahuje 140 básniček, písní, říkadel, rozpočitadel, posměšků a škádlení, které byly dosud oficiální kulturou z větší části přehlíženy, a to i přesto, že mezi dětmi kolují mnohdy už po několik desetiletí a jsou tak jednou z nejživějších součástí soudobého folkloru.
Na tuto sbírku folklorní dětské poezie mě navedla hous.enka a opět mě její tip nezklamal. Bylo milé zavzpomínat na dětské říkanky a tleskací hry. Hodně mě překvapilo, že Vinnetou jede na koni nevymyslel(a) žádný starší spolužák (spolužačka), opravdu jsem věřila, že je to naše lokální říkanka. Básničky mají ve sbírce různé varianty a je vidět, že Adam Votruba si s jejich sbíráním a tříděním dal velkou práci. Ostatně závěrečné slovo je skoro stejně obsáhlé jako část s folklorní tvorbou. Takže se připojuji k hous.enčině doporučení, tohle je milá vzpomínka, kterou si můžete pořídit v Levných knihách za (pražskou) cenu jednoho piva.

Vojtěch Mašek, Marek Pokorný, Marek Šindelka: Svatá Barbora

Anotace z cbdb: Mladá novinářka Andrea dostala za úkol napsat článek o nikdy neobjasněné kauze, kterou před několika lety žila celá republika. V jejím středu stála dospělá žena vydávající se nejprve za jedenáctiletou dívku a později v Dánsku za stejně starého chlapce. V příběhu se vršily nové a nové záhady, konspirační teorie se měnily ze dne na den. Týrání, vliv všemocné sekty, nitky vedoucí do nejvyšších sfér. Andrea je čím dál více pohlcována pátráním, zapomíná na svůj osobní život, na svého přítele Jakuba, ze stěn svého pokoje vytvoří obří nástěnku plnou jmen, událostí a souvislostí. Dozvídá se nové skutečnosti, vždy se jí narýsuje možná varianta, která je následně popřena, každá nalezená odpověď pokládá další otázky. Andrea se ztrácí v nekonečném labyrintu, ale nedokáže přestat hledat pravdu, a když se jí nakonec zdá, že ji má téměř na dosah, je postavena před zásadní otázku: Co všechno je ochotna obětovat? 
Kuřimská kauza před časem hýbala Českem a je třeba zdůraznit (jak píší i pánové autoři v úvodu), že Svatá Barbora některé aktéry (oběti) vynechává a jiné údaje jsou naopak domyšlené. To lze ostatně v textu snadno poznat. Příběh je sám o sobě lákavý, co ale z knihy dělá výjimečnou četbu, je kresba. Obrázkové panely jsou výborně vymyšleny a vizuálně doplňují textovou část. Samotný příběh je mixem skutečných událostí, výprav do minulosti (s výborným grafickým nápadem), alternativního zakončení a přidaným příběhem novinářky Andrey. Promyšlená a chytře zpracovaná kauza. Jen mě trochu mrzel uspěchaný konec a zpracování historie Abdrushina mě lehce nudilo. Přes drobnou výtku vám i tuto knihu mohu vřele doporučit.

 Amie Kaufman, Jay Kristoff: Gemina
Anotace z cbdb: Monumentální vesmírná sága, která začala již v Illuminae, nyní pokračuje na palubě Skokové stanice Heimdall, která musí čelit pokusu BeiTechu o její zničení. Hanna je hýčkanou dcerou velitele stanice, Nik naopak rebelujícím členem ze špatné rodiny. A zatímco se oba potýkají se životem na tom nejnudnějším místě v celém vesmíru, netuší, že se k nim blíží zkáza. Avšak ihned po začátku útoku jsou oba odhodláni bránit svůj domov. Obránci ovšem umírají jeden po druhém, skoková brána je poškozena a hrozí, že po zhroucení červí díry by mohlo dojít k narušení časoprostorového kontinua a jeho roztržení na dvě části. Takže Hanna a Nik bojují nejen o život svůj a život posádky Hypatie, která se k nim blíží, ale i o osud celého vesmíru. 
Parádní zpracování, které nakonec moje hodnocení vytáhlo o hvězdičku víc. Nebo možná o dvě. Příběh je zajímavý svým zasazením do vesmíru, ale jinak je to klasická YA romance. Ona bohatá, ale "správná", on ze špatné rodiny, ale hodný a nefér obviněn (ach joooo to je fakt nuda, že ani bad boy nemůže být bad) a jeden hezoun, který se vybarví a pak zase přebarví. No a ten závěr?! Strašný. Forma předčila obsah. Třetí díl si přečtu jen ze setrvačnosti a zvědavosti, co nového vymyslí s grafikou.
Jedná se o druhý díl série Akta Iluminae, příběh je více méně samostatný, takže čekání na další díl není zoufalé (a proto jsem také tuto sérii rozečetla), přesto se v závěru knihy potkáme i se starými známými z prvního dílu. Třetí díl si přečtu s chutí a budu doufat, že autorskou dvojici už žádné další vylomeniny nenapadnou.

A to je vše. Hezké letní dny, snad vás počasí neotráví tak jako mě.