togaf a její knihy (18. a 19. týden)
19:19
O víkendu proběhl knižní veletrh Svět knihy. A já na něj nešla. Jsem rebel. Vlastně ne, nejsem, jen jsem byla na dovolené a vrátila jsem se v sobotu v noci a neděli jsem strávila více méně v posteli se záchvatem migrény. Znáte migrény? To jsou takové stavy, kdy se nedá žít. Hrůza. Naštěstí je tu hous.enka a ta vám už stihla o Světu knihy referovat. A mně se málem zase spustila migréna ze zjištění, o co všechno jsem přišla. Takže abych nezáviděla jen já vám, tady máte pár důvodů, které můžete závidět vy mně. Moje literárně zaměřená dovolená - Ukrajina Ivana Olbrachta a Amsterdam Anny Frankové. Tito dva mě připravili o Svět knihy, ale já jim to odpouštím. A to přesto, že se mi na zarostlém koločavském hřbitově nepodařilo najít hrob Nikoly Šuhaje a do domu Anny Frankové jsem se také nepodívala, protože termín je nutné zamluvit několik měsíců předem a já tak daleko dopředu neplánovala. Ale co už, třeba to není naposledy, kdy jsem se do Amsterdamu podívala.
Trochu jsem i četla, není to žádná sláva, ale zase to byly kvalitní tituly:
Trochu jsem i četla, není to žádná sláva, ale zase to byly kvalitní tituly:
Vilma Kadlečková: Mycelium 5 - Hlasy a hvězdy
Anotace z cbdb: Znamení. Předzvěsti. Vlna změn. Ať to chcete nebo odmítáte, Hvězdovládci přicházejí.
Sekta vyznavačů aurigiánské hereze je zničená, ale volání, vyslané do vesmíru, nezůstalo bez následků. Hvězdovládci – wëtrëigaës – se blíží. Představují hrozbu, proti které by se měli spojit i největší nepřátelé: telepat Aš~šád, velekněz z Rekeghu, Lodě, sgen z Fomalhiwy i nová pozemská Velekněžka Regentka. Jenže pro ty, kteří touží po moci, je těžké zapomenout na vlastní cíle. Ne každý překročí svůj stín. Dost se najde těch, kteří by si ve skutečnosti příchod Hvězdovládců přáli. A čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím víc se stávají realitou.
Lucas netouží být všemocným hrdinou. Slyší Lodě, nabírá psychotronické síly a Klíč má na dosah... jenže snadné cesty, které se samy nabízejí, nikdy nebyly pro něj. Jak je jeho zvykem, míří právě na opačnou stranu: do mlhy a do tmy, přes přízračný most a skrz největší ponížení – protože právě to je správný směr.
Tuší, co si ostatní ještě nepřiznali. Tady běžná řešení nestačí.
Sekta vyznavačů aurigiánské hereze je zničená, ale volání, vyslané do vesmíru, nezůstalo bez následků. Hvězdovládci – wëtrëigaës – se blíží. Představují hrozbu, proti které by se měli spojit i největší nepřátelé: telepat Aš~šád, velekněz z Rekeghu, Lodě, sgen z Fomalhiwy i nová pozemská Velekněžka Regentka. Jenže pro ty, kteří touží po moci, je těžké zapomenout na vlastní cíle. Ne každý překročí svůj stín. Dost se najde těch, kteří by si ve skutečnosti příchod Hvězdovládců přáli. A čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím víc se stávají realitou.
Lucas netouží být všemocným hrdinou. Slyší Lodě, nabírá psychotronické síly a Klíč má na dosah... jenže snadné cesty, které se samy nabízejí, nikdy nebyly pro něj. Jak je jeho zvykem, míří právě na opačnou stranu: do mlhy a do tmy, přes přízračný most a skrz největší ponížení – protože právě to je správný směr.
Tuší, co si ostatní ještě nepřiznali. Tady běžná řešení nestačí.
V pátém díle se konečně začnou skládat dohromady kousky roztříštěných informací. Konečně dává smysl, proč se která postava chová tak, jak se chová. Tajemná prohlášení z minulých dílů jsou vysvětlena. A Lucase se nám paní Kadlečková opět snaží znechutit a opět se jí to nepovedlo. Zato Pinky je otravná pořád stejně. Nebo o malinko méně, ale stejně ji nesnáším. Politikaření v podání Mycelia se mi moc a moc líbí, doufám tedy, že poslední díl opravdu vyjde v červnu a já si nebudu muset lámat hlavu moc dlouho.
Sofi Oksanen: Baby Jane
Anotace z cbdb: Vypravěčkou románu je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a
lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé
kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů
a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří:
platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem,
když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická
slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a
všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata.
Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými
problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený
svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá
šťastný konec.
Na tuto knihu mě nalákal čtenářský klub na čbdb, ač nakonec nevyhrála a nečetla se hromandě, mě uvízla v mysli a hned jsem si ji půjčila. Kontroverzní téma lesbického vztahu je pojato velmi naturalisticky, není však alfou a omegou příběhu. Víc než homosexuální vztahy je kniha o psychických problémech a křehkosti lásky. Krátká novela je plná sentimentu, citu a bolesti a i když jsem tušila, že to Piki a její přítelkyni nevyjde, konec mě překvapil.
Po čtenářsky hladových týdnech mám velkou chuť ponořit se do dobrého příběhu. Už se těším, až si budu ve svém seznamu "chci si přečíst" vybírat nový titul. Tak zase za týden!
PS: Klidně se mi pochlubte, co jste si na Veletrhu pořídili, slibuji, že budu závidět jen v mezích slušnosti.
0 Comments